Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.10.: Z policejního deníku: muž v Telči okradl svého známého či muž, který fyzicky napadl ženu

22.10.: Výzva praktických lékařů z Vysočiny: nepodceňujte náhlé změny svého zdraví

22.10.: Víte, že když jde o život přeparkovat nestihnete?

22.10.: V oblasti zabezpečení chat a chalup je stále co zlepšovat; letos policisté na Vysočině řešili 33 případů vloupání

22.10.: V Dukovanech provádí mimořádnou údržbu hlavních cirkulačních čerpadel

22.10.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě v pátek končí

22.10.: Propadlé řidičské průkazy už ministerstva částečně tolerují; nejen jihlavskému odboru dopravy se tak ulevilo; v Jihlavě ve středu dokonce obsloužili všechny klienty

22.10.: Na Staroměstském náměstí probíhal hlavně občanský protest proti vládě

22.10.: Medvědi v táborské zoo marně vyhlíží návštěvníky

22.10.: Do židovské čtvrti v Třebíči budou moci vjet pouze její obyvatelé a podnikatelé

21.10.: Z policejního deníku: rvačka v Jihlavě; krádež čerpadla či hledaný muž skončil ve vězení

21.10.: V Urbanově bouraly dva traktory, jeden řidič byl opilý

21.10.: V Prostředkovicích na silnici I/38 silničáři potrvá do pátku reklamační oprava, dopravu řídí semafory

21.10.: Silnice I/38 mezi lokalitou u Vránů a křižovatkou Svatý Kříž na Havlíčkobrodsku se opravuje, provoz řídí semafory

21.10.: Nevstupujte do nemocnice, pokud nemusíte

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.2.2013
Únor bílý, pole sílí a nejen pole
Den se krátí, život se krátí, jen krátké kalhopty zůstávají stále stejně dlouhé. Krátí se i můj pobyt v Kalifornii. Z domova ale přicházejí radostné zprávy o nové sněhové pokrývce. A to je dobře. Únor bílý, pole sílí. Kalifornie je na tom zeleně. Tady by nejspíš platilo naše: Komu se nelení, tomu se zelení. Ale ani to není zcela přesné. Zelení se tady i těm, kterým se lení. Mnozí se vůbec neobtěžují posbírat na svých předzahrádkách pohozené obaly od čehokoliv včetně prázdné láhve od Bacardi. Leží v trávníku pod domem už několik dní. Kdyby to byla plechovka, už bylo všechno jinak. Ty jsou kořistí bezdomovců. A potom hybaj do sběrny a pak do obchůdku pro vínko. I dovozní z Itálie je tady za pár dolarů, stejně jako u nás doma vínový krabicák.
Dnes ráno padaly kroupy a potom hustě zapršelo. Za poledne vysvito sluníčko a tak jsme vykročili na malou procházku chladným slunečnem. Všude zeleno a hlučno. Ulice i parkoviště plná aut. Před nedalekou křižovatkou nás zaskočil hudební lomoz. Kravál. Linul se tentokrát z motorky. Její v kůži obalený majitel měl na řídítkách velký amplión nasměrovaný přímo na hlavu. Snad aby mu ani jediný tón neunikl, což mu zřejmě komplikovala helma. Jeho hudební produkce nás doprovázela ještě dlouho, byť už nebylo po něm na ulici ani památky. Inu, velká země je plná velkých překvapení. Nezbylo, než zamířit naše kroky k nedalekému jezeru, což je umělá vodní nádrž na pitnou vodu. Lidé tady mohou trávit čas procházkami po jejím břehu, krmit vodní ptactvo a nebo kroužit na kolech či kolečkových bruslích po široké asfaltové komunikaci. Auta sem samozřejmě nesmějí. Ale nebyla by to Amerika, kdyby zdejší chodci nemuseli chodit po pravé straně této cesty, zatím co u nás chodí po levé. My jsme vůbec víc doleva. A aby to bylo všem jasné, nápis o chůzi po pravé straně je napsán velkým bíým písmem i na vozovce. Anglicky. Tady je také jedna opravdu kuriózní dopravní značka - pozor na hady. Červeně orámovaný bílý trojúhelník se zakrouceným černým hadem. V houštiných pobývají vedle veverek a králíků také chřestýši. Fuj, nikdy jsem tady neměl při procházkách dobrý pocit po těle. V jednom okamžiku tomu bylo právě naopak. Kolem projel na kole muž ve středních letech a místo nohou měl dvě protézy. Jel zvolna a já se za ním dlouho díval, než mi zmizel za zatáčkou. Kdybych měl klobouk, smekl bych a uklonil se. Tomu říkám žizeň po životě. A hned jsem přestal vnímat svoje bolavé koleno. Člověk by měl koukat, aby viděl a žít, aby žil.
Únor bude co nevidět za námi. Konečně, celá řada únorů už je zaplať pámbu za námi. Ty vítězné i prohrané nebo probenděné jen tak. Měl jsem jedinečnou příležitost pobývat tentokrát delší čas v zemi, o které jsem v minulosti neslyšel nic dobrého. Měl jsem možnost chodit zapadlými uličkami San Diega ve všední dny i o svátcích a významných dnech. Zdravit se s lidmi, které jsem neznal a oni neznali mne. Kynout pošťákovi, který denně až do večera rozvážel poštu naší ulicí a nebo mávat popeláři, který na nás troubil když dvakrát týdně míjel náš dům. Všude žijí lidé. Mám velkou radost, že jsem mohl pobývat mezi nimi tady v Kalifornii, proplétat se nekonečnými davy na letišti v Londýně a pak tiše ujížět z pražského letiště domů na Vysočinu. Ano, já žiju na tomto světě rád.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)