Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.7.: V Jihlavě od úterý roušky v MHD, ve službách, v sociálních službách i ve velkých obchodech

13.7.: V Brtnici nadýchal šestnáctiletý chlapec přes dvě promile alkoholu

13.7.: U Ostrova nad Oslavou byly nalezeny dva dělostřelecké granáty a dělostřelecká mina

13.7.: Registrace na Jihlavský půlmaraton je otevřena!

13.7.: Na dálnici D1 na 139. kilometru se srazila tři nákladní auta, dálnice na Prahu je neprůjezdná

13.7.: Letní promoce absolventů Vysoké školy polytechnické Jihlava se ruší

13.7.: Krajské nemocnice na Vysočině jsou připraveny operativně navýšit kapacity odběrových míst

13.7.: Jiří Suchý: Často jsem své texty napsal ve svých snech

12.7.: Vlak u Pacova srazil ženu, vrtulník ji transportoval do nemocnice

12.7.: Přibyslav zakoupila novou techniku na úklid města a okolí

12.7.: Prior je jako brambora ve šperkovnici, řekl Jiří Bartoška při návštěvě Jihlavy

12.7.: Opilá řidička zavinila na Třebíčsku nehodu

12.7.: Naučné stezky v Balinském a Nesměřském údolí budou obnoveny

11.7.: Před jihlavskou nemocnicí opět stojí kvůli koronaviru červený stan, od pondělního rána se v něm začne testovat

11.7.: Na Vysočině řádila bouřka, u Rantířova najel vlak do padlého stromu v kolejišti

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.12.2010
Pryč s cizáckými vánočními kýči
Čas miloučkých emailů pomalu utichá a zjihlá nitra se navracejí do reality. Nepříjemné pouliční rozbředlo pomalu tuhne a ježíškovské obaly se hromadí kol přeplněných kontejnerů. Dříve vrabci klovali igelitové obaly, ale dnes vrabčáčky nevidět. Prý se postupně stěhují jinam. Ani u nás ve vsi, ani u našeho krmítka se po celý čas vánoční neukázali. Inu, držet vás tady, vážení opeřenci, nemůžeme. Volání přírody je mocné a polské nivy lákají, alespoň se to povídá. Tak tedy, děkujeme, odlétejte.
Zmínil jsem emaily, ale rozepíšu se pouze o jednom jediném. Byl burcující, byl hoden uvědomělých agitek předsametovských časů. Zprvu jsem se domníval, že jde o zbloudilé vánoční přání neznámého soudruha z doby krátce po normalisaci, co se ke mně éterem náhodně přichomejtlo. Leč, mýlil jsem se. Datum bylo současné. Nepříliš mnoho slov doprovázely dva barevné obrázky, které však, žel, nejsem schopen přeposlat a tak nechť se čtenář spokojí alespoň s textem:
Šťastné a veselé Vánoce jak vystřižené z obrázů Josefa Lady ... OBRÁZEK ... a žádné americké kýče.
OBRÁZEK
Text nehodlám komentovat a přistupuji nejprve k obrázku Josefa Lady. Prostorná venkovská světnice s trámovým stropem, tatínek s maminkou, čtyři dětičky jako schůdečky, dědeček s babičkou. Stromeček na stole, obrázky na stěnách, pod stromečkem betlém. Tatínek s dědečkem vesele pokuřují dýmky a vůbec se neohlížejí na zdraví svých ratolestí a svoje vlastní. Tady se po staročesku hazarduje se zdravím a já se mám nad tím veselit a šťastnit. Nikdy. Rád bych ovšem upozornil tvůrce této vánoční zdravice na čas, kdy ještě nebyl na světě a proto o oné době překypující politickými agitkami patrně jen něco málo slýchával. Velmi dobře si onu dobu dokážu připomenout, Tehdy byly z Ladových obrázků odstraňovány křížky na kostelních báních, řada obrázků nebyla vůbec publikována a Ladův měsíční kalendář doznal výrazné ateistické proměny. Ze všech měsíců, lednem počínaje a prosincem konče, byli odstraněni jejich svatí patroni a na uvolněná místa v rámečcích ve středu obrázků byly vtěsnány Ladovské minikytičky. Kalendář mám dodnes schovaný.
Jinak je tomu s obrázkem s americkým kýčem. Na fotografii leží na břiše nahatý postarší muž se santovskou čepicí a na nohou má santovské boty. Tak takové kýče, soudruhu odesilateli této zdravice, takové americké kýče nikdy. Jen poznamenám, že jsem na svých mnohaměsíčních pobytech v USA nikde nahatého sanťáka neviděl. Vídal jsem je důstojně procházet ulicemi a dobrácky zvát do přeplněných obchodů, vídal jsem santovské čepice na spoustě hlav pomazaných i holohlavých, vídal jsem nepřeberné množství krásných vánočních i chanukových blahopřání a bez problémů jsem pod americkým stromečkem slavil jak českého Ježíška, tak na druhý den po ránu Santa Klause co mi nadělil sladkosti do pytlíku ve tvaru válenky.
Jako správný Čech jsem pro hájení a držení našich českých kýčů. To by tak hrálo, aby nám vládl cizí kýč. Ve vzduchu už poletuje imperialistický, ale ten jsem odehnal. Jen mi to mimoděk zase připomnělo plakáty s americkou mandelínkou bramborovou co hryzala naše české bramborové pláně a nebo alegorické vozy co projížděly jihlavskými ulicemi po májovém průvodu, kde odulí američtí bankéři ve fracích a cilindrech s americkou vlajkou rdousili ubohé dělníky černé pleti.
Tak vidíte, co s člověkem nadělá jedno jediné emailové vánoční přání. Jedno vánoční pozdravení s americkým kýčem a moje sedmdesátiletá krátká paměť se míní rozletět do nekonečna. Jen mi ještě dovolte letmé ohlédnutí za jedním z tvůrců českého betlému z české chlebové střídy, na českého sochaře Šlezingera z Jihlavy, co po českém poúnorovém soudním procesu pracoval v českém koncentráku při českých uranových dolech pro tehdejší nejmenovanou velmoc, jinak jedinou záštitu světového míru. A já tou dobou tajtrdlíkoval v české škole před novoroční ryze českou jolkou a vůbec nic netušil...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)