Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.6.2019
Historie důlního díla nad Rounkem
Státní okresní archiv v Jihlavě má uloženy ve svých fondech mapy většiny městských vsí, které byly zhotoveny koncem 70. let a na počátku 80. let 18. století. Mapy obsahují mj. Řadu pomístních názvů, z nichž se většina do dnešních dnů nedochovala. Nás zajímaly především ty, které mají bezprostřední vztah k dolování anebo s touto činností nepřímo souvisejí. Při rozboru a následném průzkumu všech zajímavých lokalit byly objeveny i dosud neznámé pozůstatky po starém dolování, ať už jde o kutiště, náhony či hráze rybníků. Nejzajímavější jsou místa, kde se kousek od Jihlavy nacházely sejpy neboli rýžoviště zlata. Doklad o tom nám podává privilegium Přemysla Otakara II. Z 3. ledna 1272, ve kterém se uděluje Jihlavským právo vypírat zlato (sephenlehen – sejpování) od Sezimova Ústí až k Jihlavě.
A právě zmíněná oblast západně od města se stala předmětem této práce. Týká se katastrálních území vesnic Vyskytná nad Jihlavou, Rounek, Hosov, Hubenov, Dvorce, Bílý Kámen, Horní Kosov a území zaniklé vesnice Bradlo. Bylo vyhodnoceno asi 350 pomístních názvů.

Vzhledem k tomu, že dolování a rýžování probíhalo v celé sledované oblasti od poloviny 13. století, je několik desítek pomístních názvů, které se této činnosti dotýkají, důležitým dokladem o tom, jak hluboce se tato místa a události vryly do paměti generací, až byly posléze po více jak 500 letech zapsány do map. V dnešní dob ě se již vyskytují pouze pomístné názvy Ve vlčích jamách, nebo Vlčí jámy, které současníkům ukazují zcela bezpečně místa starých dolů.

Někteří kresliči map zakresllili stará důlní díla včetně šachet a odvalů, a tak nás upozornili i na ta místa, která jsou dnec zcela aplanována a kde se ani v pomístních názvech důlní činnost nedá vystopovat. Jedním z nich je C. J. Hromadko. Na mapě Horního Kosova upozornil na kutiště na dnešním Bradelském vrchu (i dříve BRODLES BERG) a na sedm šachet s odvaly v místech dnešních zahrádek U prachárny (známé kutiště ZECH-GRUND).
Není pochyb o tom, že řadu dalších zajímavostí může přinést i postupné vyhodnocování dalších map, kterých je celkem 43. Zmínit se ještě můžeme o zajímavé výtvarné úrovni, ornamentech a často i postavách v dobovém oblečení (geometři, rybář, pastýř), Zaujmou staré, dnes již zaniklé cesty, uspořádání plužiny i venkovských stavení. Dokonce dnes běžně užívaný název pro staré doly – Vlčí jámy – je uveden na mapě vesnice Kosov – BEX WOLFFS-GRABEN (Vlčí jámy či jamy).

Vraťme se však k pomístním názvům starým až 700 let a projděme místa, která proslavila město Jihlavu a okolí.
Jediné zachovalé kutiště na tomto katastru se nachází asi 300 metrů severně od vrcholu kopce U sv. Antonína. Celá jeho plocha je zalesněna hustým porostem mladých smrčků. Mapa z roku 1780 však v místech dolů ukazuje na sporadicky zalesněnou plochu, rozdělenou na dlouhé úzké pásy polí směřujících od potoka na úpatí kopce až k samému vrcholu. Trať nese pomístní název IN BREITTEN BUSCH (V širokých křovinách). Samotné kutiště má celkem osm středně velkých šachet včetně odvalů, z nichž za pozornost stojí dvojice šachet těsně spolu sousedících s celkovým odvalem o průměru 10 metů a hloubkou jam tři metry, kde předpokládáme leznou a těžnou šachtu s rumpálem. Budování jímky na vodu by v tomto případě bylo zcela zbytečné. Celý svah jeví známky nějaké činnosti, mnohde jde o zcela zřetelnou těžbu kamene na různé sloupky a koryta. Dole pod svahem byla tzv. Svatováclavská studánka, údajně výtok ze zaniklých šachet. V důsledku meliorací v údolí byla voda stažena do skruží a ve studánce se objevuje pouze v jarních měsících. Při této akci byly současně podél potoka zlikvidovány hromady strusky. Dnes se kousky nachází pouze při orbě.

Další důlní dílo bylo údajně 300 metrů od křižovatky silnice Ježená, Jiřín a Vyskytná, a to v místech dnešní státní silnice, směrem na Vyskytnou. Skutečností je, že se pod silničním náspem v místě malého lesíka jeví prohlubně a odvaly. Silnice prý zde dříve duněla. Pokus s proutkařem dokázal, že v hloubce asi šest metrů pod dnešní silnicí by měly být dutiny směřující do nitra kopce. Těchto dutin nebo snad štol by mělo být několik. Trať se zde uváděla AUSS DEN TWIRLEN (snad od Tviere- úzký průchod), další trať pak BEI BERG GRUMEN (Nad důlními šachtami či štolami). Vše by mohl potvrdit důkladný průzkum celé lokality.

Asi 0,5 km severně od Vyskytné je umístěno velké betonové hnojniště bývalého JZD. Trať nese název IN TONNEN a je zde zakreslen velký odval. Snad šlo o místo, kde byla šachta, místo, kde to dunělo při kutání. Dnes je celý prostor intenzivně obhospodařován a možné ústí šachty je zastavěno.

Na zdejším katastru začíná náhon k vodotěžným strojům, budovaný před rokem 1315, dlouhý 7,5 km a končící ve Starých Horách. Na jeho začátku byla vybudována kaskáda asi čtyř rybníčků, z nichž se zachoval pouze poslední. Nachází se asi 250 metrů východně od bývalého Sieglova mlýna. Vyloučit nelze ani využití Jiřínského potoka k napojení na zmíněný náhon. Zbytek hráze mohl později tvořit dnešní mlýnský rybník u již zmíněného mlýna. Další zbytek mohutné hráze je částečně využit pro současnou komunikaci Rantířov – Vyskytná. Původní cesta šla úvozem a směřovala k zaniklé osadě Nový Rounek. Hráz mohla rovněž posloužit k budování ještě několika dalších rybníčků, které zajišťovaly provoz mlýna a které jsou zakresleny na mapě z roku 1780. Dnes po nich v údolí zůstaly jen nepatrné zbytky. Za 650 let po zániku náhonu může i po mohutné hrázi zůstat pouze vyvýšenina na stávající louce. Pro tuto domněnku svědčí ten fakt, že náhon budovaný až do Rantířova, jistě směřoval k místu s vydatným vodním zdrojem. Mezi mlýnem, odkud náhon začíná, není žádný vydatnější zdroj vody až k Bělo-kamenskému potoku. Sotva by asi někdo budoval v tak těžkém terénu náhon, kdyby na jeho konci nebyl vydatný zdroj, v našem případě Jiřinský potok.

Nejzachovalejší důlní díla najdeme na kopci U sv. Antonína (529 m.n.m.). Dříve byla tato oblast nazývána Hory sv. Antonína, a to podle kaple, která zde byla postavena v r. 1737 a následujícího roku vysvěcena k poctě tohoto světce. Tabella z roku 1713 uvádí pomístní název IN CRON HUBL, což můžeme přeložit jako Křovím zarostlý vrch. Stejný název má rovněž jeden vrch, na němž se dolovalo, a to v katastrálním ú zemí Hosova. Můžeme proto předpokládat, že se jednalo o významné lokality s důlní činností.

Největším kutištěm je lokalita dodnes nazývána Vlčí jámy, vzdálená asi dva km západně od vesnice Rounek. Řada malých a středně velkých šachet s odvaly se táhne od severozápadu k jihovýchodu v délce 140 metrů. V nedávné době byly tři šachty zavezeny a kutištěm nyní prochází lesní cesta. Zajímavostí je šachtice o rozměrech 1,5 x 1,5 metrů tesaná ve skále na dně jedné z největších jam s odvalem o průměru osm metrů. Před lety byla dokonce prohloubena do 10 metrů a zabezpečena výdřevou. V tomto roce došlo k sesuvu a částečnému závalu. Hned vedle byla budována další jáma či šachta s odvalem o průměru 10 metrů a současnou hloubkou 5 metrů. Mohlo by jít o jímku na vodu, tzv. žump, kam se mělo vejít asi 10 i více hl vody. Podle vyobrazen í z annaberského horního oltáře z roku 1521 se mohlo jednat o dvě sousedící šachty, z nichž jedna byla lezná a druhá těžní s rumpálem. To by znamenalo, že se v těchto místech dolovalo ve větší hloubce. Konečně to potvrzuje i nález ložisek rumpálu, odpovídající svým tvarem plánu podle G. Agricoly z roku 1556, včetně zbytků dalšího nářadí. Celé kutiště můžeme datovat do první etapy dolování, tj. do poloviny 13. století. Za zmínku stojí i několik desítek metrů jihozápadně vybudovaný rybníček, dnes jen zbytek hráze a dále jihovýchodním směrem stará cesta ke kaskádě rybníčků, kterých bylo celkem šest a z nich se dodnes zachoval pouze jeden.
Další pozůstatky po dolování najdeme asi jeden kilometr západně od předchozího kutiště, a to na úpatí kopce, kousek nad Ježenským nyní Maršovským potokem. Jedná se o zalesněnou starou plužinu, a proto také větší část dolového pole byla po řadu let zavážena. Nyní se zde na ploše 40 x 100 metrů nachází několik malých nehlubokých šachet. Zvlněný terén však dokazuje, že toto kutiště bylo mnohem větší. Jeho součástí bylo i odvodnění pomocí příkopů nad kutištěm, které se dodnes zachovalo, a nedaleký malý rybníček. Kousek odtud se pak nachází tratě BEY SCHREPKA a IN DER KHOLIN. Tabella z roku 1713 uvádějí tuto trať IN DER KOLUNG nebo IN DER KOLLUNG. Snad mělo jít správně o IN DER KOHLEN – místo pálení dřevěného uhlí. Jeden starousedlík říkával, že jede „do Kolína“.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)