Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.1.: Čtvrtý ročník Ježíškových vnoučat byl výjimečný solidaritou; dárci seniorům věnovali více než 22 milionů korun

28.1.: Z policejního deníku: krádež nafty; zloděj si odnesl potraviny i boty; řidič boural s nepojištěným autem

28.1.: Koupaliště v Bystřici nad Pernštejnem bude mít dvacetimetrovou skluzavku

27.1.: Zděděná sbírka obrazů Josefa Kosinky by mohla být instalována ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou

27.1.: Z policejního deníku: opilá agresivní žena se zranila, opilec seděl na chodníku, šestnáctiletý hoch usedl opilý za volant

27.1.: Sněžení nejvíce komplikuje dopravu na Žďársku

27.1.: Registr vozidel v Jihlavě již funguje v běžném režimu, pracovníci se vrátili z karantény

27.1.: Pojmenujte zubří mláďata z táborské zoo, autoři vybraných jmen je nakrmí

27.1.: Loni policisté na Vysočině zahájili 238 správních vyhoštění cizinců

27.1.: Auto, se kterým řidič ujížděl policistům, patři matce řidiče bez řidičáku, policistům se přihlásil důležitý svědek

26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2013
Něco končí, něco začíná
Kalifornie. Silvestr 2012. Ráno svítí slunce a obloha je pečlivě vymetena. Tady se na pořádek dbá. Všude je vymeteno. Teplota 4 stupně Celsia nad nulou. Nikde živáčka. Ani ptáčkové nepípají. Uprostřed papundeklových domovů je zima. Jak je venku, tak je uvnitř. Zlaté české chaloupky. Pod peřinkou jako nad peřinkou. Všude vůkol je to jadna velikánská lednička. Konečně, po chodníku běží černovlasé děvče s pejskem. Běhá tady kdekdo s kdečím. Hlavně za zdravím. To jest odkudkoliv kamkoliv. Nikdo neví proč se to tak děje, ale děje se to. Naši hostitelé také běhají. S velkým salašnickým psem sedm kilometrů, s malým chlupáčem polovičku. Vypadají zdravě. My neběháme a taky vypadáme. Člověk nemusí běhat, aby vypadal. Čím jsem starší, tím víc vypadám. Taky mě, a to přiznávám, občas napadne, že bych měl vypadat jináče, ale nejde to. Vypadá to, že už s tím současným vypadáním nic neudělám. A běhavcem už nebudu.
Snídaně proběhla tak trochu po česku. Chléb s pomazánkovým máslem, čaj, pět mandlí, ale snědl jsem jich osm, černá káva s přírodním třtinovým cukrem a místo džusu, čtyři čerstvě utržené mandarinky. Všechno, samozřejmě, organické. Už teď cítím, že kypím zdravím. Ono kypět je úžasné. Člověk pojednou celým tělem vnímá, že je. Ať se hnu kamkoliv, kypím a jsem. A to je pořád ještě starý rok. Za pár hodin budu kypět nově. Jsem zvědav na ten rozdíl. Nové kypění ve starém obalu. Už aby to bylo. Ještě štěstí, že kdosi kdysi vymyslel kalendář. Nedovedu si představit, že bych měl kypět furt jenom postaru. A což teprve ti, co si dávají k novému roku nová předsevzetí. Chudáci, táhli by životem jen tak. Nebo dokonce jen tak tak.
Říkal jsem si ráno, vydrž to a napiš něco hned první nový den v roce 2013. Nešlo to vydržet. Praha hlásila do světa už v podveče na Silvestra, že má plné záchytky. A tady se pracuje. Kolem dokola se dělá, stavaři stavějí, kopáči kopou a hospodyně přijela rozčílená, že její oblíbený market vyměňuje podlahy a musela jet 20 mil dál, aby nakoupila organické bagety a šunku a vajíčka a pomazánku na jednohubky. Taková americká jednohubka je ale pořádný kusanec. Tady vůbec je všechno nějak větší, Snad je to tou velmocí. Třeba malá lžička na kafe. Ta moje doma je proti té americké pidižvík. A protože ta je větší, a já jsem zvyklý na tři lžičky, mám to americké ranní kafe sladší. Každej si tak spočítá, že tím pádem je tady sladší celej zdejší život. Mne to bude po návratu domů stát tři lžičky navíc, abych si udržel ten americkej standard. Štěstí, že mi sociálka zvýšila důchod. Zase bude dobře.
Málem bych zapomněl, že jsem byl ještě za mlada na výletě na Mount Helixu. Zítra už budu o rok starší. Krásný kopec, asi 600 m nad Pacifikem, který je odtud vidět stejně dobře, jako Mexiko. Obrovskou výhodou je, že se dá autem vyjet až na vrcholek a tam zaparkovat. Pak máte 30 minut na koukání a zase šup do auta a pěkně dolů do údolí. Dobrá věc se podařila. Mám zase o čem přemýšlet a psát. Další výhodou je, že si šetřím ošoupané kolenní chrupavky a zítra ráno si do nového roku chutě povyskočím jako za mlada. Ono mlado, marná sláva, bývalo hejtoto. Ale o mladu zase až příště. Teď si navzájem popřejme šťastný a legrační rok 2013 a hlavně hodně zdravíčka.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)