Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.1.2010
Nedělní chytání lelků
Rozednívá se. Otevírám oči a přemýšlím. Občas se to hodí. Přemýšlení je dobrá věc. Určitě se hodí trošku přemýšlet, než hodně pracovat. Králíci z klobouku sice říkají, že práce šlechtí. To jo, leda tak králíky. Lidi huntuje. Co si budem povídat. A protože povídat si při rozednění není s kým, rozhodl jsem se po krátkém přemýšlení, že dneska budu lelkovat. To je taková bohulibá činnost. Nedělá to rámus, nikoho to neruší, a člověk si přitom užije. Nezbytnou součástí je ale chytání lelků. Takovej lelek nepřijde sám. Musí se chytnout. Vono jich kolem nás běhá spousta, na první pohled je jeden jako druhý, ale pozor, není lelek jako lelek. Mezi nima je spousta takových, co se jen tváří, že jsou lelci. Řeknete si, to je on. Chytnete jej. A najednou lelkujete někde na pracáku ve frontě a než se vzpamatujete, je konec lelkování. Jdete konat do fabriky...
Na lelky se musí chytře. Jdete kolem něj a děláte jakoby nic. Ahoj lelku. Tak co je dneska novýho. A než stačí lelek odpovědět, obrátíte hovor třeba na čelní stránku novin. A lelek je váš. Tam se dá lelkovat odshora dolů a zase nazpátek. Obyvkle tam o nic nejde. Vše je rok co rok při starém. Starý rok se obvykle nevyvedl a nový rok se slibně rozjíždí. Jak také jinak. Když člověk lelkuje, jde všechno samo sebou. Dalo by se říct, že lelkování je neomezeně dlouhá doba, kdy se vaše duševno raduje s vaším tělesnem. Při tom se dá jak ležet, tak stát. Dá se i pocházet. Nejvhodnějším prostředím je lesopark. Nebezpečné je přecházet s lelkem přes ulici. Žádný lelek není ostražitý. Na lelka se můžete spolehnout jen při lelkování. V tom čase vám nehrozí nic. Na ulici lelkovi také nic nehrozí, ale vás může přejet auto. Na to, prosím, dávejte dobrý pozor. Stejně tak pozor při lelkování za volantem. Nezapomeňte, že lelek za vás neřídí. On se tak jenom tváří. A neštěstí, to nechodí po lelcích, ale po lidech.
Přiznám se, že dneska jsem si krásně polelkoval. Americké ulice jsou při rozednění liduprázdné. Chodníky nejsou děravé, jako tam u nás doma a po trávnicích se dá chodit jako po kobercích. Člověk si může lelkovat před každým domkem. Je nad čím lelkovat. Všechno kvete. Muškáty rostou venku na záhonech, asparagusem jsou porostlé celé stráně a ovocné stromy rostou ve velkých květináčích. Pravý opak toho, co je u nás doma. Muškáty máme za oknem v květináčích, asparagus na poličce v kuchyni a stromy venku na zahradě. Ono chytnout amerického lelka byla stejně náhoda. Před lety jsem tady chodil kolem jedné zahrádky a tam měli na květinovém záhoně zmačkaný list papíru. Den, dva, celý týden si toho nikdo nevšiml. Jen já a můj český lelek. Americkému lelkovi to bylo patrně fuk. A nebo byl někde u barového pultu. Letos tam papír už nebyl. Konečně, po třech letech lecos odnese čas a nebo vít do zahrádky k sousedům...
A nakonec jednu zajímavost. Jdu si s lelkem po okraji zátoky, kde jsou krásně vyvedené asfaltové a betonové chodníky pro lelkující obyvatele San Diega. Koukám, pokukuju, čučím po pelikánech, tajně po holkách, kroutím hlavou nahoru a dolu, aby mi nic neuniklo, a co nevidím - novou dopravní značku. U nás doma je neznámá. Je kulatá, červeně orámovaná a uprostřed bílého kruhu je přeškrtnutá hořící cigareta. A hned vedle ní je velký betonový odpadkový koš. Pro kuřáky, kteří chtějí pokračovat v cestě. Byť jsem si krásně lelkoval, na okamžik mě lelek opustil. Nemohl jsem uvěřit neuvěřitelné realitě. Lelkovat na čistém vzduchu bez cigaretového kouře byla pohodička. Pošušňáníčko pro každého lelka, ať z Čech nebo z Ameriky. To už se mi dlouho nestalo, abych ten den tak nádherně prolelkoval. Takovou značku by magistrát mohl vyvěsit na Heulose. Pro jihlavské lelky. Moc se za to a za ně přimlouvám.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)