Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2010
Silvestr, no a co...
Silvestr. Poslední den starého roku 2009. No a co, to se máme přetrhnout. Den jako každý jiný. Všední americký den. Auta jezdí jako o závod nahoru a dolu po třípatrových křižovatkách i po mostech. A že jich v San Diegu je. Víc než přehršel. Víc než dost. Počítat to nebudu. Je jich móóóc. San Diego je pro našince velkoměsto stále spěchajících auťáků. Spěchající do zatáček, po rovinách, do kopečka i do hlubokých údolí, z kaňonu do kaňonu. Zastavují na semaforech a pak se hrnou o překot kamsi do dáli. Pořád dál a dál. Někam. Kamsi. Za něčím či za někým. Skoro se mi zdá, že městem jezdí stále dokola. Jen kvůli hemžení. Kvůli vzruchu z ruchu. Blikají a odbočují, protože je stále kam. Doleva, doprava. Doprava, doleva. A brzdí. Kam až oko dohlédne se červenají zadky všech možných světových značek. Hrnou se ulicemi i bulváry. Lidi, kde je tady jeden jediný tichý kout...
Silvestr. Obchody plné lidiček. Plné plakátů lákajících na slevy. Koupit můžeš všechno a všechno můžeš zase vrátit. A ještě sklidíš úsměv a pozdravení. Zajímavé. Budu si to pamatovat, co tady budu. V Americe. Doma mi to bude na pendrek. Nemám rád obličeje ve tvaru kyselých okurek. Nemám rád hrubiány a hulváty a výmluvný chamtivce. Tady se setkávám s obchody, obchodníky a obchodováním. Naše bytná vracela právě dnes halenku. Měla být z Itálie a zatím tam byl štítek Made in China. Důvod k nespokojenosti a věc jde bez mrknutí oka nazpátek. Žádný problém. A to je, prosím, Silvestra, poslední den v roce. Nebo obchod firmy Apple. Prodavači se tam přímo předhánějí o zákazníka. Na Silvestra. Samý úsměv, ochota, rychlost. Vraceli jsme staré mobilní telefony a další předměty. Děkovali nám. Za staré nepotřebné harampádí nám děkovali. No, pěkně děkuju, to se mi doma ještě nestalo. Ale ta doba nepochybně dorazí i k nám. Cesta přes moře chvilku trvá, ale přijde. Budou si mě vážit. Budou se na mě usmívat, i když budu odcházet s prázdnou. Krise je prevít. A lidi, leckde, ještě horší...
Silvestr. Jedeme na plac jezdit na kolečkových bruslích a na kole. Všude hejna uřvaných a dotěrných racků a lidé. Ploužící. Pochodníci. Klusáci. Běžci. Atleti. Staří i mladí. Rodičové s kočárkem v poklusu. Cyklisté a bruslaři. Ale pozor, v rekreačních zónách se chodí i jezdí po pravé straně. To u nás doma chodí chodci po levé. A nebo už taky přestávají chodit a raději se vrtí v autech. Někdy se chtě nechtě musím pousmát. Když kolem supí dámská mašinka s těžištěm hodně hluboko pod asfaltovým povrchem. Ale supí a pohybuje se. Náš nádražák by řekl, parní posunovačka. Co by jeden každý Američan neudělal pro zdraví. Stačí se podívat na sportovní vybavení, běžecké boty, ponožky, trenky či trikoty, tílka a trička. Reklama stíhá reklamu. Duha bledne závistí. Svět sportu hýří barvami a voní ochrannými krémy. Mám na sobě čisté bílé bavlněné tričko od čínského obchodníka z Jihlavy. Nevím proč, ale kdosi neznámý mě pozdravil. Asi mě poznal. Aby ne, podle trička poznáš přítele...
Silvestr. Zaskočili jsme ke známým nakrmit jejich čtyři pejsky. Nejsou doma. Jeli slavit do Las Vegas. Krmení dopadlo dobře. Pejskové se chovali slušně. Nepořádek neudělali větší, než jaký zanechali jejich páníčkové. Moje matka by to nazvala božím dopuštěním. Velká země má všechno velké. Všeho haldy. Neumytých hrnců i novin a časopisů. Už se ničemu nedivím. Před něčím takovým se dá utéc jen do Las Vegas. A nevracet se. Nevracet. Až za rok. Až v lednu roku 2010. To už bude nový rok a všechno bude nové. I starej mumraj bude mít úplně nový datum. Ať žije rok 2010!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)