Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.8.: Město Jihlava vydalo katalog k výstavě historických fotografií

4.8.: Filmaři hledají v Třebíči komparz pro film Slovo režisérky

4.8.: Dárci krve? V létě nedostatkové zboží

3.8.: Po čelním střetu dvou náklaďáků na Třebíčsku jeden řidič zemřel, druhý utrpěl vážná zranění

3.8.: Na dálnici D1 bouralo před polednem osobní auto a náklaďák, nyní už je dálnice průjezdná bez komplikací

3.8.: Makak jávský z táborské zoo by jako nosič jídla rozhodně neuspěl

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Sochy mluví v jihlavské galerii

2.8.: U Nového Rychnova zemřel při nehodě osmnáctiletý řidič osobního auta

2.8.: Sýčci letos vyvedli rekordních 95 mláďat

2.8.: Odešel Karel Křesadlo, emeritní ředitel okresního archivu v Jihlavě

2.8.: Na jihlavském magistrátě je nově zřízený dětský koutek plný her a omalovánek

2.8.: Dvojčata Radek a Miloš Kolouchovi získali titul rekordmani roku za absolutně největší sbírku seker a hoblíků

2.8.: Chudobínská borovice u Vírské přehrady je zřejmě o 150 let starší, než se předpokládalo

1.8.: V jihlavské nemocnici je nově rouškomat

1.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede maďarskou hravou absurdní pohádku pro dospělé Líza, liščí víla

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 11.1.2010
Prach jsi a v prach se obrátíš...
Člověk se začte do starého týdeníku Sedmička Jihlava, skáče od stránky ke stránce, a pak jej odhodí do poličky, aby za pár dnů o něj mimoděk zavadil a zvážněl. Obec ničí ultrajemný prach z dálničního přivaděče. Je tak jemný, že jej nevnímáme a on nám zatím putuje do plic a odtud do krve a snižuje naši odolnost vůči infekcím. Tak vida, vida, co dokáže jeden takový přivaděč, po kterém se přežene za den 17 tisíc automobilů.
Tak vida, nevida, spíš nevida, co dokáží všechny ty dálniční přivaděče a superdálnice jdoucí středem San Diega, kterými denně projíždějí miliony auťáků. Vždycky jsem si pochvaloval, že na každé křižovatce, kde jsem vyčkával na zelenou pro chodce, auta profrčí jedno za druhým a vůbec nesmrdí, jak tam u nás doma. Ani ten hluk se mi nezdál být nesnesitelným. A to už nechci psát o tom, že každý zdejší náklaďák, ať už s betonem, pískem, horou štěrku či nepořádku z nějaké demolice jede na stavbu či ze stavby jakoby jel z autosalonu. Většina těchto autoobrů má navíc chromované disky a ty se lesknou, jak babiččina klika po sidolu.
Prach jsi a v prach se obrátíš. Tenhle červíček z českého týdeníku mě začal hlodat až tady v Americe, prevít jeden. A hned mi připomněl zametání našeho betonového chodníku před domem a stejně tak krásného hladkého betonového chodníčku v předzahrádce. Něco na tom bude. Ať zametám kdykoliv, vždycky se práší. Jemňounký prášíček létá do silnice nebo do trávníku. Zatracený prášíček. Už se nedivím, když si někteří přistěhovalci z Evropy stěžují na zdejší podnebí: Je tady pořád zpropadeně nádherné počasí. Pořád modré nebe, kolik neděl ani nekápne! Doma proklínali pršení a sněžení a teď by dali nevím co za pár kapek deště a nepohody. Tak to s námi chodí. Jednou něco chceme a podruhé to samé zavrhujeme
Ale ten prášek, ten zatracenej neviditelnej prach, ten mi nedá pokoje. Před nedávnem manželka začala umývat okna v celém domě. Velké vitriny i docela malá okénka. Šla kolem jakási dáma s psíkem, chvilku kroutila hlavou a pak uštěpačně, nebo snad udiveně, poznamenala směrem do prvního patra - Že se vám chce, stejně se to za chvilku zase zapráší... Měla pravdu. Většina domů má okna nemytá, jak je rok dlouhý. Ono s těmi okny je tady potíž. Jsou jednoduchá. Většinou napevno usazená do rámu. Pár oken je šoupacích nahoru, dolů nebo do stran a před nimi jsou sítě proti hmyzu. Řeklo by se, okna na luftování. Na mytí oken v poschodí je třeba vzít žebřík, je třeba zavolat specialisovaného umývače. Ještě jsem neviděl majitelku, která by tady v okolí umývala okna ve vlastním domečku. Manželka si právě vzpomněla, že jednu viděla. Já neviděl žádnou, ani mexického umývače. Dokážu to pochopit, práší se tady každý den. A jednou, jednou určitě přijde den a okna opláchne přívalový lijavec. On je ožužlá, rozmatle jemné bahýnko do ztracena a vytvoří jakýsi film proti dotěrnému slunci. Když prahne a venku je 40 stupňů Celsia, příšeří se hodí. No, řekněte sami, hodí nebo nehodí. Tak vidíte, nebo spíš nevidíte...
Prach jsi. To jsem, samý prach. Zase jsem zametal nepořádek před velkým kontejnerem. Jako u nás doma, i tady se najdou nepořádníci. Odhazují kde co a ignorují odpadkové koše. Ale jsou tu i pořádníci a ti zase kde co dávají do odpadkových košů. Ale co s prachem. S tím neviditelným neřádem. A tak nás čeká, ať už jsme u Pávova nebo v San Diegu, že prach jsme a v prach se obrátíme. A pěkně to tady všem neviditelně zaprášíme...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)