Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.3.: Čtvrtý blok Dukovan opět dodává elektřinu, na třetím se naplno rozjíždí údržba

25.3.: Policisté chlapce, který měl do školy přinést zbraň, vypátrala. Našla u něj plastový předmět

25.3.: Návštěvníci táborské zoo popřejí velbloudici Frídě k devátým narozeninám

25.3.: Novoměstská nemocnice nabízí Kurs první pomoci, uskuteční se 8. dubna

25.3.: Na jaře se mimořádně mění jízdní řády autobusových linek Veřejné dopravy Vysočiny. Změna je spojená s obměnou dopravců obsluhujících autobusové linky

25.3.: Kraj finančně podpoří zajištění zubařů a pediatrů v regionu

24.3.: Vrakbar se loučí, pomoc mladým pokračuje v Erku

24.3.: V Havlíčkově Brodě zachvátil výbuch a následný požár kočičí kavárnu

24.3.: Do jihlavského babyboxu vložil muž romského chlapečka, dostal jméno František

23.3.: V Dobešově na Pelhřimovsku zemřel při pálení trávy na zahradě čtyřiasedmdesátiletý muž

22.3.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: Stanislav Vodička v muzejních sbírkách

22.3.: Hrad, který postavil čert, otevře veřejnosti své brány první dubnový víkend

20.3.: Výstava Proměny roku: Jaro v jihlavském muzeu představuje jarní tradice i velikonoční zvyklosti

20.3.: Loupežná přepadení havlíčkobrodští kriminalisté objasnili, dvěma mužům hrozí až deset let za mřížemi

19.3.: Světový den medvědů v jihlavské zoo s komentovaným krmením a medvědími hrátky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2013
Něco končí, něco začíná
Kalifornie. Silvestr 2012. Ráno svítí slunce a obloha je pečlivě vymetena. Tady se na pořádek dbá. Všude je vymeteno. Teplota 4 stupně Celsia nad nulou. Nikde živáčka. Ani ptáčkové nepípají. Uprostřed papundeklových domovů je zima. Jak je venku, tak je uvnitř. Zlaté české chaloupky. Pod peřinkou jako nad peřinkou. Všude vůkol je to jadna velikánská lednička. Konečně, po chodníku běží černovlasé děvče s pejskem. Běhá tady kdekdo s kdečím. Hlavně za zdravím. To jest odkudkoliv kamkoliv. Nikdo neví proč se to tak děje, ale děje se to. Naši hostitelé také běhají. S velkým salašnickým psem sedm kilometrů, s malým chlupáčem polovičku. Vypadají zdravě. My neběháme a taky vypadáme. Člověk nemusí běhat, aby vypadal. Čím jsem starší, tím víc vypadám. Taky mě, a to přiznávám, občas napadne, že bych měl vypadat jináče, ale nejde to. Vypadá to, že už s tím současným vypadáním nic neudělám. A běhavcem už nebudu.
Snídaně proběhla tak trochu po česku. Chléb s pomazánkovým máslem, čaj, pět mandlí, ale snědl jsem jich osm, černá káva s přírodním třtinovým cukrem a místo džusu, čtyři čerstvě utržené mandarinky. Všechno, samozřejmě, organické. Už teď cítím, že kypím zdravím. Ono kypět je úžasné. Člověk pojednou celým tělem vnímá, že je. Ať se hnu kamkoliv, kypím a jsem. A to je pořád ještě starý rok. Za pár hodin budu kypět nově. Jsem zvědav na ten rozdíl. Nové kypění ve starém obalu. Už aby to bylo. Ještě štěstí, že kdosi kdysi vymyslel kalendář. Nedovedu si představit, že bych měl kypět furt jenom postaru. A což teprve ti, co si dávají k novému roku nová předsevzetí. Chudáci, táhli by životem jen tak. Nebo dokonce jen tak tak.
Říkal jsem si ráno, vydrž to a napiš něco hned první nový den v roce 2013. Nešlo to vydržet. Praha hlásila do světa už v podveče na Silvestra, že má plné záchytky. A tady se pracuje. Kolem dokola se dělá, stavaři stavějí, kopáči kopou a hospodyně přijela rozčílená, že její oblíbený market vyměňuje podlahy a musela jet 20 mil dál, aby nakoupila organické bagety a šunku a vajíčka a pomazánku na jednohubky. Taková americká jednohubka je ale pořádný kusanec. Tady vůbec je všechno nějak větší, Snad je to tou velmocí. Třeba malá lžička na kafe. Ta moje doma je proti té americké pidižvík. A protože ta je větší, a já jsem zvyklý na tři lžičky, mám to americké ranní kafe sladší. Každej si tak spočítá, že tím pádem je tady sladší celej zdejší život. Mne to bude po návratu domů stát tři lžičky navíc, abych si udržel ten americkej standard. Štěstí, že mi sociálka zvýšila důchod. Zase bude dobře.
Málem bych zapomněl, že jsem byl ještě za mlada na výletě na Mount Helixu. Zítra už budu o rok starší. Krásný kopec, asi 600 m nad Pacifikem, který je odtud vidět stejně dobře, jako Mexiko. Obrovskou výhodou je, že se dá autem vyjet až na vrcholek a tam zaparkovat. Pak máte 30 minut na koukání a zase šup do auta a pěkně dolů do údolí. Dobrá věc se podařila. Mám zase o čem přemýšlet a psát. Další výhodou je, že si šetřím ošoupané kolenní chrupavky a zítra ráno si do nového roku chutě povyskočím jako za mlada. Ono mlado, marná sláva, bývalo hejtoto. Ale o mladu zase až příště. Teď si navzájem popřejme šťastný a legrační rok 2013 a hlavně hodně zdravíčka.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)