Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.12.2010
Pryč s cizáckými vánočními kýči
Čas miloučkých emailů pomalu utichá a zjihlá nitra se navracejí do reality. Nepříjemné pouliční rozbředlo pomalu tuhne a ježíškovské obaly se hromadí kol přeplněných kontejnerů. Dříve vrabci klovali igelitové obaly, ale dnes vrabčáčky nevidět. Prý se postupně stěhují jinam. Ani u nás ve vsi, ani u našeho krmítka se po celý čas vánoční neukázali. Inu, držet vás tady, vážení opeřenci, nemůžeme. Volání přírody je mocné a polské nivy lákají, alespoň se to povídá. Tak tedy, děkujeme, odlétejte.
Zmínil jsem emaily, ale rozepíšu se pouze o jednom jediném. Byl burcující, byl hoden uvědomělých agitek předsametovských časů. Zprvu jsem se domníval, že jde o zbloudilé vánoční přání neznámého soudruha z doby krátce po normalisaci, co se ke mně éterem náhodně přichomejtlo. Leč, mýlil jsem se. Datum bylo současné. Nepříliš mnoho slov doprovázely dva barevné obrázky, které však, žel, nejsem schopen přeposlat a tak nechť se čtenář spokojí alespoň s textem:
Šťastné a veselé Vánoce jak vystřižené z obrázů Josefa Lady ... OBRÁZEK ... a žádné americké kýče.
OBRÁZEK
Text nehodlám komentovat a přistupuji nejprve k obrázku Josefa Lady. Prostorná venkovská světnice s trámovým stropem, tatínek s maminkou, čtyři dětičky jako schůdečky, dědeček s babičkou. Stromeček na stole, obrázky na stěnách, pod stromečkem betlém. Tatínek s dědečkem vesele pokuřují dýmky a vůbec se neohlížejí na zdraví svých ratolestí a svoje vlastní. Tady se po staročesku hazarduje se zdravím a já se mám nad tím veselit a šťastnit. Nikdy. Rád bych ovšem upozornil tvůrce této vánoční zdravice na čas, kdy ještě nebyl na světě a proto o oné době překypující politickými agitkami patrně jen něco málo slýchával. Velmi dobře si onu dobu dokážu připomenout, Tehdy byly z Ladových obrázků odstraňovány křížky na kostelních báních, řada obrázků nebyla vůbec publikována a Ladův měsíční kalendář doznal výrazné ateistické proměny. Ze všech měsíců, lednem počínaje a prosincem konče, byli odstraněni jejich svatí patroni a na uvolněná místa v rámečcích ve středu obrázků byly vtěsnány Ladovské minikytičky. Kalendář mám dodnes schovaný.
Jinak je tomu s obrázkem s americkým kýčem. Na fotografii leží na břiše nahatý postarší muž se santovskou čepicí a na nohou má santovské boty. Tak takové kýče, soudruhu odesilateli této zdravice, takové americké kýče nikdy. Jen poznamenám, že jsem na svých mnohaměsíčních pobytech v USA nikde nahatého sanťáka neviděl. Vídal jsem je důstojně procházet ulicemi a dobrácky zvát do přeplněných obchodů, vídal jsem santovské čepice na spoustě hlav pomazaných i holohlavých, vídal jsem nepřeberné množství krásných vánočních i chanukových blahopřání a bez problémů jsem pod americkým stromečkem slavil jak českého Ježíška, tak na druhý den po ránu Santa Klause co mi nadělil sladkosti do pytlíku ve tvaru válenky.
Jako správný Čech jsem pro hájení a držení našich českých kýčů. To by tak hrálo, aby nám vládl cizí kýč. Ve vzduchu už poletuje imperialistický, ale ten jsem odehnal. Jen mi to mimoděk zase připomnělo plakáty s americkou mandelínkou bramborovou co hryzala naše české bramborové pláně a nebo alegorické vozy co projížděly jihlavskými ulicemi po májovém průvodu, kde odulí američtí bankéři ve fracích a cilindrech s americkou vlajkou rdousili ubohé dělníky černé pleti.
Tak vidíte, co s člověkem nadělá jedno jediné emailové vánoční přání. Jedno vánoční pozdravení s americkým kýčem a moje sedmdesátiletá krátká paměť se míní rozletět do nekonečna. Jen mi ještě dovolte letmé ohlédnutí za jedním z tvůrců českého betlému z české chlebové střídy, na českého sochaře Šlezingera z Jihlavy, co po českém poúnorovém soudním procesu pracoval v českém koncentráku při českých uranových dolech pro tehdejší nejmenovanou velmoc, jinak jedinou záštitu světového míru. A já tou dobou tajtrdlíkoval v české škole před novoroční ryze českou jolkou a vůbec nic netušil...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)