Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 11.1.2010
Prach jsi a v prach se obrátíš...
Člověk se začte do starého týdeníku Sedmička Jihlava, skáče od stránky ke stránce, a pak jej odhodí do poličky, aby za pár dnů o něj mimoděk zavadil a zvážněl. Obec ničí ultrajemný prach z dálničního přivaděče. Je tak jemný, že jej nevnímáme a on nám zatím putuje do plic a odtud do krve a snižuje naši odolnost vůči infekcím. Tak vida, vida, co dokáže jeden takový přivaděč, po kterém se přežene za den 17 tisíc automobilů.
Tak vida, nevida, spíš nevida, co dokáží všechny ty dálniční přivaděče a superdálnice jdoucí středem San Diega, kterými denně projíždějí miliony auťáků. Vždycky jsem si pochvaloval, že na každé křižovatce, kde jsem vyčkával na zelenou pro chodce, auta profrčí jedno za druhým a vůbec nesmrdí, jak tam u nás doma. Ani ten hluk se mi nezdál být nesnesitelným. A to už nechci psát o tom, že každý zdejší náklaďák, ať už s betonem, pískem, horou štěrku či nepořádku z nějaké demolice jede na stavbu či ze stavby jakoby jel z autosalonu. Většina těchto autoobrů má navíc chromované disky a ty se lesknou, jak babiččina klika po sidolu.
Prach jsi a v prach se obrátíš. Tenhle červíček z českého týdeníku mě začal hlodat až tady v Americe, prevít jeden. A hned mi připomněl zametání našeho betonového chodníku před domem a stejně tak krásného hladkého betonového chodníčku v předzahrádce. Něco na tom bude. Ať zametám kdykoliv, vždycky se práší. Jemňounký prášíček létá do silnice nebo do trávníku. Zatracený prášíček. Už se nedivím, když si někteří přistěhovalci z Evropy stěžují na zdejší podnebí: Je tady pořád zpropadeně nádherné počasí. Pořád modré nebe, kolik neděl ani nekápne! Doma proklínali pršení a sněžení a teď by dali nevím co za pár kapek deště a nepohody. Tak to s námi chodí. Jednou něco chceme a podruhé to samé zavrhujeme
Ale ten prášek, ten zatracenej neviditelnej prach, ten mi nedá pokoje. Před nedávnem manželka začala umývat okna v celém domě. Velké vitriny i docela malá okénka. Šla kolem jakási dáma s psíkem, chvilku kroutila hlavou a pak uštěpačně, nebo snad udiveně, poznamenala směrem do prvního patra - Že se vám chce, stejně se to za chvilku zase zapráší... Měla pravdu. Většina domů má okna nemytá, jak je rok dlouhý. Ono s těmi okny je tady potíž. Jsou jednoduchá. Většinou napevno usazená do rámu. Pár oken je šoupacích nahoru, dolů nebo do stran a před nimi jsou sítě proti hmyzu. Řeklo by se, okna na luftování. Na mytí oken v poschodí je třeba vzít žebřík, je třeba zavolat specialisovaného umývače. Ještě jsem neviděl majitelku, která by tady v okolí umývala okna ve vlastním domečku. Manželka si právě vzpomněla, že jednu viděla. Já neviděl žádnou, ani mexického umývače. Dokážu to pochopit, práší se tady každý den. A jednou, jednou určitě přijde den a okna opláchne přívalový lijavec. On je ožužlá, rozmatle jemné bahýnko do ztracena a vytvoří jakýsi film proti dotěrnému slunci. Když prahne a venku je 40 stupňů Celsia, příšeří se hodí. No, řekněte sami, hodí nebo nehodí. Tak vidíte, nebo spíš nevidíte...
Prach jsi. To jsem, samý prach. Zase jsem zametal nepořádek před velkým kontejnerem. Jako u nás doma, i tady se najdou nepořádníci. Odhazují kde co a ignorují odpadkové koše. Ale jsou tu i pořádníci a ti zase kde co dávají do odpadkových košů. Ale co s prachem. S tím neviditelným neřádem. A tak nás čeká, ať už jsme u Pávova nebo v San Diegu, že prach jsme a v prach se obrátíme. A pěkně to tady všem neviditelně zaprášíme...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)