Homeopatický eshop:

  Nehody, krimi:

Jihlava - nehody, krimi, policie, hasiči... Jihlava - doprava

  Dopravní informace:

  Další zprávy z Jihlavy:

Jihlava - náměstí...

  Kultura v Jihlavě:

Jihlava - kultura...

  Jihlava - Revue:

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

R E K L A M A :
Sháníte kapelu na večírek či společenskou nebo firemní akci?
Country kapela Znamení zahraje na Vaší firemní akci, obecní slavnosti, countrybále, svatbě i při jiných slavnostních příležitostech.
Informace na telefonu 774 446 476

Zn.: Profesionální úroveň


Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 9.2.2011
Průvodce výstavou Poslední domovy
Autoři nevelké výstavy soustředili na osmi výstavních panelech přehled všech domů ve Žďáře nad Sázavou, kde byli ubytováni po 15. březnu 1939 žďárští a jihlavští Židé až do odjezdu do sběrného střediska v Třebíči. Pokud jde o židovské rodiny z Jihlavy, jejich soupis je veřejnosti předkládán vůbec poprvé. Na jejich násilné vystěhování z Jihlavy se v minulosti pozapomnělo.
Město Žďár č. 63
Rosa Schwalbová, vystěhována z Jihlavy, zahynula 23. 10. 1942 v Terezíně
Albert Schwalb, vystěhován z Jihlavy, zahynul v Lublinu
Hermína Schwalbová, vystěhována z Jihlavy, zemřela ve Žďáře
Herta Schwalbová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Alfred Stern, zahynul v Lublinu
Marie Sternová, zahynula v Lublinu
Viktor Stern, zahynul 19. 6. 1942 v Neuengamme
Kamila Lustigová, zahynula v Lublinu
Josef Stern, zahynul v Osvětimi
Wilhelm Kollmann, vystěhován z Jihlavy, spáchal sebevraždu 22. 3. 1943
Berta Kollmannová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Olga Kollmannová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Anna Robertová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Osvětimi
Ignatz Robert, vystěhován z Jihlavy, zahynul 21. 1942 v Terezíně
Emma Thierfeldová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Josef Thiefeld, vystěhován z Jihlavy, před transportem onemocněl a po převozu do nemocnice v Brně na Žlutém v kopci 4. 2. 1942 zemřel
Irena Schwarzová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Paul Thierfeld, vystěhován z Jihlavy, zahynul v Lublinu
Anna Zimmerová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Osvětimi

Město Žďár č. 65
Karel Kosta, vlastním jménem Kohn, zahynul 12. 10. 1942 v Dachau

Město Žďár č. 122
Otilie Steinerová, zahynula v Lublinu

Město Žďár č. 126
Pavla Bergmannová, zahynula v Treblince
Vilma Bergmannová, zahynula v Lublinu

Město Žďár č. 136
Adolf Eckstein, zahynul 4. 8. 1942 v Majdaneku
Elsa Ecksteinová, zahynula v Lublinu
Věra Ecksteinová, zahynula v Lublinu
Hana Ecksteinová, zahynula v Lublinu
Helena Ecksteinová, zahynula v Lublinu
Oskar Hofmann, zahynul v Lublinu
Marta Hofmannová, zahynula v Lublinu
Kurt Hofmann, zahynul v Lublinu
Gertruda Hofmannová, zahynula v Lublinu
Zuzana Hofmannová, zahynula v Lublinu
Heinrich Hofmann, zahynul v Lublinu

Město Žďár č. 146
Max Mahler, uprchlík ze Sudet, zahynul 7. 9. 1942 v Majdaneku
Beatrix Mahlerová, uprchlice ze Sudet, zahynula v Lublinu
Paul Schwarzkopf, zahynul 23. 6. 1942 v Majdaneku

Město Žďár č. 169
Josef Liebl, na udání zatčen gestapem, zahynul r. 1944 v Lublinu

Město Žďár č. 252
Ernst Weil, zahynul 17. 9. 1942 v Majdaneku
Valerie Weilová, zahynula v Lublinu
Ernestina Fleischlová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Osvětimi

Město Žďár č. 296
Berthold Beck, vystěhován z Jihlavy, zahynul v Treblince
Hermina Becková, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Treblince
Ignatz Inwald, zahynul 4. 6. 1942 v Terezíně
Berta Inwaldová, zahynula v Treblince
Amalie Leskauerová, vystěhována do Prahy, zahynula 10. 2. 1945 v Terezíně
Leo Philipp, zatčen gestapem, zahynul 8. 10. 1942 ve Stutthofu
Hedwiga Philippová, zahynula v Osvětimi
Johann Philipp, zahynul v Osvětimi
Georg Philipp, zahynul v Osvětimi
Arnošt Bergmann, zahynul v Osvětimi
Hilda Bergamnnová, dočkala se osvobození v Osvětimi

Město Žďár č. 464
Berta Deutschová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Terezie Deutschová, vystěhována z Jihlavy, zemřela ve Žďáře 10. 2. 1942
Bedřich Deutsch, vystěhován z Jihlavy, zahynul v Birkenau
Josef Böhm, vystěhován z Jihlavy, zahynul v Lublinu
Josefine Böhmová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Helena Böhmová, vystěhována z Jihlavy, zahynula v Lublinu
Zdeněk Böhm, vystěhován z Jihlavy, zahynul v Lublinu
Karel Lengsfeld, zahynul v Lublinu
Beatrix Lengsfeldová, zahynula v Lublinu
Irena Lengsfeldová, zahynula v Lublinu
Anna Lengsfeldová, zahynula v Lublinu
Quido Lengsfeld, zatčen gestapem, zahynul 26. 2. 1941 v Dachau
Heinrich Lengsfeld, vystěhován z Prahy, zahynul v Izbici
Marie Lengsfeldová, vystěhována z Prahy, zahynula v Izbici
Emilie Lengsfeldová, vystěhována z Prahy, zahynula v Izbici

Město Žďár č. 600
Charlotta Lisá, zahynula 7. 3. 1944 v Birkenau

Město Žďár č. 623
František Weinreb ing., zatčen gestapem, zahynul 3. 3. 1943 v Osvětimi

Co o všech těch bývalých našich spoluobčanech dnes víme? Když pomineme dochované hromádky úředních lejster v archivech, žloutnoucí fotografie bývalých židovských domů v museích, najde se alespoň pár pamětníků? Ve Žďáře si několik z nich zavzpomínalo, v Jihlavě jenom pár...
Rodina Heinricha Lengsfelda, výrobce obuvi, manželka Marie a dcera Emilie. Po 15. 3. 1939 byli vystěhováni ze svého bytu ve Žďáře v Horní ulici č. 86 do domu čpl 464. Ani tady však dlouho nezůstali. Znovu byli vystěhováni do Prahy XII. Rejskova 2, odkud 24. 4. 1942 nastoupili cestu do Terezína a pak do Izbice, kde všichni zahynuli.
Rodina Karla Lengsfelda, výrobce obuvi, manželka Beatrix v domácnosti, syn Quido, úředník, vlastnil automobil Praga Piccollo, dcera Anna úřednice v Praze, dcera Irena pomocnice v domácnosti a dcera Zdenka, provdaná Lewiová, jako jediná údajně přežila šoa včasnou emigrací do Palestiny. Ostatní zahynuli. Pamětníci vzpomínají, že dcery měly černé vlasy a chodívaly pěkně nastrojené, Irena byla hodné děvče a dobře se učila, s rodiči chodívaly na občerstvení do Táferny, což byla hospoda v Zámku Žďár. Když se pan Karel Lengsfeld loučil se Žďárem při odchodu na nádraží na vlak do sběrného střediska v Třebíči, sehnul se před svým domem k zemi a zem políbil...
Rodina Inwaldova pocházela z Velkého Meziříčí a v Městě Žďáře žila trvale od r. 1903 v domě čp. 140, později čp. 296. Ignatz Inwald byl obchodníkem. Pamětníci vzpomínají, že se rád producíroval po městě v žaketu, proužkovaných kalhotech, s buřinkou na hlavě a vodil černobílého pejska. Později měl problémy s chůzí a špatně se otáčel. Užíval pozdravu "Ruku líbám". Byl spíše uzavřený, hovořil německy, česky jen když se to hodilo, ale přesto se hlásil k české národnosti. Jeho manželka Berta mu pomáhala v obchodě. Byla velice příjemná a jak vzpomínají pamětníci, byla nepřehlédnutelná, byť chodívala jen v obyčejném oděvu. Obě jejich děti, Otto i Hilda, chodily do Sokola. Hilda byla drobnější, jedním očkem trošičku pošilhávala a ráda si i s přáteli hrávala v obchodě. Byla provdaná Bergmannová a dočkala se osvobození v Osvětimi. Velice zubožená nakrátko navštívila svůj domov ve Žďáře, aby pak natrvalo odjela do Israele. Syn Otto byl znám coby herec divadelního spolku Sázavan - Havlíček. Rád navštěvoval cukrárnu u Michálků, kde holdoval "čokoládovým panáčkům". Jeho osud byl velmi tragický. Před zraky sestry Hildy byl nacisty zavražděn dne 18. 10. 1941. Byl zaživa rozřezán na katru na pile... V letech 1903 - 1924 měli prodejnu oděvů na náměstí v čp. 70. Nějaký čas obchodovali s odstřižky a odpadky. Obchod střižním zbožím provozovali v domě čp. 140, U Koníčků. Dne 7. 1. 1919 zasahovala v jejich obchodě tzv. rabovací garda. Byly jim tehdy zabaveny nitě, káva, punčochy, látky a prádlo. V r. 1928 koupili dům na náměstí čp. 296, kde pak otevřeli svůj obchod střižním, pleteným i galanterním zbožím, prádlem a obleky a vedle toho provozovali továrničku na výrobu látek. Jejich sortiment tvořilo nejlevnější vlněné a bavlněné zboží, pánské a dámské prádlo, galanterie a potřeby pro krejčí. Pamětníci vzpomínají na jejich sezonní slevy, na metráž všeho druhu, záclony, cíchoviny, kanafas, barchet, popelín, nádherný satén a vlněné oblekové látky. Hotové výrobky měli zavěšeny na stojanech. Do jejich obchodu se vstupovalo po třech schodech, po obou stranách vstupních dveří byly velké výlohy a v nich vystavené látky v podobě vodopádů. Prodejní místnost byla podlouhlá, uměle osvětlená, na jedné straně dlouhý prodejní pult, na druhé věšáky s obleky a vysoké regály s látkami. Při prohlídce zboží musel zákazník ke vstupním dveřím, aby lépe viděl na barvy. Obchod byl vyhříván úzkými vysokými válcovými kamny, podlaha byla dřevěná. Za pokladnu sloužilo obyčejné šufle pod pultem. V sobotu byl obchod mimo provoz. Po okupaci došlo k uzavření obchodu a teprve po árisaci byl otevřen pouze malý obchod v prvním patře domu. Lidé vzpomínají, že pan Ignatz Inwald po okupaci říkával česky s německým přízvukem: "Já Sokol, manželka Sokol, co se nám ještě může stát". Dne 14. 5. 1942 bylo před jejich domem shromážděno všech cca 80 židovských obyvatel Žďáru a blízkého okolí. Jejich zavazadla byla naložena na připravený povoz a oni se pak pěšky vydali na Staré nádraží, odkud byli vlakem převezeni do sběrného střediska v Třebíči.
Karel Kosta, vlastním jménem Karel Kohn, založil továrnu na výrobu obuvi. V r. 1929 se spojil s obuvnickou firmou Františka Kyncla a společně založili podnik KY-KO. V r. 1931 došlo v továrně k výbuchu acetonu a k velkému požáru, při němž byl Karel Kosta vážně popálen, František Kyncl umírá a vedení firmy přejímá Karel Kosta, který celý postupně modernisuje. Pamětníci vzpomínají, že během povodní ve Žďáře v r. 1934 uvolnil zaměstnance z práce domů, aby mohli zabezpečit své rodiny proti řádícímu živlu. Za okupace pak tajně jezdil autem. Na udání byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Dachau, kde 12. 10. 1942 zahynul. Jeho družkou byla Olga Kynclová, sestra Františka Kyncla, jinak účetní firmy KY-KO.
Rodina Josefa Liebla měla rovněž tragický osud. Otec byl Žid, matka s dcerou byly katoličky. Otec se věnoval obchodu, ale vždy si našel čas zahrát si s dcerou deskové hry. Pamětníci vzpomínají, jak po okupaci dělal vše pro záchranu manželky a dcery. Formálně se nechal rozvést, ale dál se s rodinou tajně scházel. Byl umístěn do pracovního tábora v Sázavě, kde se budovala železniční trat Žďár - Německý, dnes Havlíčkův Brod. Na udání byl gestapem zatčen a zahynul v koncentračním táboře v Lublinu.
Rodina Alberta Schwalba uprchla z Dačic a dne 24. 9. 1938 se usadila v Jihlavě, potom byla vystěhována 30. 8. 1940 do Velkého Meziříčí a odtud v r. 1941 do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 63. Tady Albertova manželka Hermina zahynula a do sběrného střediska v Třebíči odjeli otec Albert s dcerou Hertou a se svojí maminkou Rosou. Ta zahynula 23. 10. 1942 v Terezíně ve věku 77 let. Otec s dcerou zahynuli v Lublinu.
Kollmannovi Wilhelm, Berta a Olga byli sourozenci vystěhovaní do Žďáru nad Sázavou z Jihlavy. Wilhelm byl zubním technikem, ženatý, měl syna Theodora, jeho manželka a syn nebyli židovského vyznání. Jeho zubní ordinace mívala roční obrat kolem 51 tis. Kč, zaměstnával dva pracovníky. Bydlel ve Wolkerově ulici, odkud byl 14. 12. 1939 vystěhován do Židovské 22, pak 12. 5. 1941 do Boční ulice, odkud odjel 30. 5. 1941 do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 63, kde 22. 3. 1943 spáchal sebevraždu. Sestry Berta a Olga byly dámské krejčové, jejich dílna měla roční obrat 18 tis. Kč, zaměstnávaly tři pracovnice. Obě sestry byly 30. 5. 1941 vystěhovány z Boční ulice v Jihlavě do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 63. Společně pak odjely v polovině května 1942 do sběrného střediska v Třebíči a pak do Terezína a do Lublinu, kde zahynuly.
Manželé Ignatz a Anna Robertovi bydleli r. 1939 v Jihlavě v Seifertově ulici, Ignatz byl dílovedoucím v kartonážce a Anna pracovala v továrně. V roce 1940 byli vystěhováni do ulice Chlumova č. 11, odtud je 19. 6. 1941 čekala cesta do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 63. Pak následoval sběrný tábor v Třebíči, Terezínské ghetto, kde Ignatz 21. 8. 1942 zahynul a Anna zahynula v plynové komoře v Osvětimi.
Rodina Thierfeldova bydlela v Jihlavě v Nerudově ulici. Otec Josef obchodoval s obuví a současně byl soukromým učitelem. Matka Emma se věnovala domácnosti i obchodu. Syn Paul studoval a dcera Irena, provdaná Schwarzová, byla fotografkou a měla ateliér na Masarykově náměstí v Jihlavě. Dne 8. 4. 1941 byli všichni vystěhováni nakrátko do Velkého Meziříčí a odtud do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 63. Otec Josef zemřel 4. 2. 1942 v nemocnici na Žlutém kopci v Brně, matka s dětmi putovala do Třebíče a odtud do Terezína a Lublinu, kde všichni zahynuli.
Ernestina Fleischlová, rozloučená, majitelka kavárny ve Vídni (1920 - 28), pak soukromnice v Jihlavě na Masarykově nám. 35, odkud byla 4. 1. 1941 vystěhována do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 252. Měla tři provdané dcery, jedné se podařilo emigrovat do Anglie, druhé do Palestiny, osud třetí není znám. Ernestina zahynula v plynové komoře v Osvětimi.
Manželé Berthold a Hermina Beckovi, on obuvník a prodejce obuvi v Benešově ulici 22, kde pracoval sám v dílně ve dvoře, roční obrat kolem 15 tis. kč. Manželka obchodovala s drůbeží a svoji živnost odhlásila až 2. 4. 1940. V polovině roku 1941 byli vystěhováni do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 296. Pak následoval v rychlém sledu sběrný tábor v Třebíči, Terezín a koncentrační tábor v Treblince, kde oba zahynuli.
Rosalie Deutschová byla vystěhována z Jihlavy spolu s dětmi Bertou a Bedřichem. Všichni bydleli v Komenského ulici č. 9 až do 2. 5. 1941, kdy museli odjet do nového bydliště do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 464. Matka Rosalie, vedená jako soukromnice, starala se o novou domácnost až do 10. 2. 1942, kdy náhle zemřela. Zcela výjimečně, se souhlasem gestapa a protektorátních úřadů, byla převezena do Jihlavy a 12. 2. 1942 uložena na tamním židovském hřbitově. Hrob není opatřen dodnes žádným náhrobním kamenem a jeho lokace je možná jen s použitím pohřební knihy nalezené po válce na půdě nadačního domu v Jihlavě v Benešově ulici. Dcera Berta, učitelka, byla po 15. 3. 1939 zbavena možnosti vyučovat na školách a na novém působišti ve Žďáře byla vedena jako pomocnice v domácnosti. V polovině května r. 1942 nastoupila cestu do sběrného střediska v Třebíči a odtud odjela do Terezína a Lublinu, kde neznámo kdy zahynula. Syn Bedřich provozoval v Jihlavě obchod s prádlem. Roční obrat jeho firmy činil 220 tisíc Kč, ale už 1. 11. 1939 byl arisován. Po přestěhování do Žďáru nad Sázavou pracoval na úklidu města. Při odklízení sněhu nesmekl před dozorcem čepici a po udání na gestapu byl krátce vězněn a pak transportován do Birkenau, kde 6. 1. 1943 zahynul.
Rodina Josefa Böhma byla 4. 4. 1941 vystěhována z Jihlavy do Žďáru nad Sázavou do domu čp. 464. Ještě počátkem okupace rodina bydlela v Mahlerově ulici č. 17, ale 23. 2. 1940 byla přestěhována nakrátko do ulice Havlíčkova č. 5. Otec Josef úspěšně obchodoval s textilem a výkroji z kůží v Husově ulici č. 8. Podnik založil v r. 1920. Byl absolventem gymnasia v Jihlavě a obchodu se vyučil u firmy Wolf & Schleim v Praze v r. 1907. Jeho vlastní firma měla roční obrat kolem 1,2 mil. Kč a mimo tuzemský trh exportovala zboží do Francie a Holandska. Matka Josefina se starala o chod domácnosti. Dcera Helena navštěvovala české gymnasium v Jihlavě až do roku 1939, kdy krátce po okupaci školu opustila a pak pracovala jako krejčová v jedné jihlavské firmě. Syn Zdeněk ukončil studium na českém gymnasiu až 28. 6. 1940, kdy převzal vysvědčení a stal se elektromechanikem. V polovině června 1942 byla celá rodina odvezena ze Žďáru do sběrného střediska v Třebíči, odkud pak putovala transporty do Terezína a nakonec do Lublinu, kde všichni zahynuli. Veřejnosti je znám především příběh fotografie dcery Heleny. Tu pořídil žďárský fotograf Vilém Frendl jen několik dnů před jejím odjezdem do sběrného střediska v Třebíči. Díky paní Zuzaně Ledererové z Prahy, sestřenici Heleny, které se podařilo přežít šoa, dochovaly se další dvě fotografie rodiny Böhmových, rodičů Josefa a Josefiny a dcery Heleny.
Nacistická mašinérie fungovala dokonale. Z oberlandratu Iglau - Jihlava byly vypraveny dva transporty z Třebíče do Terezína. Dne 18. května 1942 transport Av, 678 osob zahynulo a jen 42 se dočkalo osvobození. Dne 22. května 1942 transport Aw, zahynulo 632 osob a pouhých 18 přežilo hrůzy koncentračních táborů.
Z Jihlavy do Žďáru nad Sázavou bylo násilně vystěhováno 24 osob, nikdo se domů do Jihlavy nevrátil. K dnešnímu je registrováno celkem 1.339 obětí šoa z města Jihlavy. Zahynuly ve sběrných a koncentračních táborech a věznicích po celé nacisty okupované Evropě. Z těch, co přežili, zůstala v Jihlavě jenom hrstka. Většina zakrátko odešla do Israele. Uvedený počet však stále ještě není konečný. Pátrání dále pokračuje na Slovensku a Rakousku, kam se mnozí se svými rodinami vystěhovali ještě počátkem 20. století a v období okupace tam měli své domovy.
Ze Žďáru nad Sázavou se podařilo dopátrat 52 osob. Pouze jediná se dočkala osvobození v Osvětimi.
Výstavka nabízí i pohled na mapu bývalého Oberlandratu Iglau, odkud byli v květnu 1942 Židé soustřeďováni do sběrného střediska v Třebíči.
Návštěvníci se mohou podívat na úvodní stránky transportů Av a Aw z Třebíče do Terezína ve dnech 18. a 22. května 1942, jak jsou vedeny v Terezínské pamětní knize. Zajímavý je pohled na několik stránek ze seznamů pořízených gestapem krátce před odjezdem Židů z Třebíče do Terezína. Kompletní dokumenty se dochovaly díky p. Karlu Meislovi, který je před odjezdem do koncentračního tábora ukryl v jednom bytě na Havlíčkobrodsku. Seznamy obsahují nejen jména, data narození, ale také poslední bydliště, zaměstnání po 15. 3. 1939 a důležitá evidenční čísla. Jen pro úplnost, soupis všech v Jihlavě bydlících Židů se konal v přízemí budovy českého gymnasia v Jihlavě někdy v polovině roku 1939.
Výstavu POSLEDNÍ DOMOVY, která je instalovaná v obřadní síni jihlavského židovského hřbitova, zpracovali Ladislav a Milada Vilímkovi z Jihlavy a Vít Koudela ze Žďáru nad Sázavou. Poděkování patří pracovníkům Státních okresních archivů v Jihlavě a ve Žďáře nad Sázavou a pracovníkům Regionálního musea ve Žďáře nad Sázavou. Upřímný dík si zaslouží i všichni žďárští pamětníci. Přístupná je od pondělí do pátku od 9 do 16 hodin a potrvá do 30. června.
Ladislav VILÍMEK

poslední názory v diskusi k tomuto článku:
13.4. 2013 (23:03) knTYtMEmbmJ : I think the most important issue is the isesus with wars based on religion. I understand that religion is very important in our world, and I love it, but I wish that everyone would just be more accepting of different individuals!
11.1. 2013 (13:12) lAGhBJjzRBLL : Pennsylvania has minimal rerqeuemints on coverage, you need to compare these minimum rerqeuemints with the PA auto insurance quote offered by 3 auto insurer at least. Secondly, you need to consider the location. It's not just about convenience. The insurance agents are very much likely to be thoroughly familiarized with the state law of Pennsylvania if they're local. And t

další příspěvky v diskusi >>

Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

26. leden 2013Glosa
(Leo Švančara)
Dneškem jsme legalisovali nacikomunismus
Před 14 dny bych považoval volbu Zemana za presidenta za poměrně neutrální, až snad tu lepší možnost... A v těch 14 dnech neuvěřitelné kampaně jsme dostali jakoby zázrakem z Nebes ještě jednu šanci - a nejspíše v naší generaci tu poslední.
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)