Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.12.2010
Pryč s cizáckými vánočními kýči
Čas miloučkých emailů pomalu utichá a zjihlá nitra se navracejí do reality. Nepříjemné pouliční rozbředlo pomalu tuhne a ježíškovské obaly se hromadí kol přeplněných kontejnerů. Dříve vrabci klovali igelitové obaly, ale dnes vrabčáčky nevidět. Prý se postupně stěhují jinam. Ani u nás ve vsi, ani u našeho krmítka se po celý čas vánoční neukázali. Inu, držet vás tady, vážení opeřenci, nemůžeme. Volání přírody je mocné a polské nivy lákají, alespoň se to povídá. Tak tedy, děkujeme, odlétejte.
Zmínil jsem emaily, ale rozepíšu se pouze o jednom jediném. Byl burcující, byl hoden uvědomělých agitek předsametovských časů. Zprvu jsem se domníval, že jde o zbloudilé vánoční přání neznámého soudruha z doby krátce po normalisaci, co se ke mně éterem náhodně přichomejtlo. Leč, mýlil jsem se. Datum bylo současné. Nepříliš mnoho slov doprovázely dva barevné obrázky, které však, žel, nejsem schopen přeposlat a tak nechť se čtenář spokojí alespoň s textem:
Šťastné a veselé Vánoce jak vystřižené z obrázů Josefa Lady ... OBRÁZEK ... a žádné americké kýče.
OBRÁZEK
Text nehodlám komentovat a přistupuji nejprve k obrázku Josefa Lady. Prostorná venkovská světnice s trámovým stropem, tatínek s maminkou, čtyři dětičky jako schůdečky, dědeček s babičkou. Stromeček na stole, obrázky na stěnách, pod stromečkem betlém. Tatínek s dědečkem vesele pokuřují dýmky a vůbec se neohlížejí na zdraví svých ratolestí a svoje vlastní. Tady se po staročesku hazarduje se zdravím a já se mám nad tím veselit a šťastnit. Nikdy. Rád bych ovšem upozornil tvůrce této vánoční zdravice na čas, kdy ještě nebyl na světě a proto o oné době překypující politickými agitkami patrně jen něco málo slýchával. Velmi dobře si onu dobu dokážu připomenout, Tehdy byly z Ladových obrázků odstraňovány křížky na kostelních báních, řada obrázků nebyla vůbec publikována a Ladův měsíční kalendář doznal výrazné ateistické proměny. Ze všech měsíců, lednem počínaje a prosincem konče, byli odstraněni jejich svatí patroni a na uvolněná místa v rámečcích ve středu obrázků byly vtěsnány Ladovské minikytičky. Kalendář mám dodnes schovaný.
Jinak je tomu s obrázkem s americkým kýčem. Na fotografii leží na břiše nahatý postarší muž se santovskou čepicí a na nohou má santovské boty. Tak takové kýče, soudruhu odesilateli této zdravice, takové americké kýče nikdy. Jen poznamenám, že jsem na svých mnohaměsíčních pobytech v USA nikde nahatého sanťáka neviděl. Vídal jsem je důstojně procházet ulicemi a dobrácky zvát do přeplněných obchodů, vídal jsem santovské čepice na spoustě hlav pomazaných i holohlavých, vídal jsem nepřeberné množství krásných vánočních i chanukových blahopřání a bez problémů jsem pod americkým stromečkem slavil jak českého Ježíška, tak na druhý den po ránu Santa Klause co mi nadělil sladkosti do pytlíku ve tvaru válenky.
Jako správný Čech jsem pro hájení a držení našich českých kýčů. To by tak hrálo, aby nám vládl cizí kýč. Ve vzduchu už poletuje imperialistický, ale ten jsem odehnal. Jen mi to mimoděk zase připomnělo plakáty s americkou mandelínkou bramborovou co hryzala naše české bramborové pláně a nebo alegorické vozy co projížděly jihlavskými ulicemi po májovém průvodu, kde odulí američtí bankéři ve fracích a cilindrech s americkou vlajkou rdousili ubohé dělníky černé pleti.
Tak vidíte, co s člověkem nadělá jedno jediné emailové vánoční přání. Jedno vánoční pozdravení s americkým kýčem a moje sedmdesátiletá krátká paměť se míní rozletět do nekonečna. Jen mi ještě dovolte letmé ohlédnutí za jedním z tvůrců českého betlému z české chlebové střídy, na českého sochaře Šlezingera z Jihlavy, co po českém poúnorovém soudním procesu pracoval v českém koncentráku při českých uranových dolech pro tehdejší nejmenovanou velmoc, jinak jedinou záštitu světového míru. A já tou dobou tajtrdlíkoval v české škole před novoroční ryze českou jolkou a vůbec nic netušil...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)