Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.8.: Město Jihlava vydalo katalog k výstavě historických fotografií

4.8.: Dárci krve? V létě nedostatkové zboží

3.8.: Po čelním střetu dvou náklaďáků na Třebíčsku jeden řidič zemřel, druhý utrpěl vážná zranění

3.8.: Na dálnici D1 bouralo před polednem osobní auto a náklaďák, nyní už je dálnice průjezdná bez komplikací

3.8.: Makak jávský z táborské zoo by jako nosič jídla rozhodně neuspěl

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Sochy mluví v jihlavské galerii

2.8.: U Nového Rychnova zemřel při nehodě osmnáctiletý řidič osobního auta

2.8.: Sýčci letos vyvedli rekordních 95 mláďat

2.8.: Odešel Karel Křesadlo, emeritní ředitel okresního archivu v Jihlavě

2.8.: Na jihlavském magistrátě je nově zřízený dětský koutek plný her a omalovánek

2.8.: Dvojčata Radek a Miloš Kolouchovi získali titul rekordmani roku za absolutně největší sbírku seker a hoblíků

2.8.: Chudobínská borovice u Vírské přehrady je zřejmě o 150 let starší, než se předpokládalo

1.8.: V jihlavské nemocnici je nově rouškomat

1.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede maďarskou hravou absurdní pohádku pro dospělé Líza, liščí víla

31.7.: Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou se v sobotu 1. srpna otevře veřejnosti, v provozu bude i kladivo

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2013
Něco končí, něco začíná
Kalifornie. Silvestr 2012. Ráno svítí slunce a obloha je pečlivě vymetena. Tady se na pořádek dbá. Všude je vymeteno. Teplota 4 stupně Celsia nad nulou. Nikde živáčka. Ani ptáčkové nepípají. Uprostřed papundeklových domovů je zima. Jak je venku, tak je uvnitř. Zlaté české chaloupky. Pod peřinkou jako nad peřinkou. Všude vůkol je to jadna velikánská lednička. Konečně, po chodníku běží černovlasé děvče s pejskem. Běhá tady kdekdo s kdečím. Hlavně za zdravím. To jest odkudkoliv kamkoliv. Nikdo neví proč se to tak děje, ale děje se to. Naši hostitelé také běhají. S velkým salašnickým psem sedm kilometrů, s malým chlupáčem polovičku. Vypadají zdravě. My neběháme a taky vypadáme. Člověk nemusí běhat, aby vypadal. Čím jsem starší, tím víc vypadám. Taky mě, a to přiznávám, občas napadne, že bych měl vypadat jináče, ale nejde to. Vypadá to, že už s tím současným vypadáním nic neudělám. A běhavcem už nebudu.
Snídaně proběhla tak trochu po česku. Chléb s pomazánkovým máslem, čaj, pět mandlí, ale snědl jsem jich osm, černá káva s přírodním třtinovým cukrem a místo džusu, čtyři čerstvě utržené mandarinky. Všechno, samozřejmě, organické. Už teď cítím, že kypím zdravím. Ono kypět je úžasné. Člověk pojednou celým tělem vnímá, že je. Ať se hnu kamkoliv, kypím a jsem. A to je pořád ještě starý rok. Za pár hodin budu kypět nově. Jsem zvědav na ten rozdíl. Nové kypění ve starém obalu. Už aby to bylo. Ještě štěstí, že kdosi kdysi vymyslel kalendář. Nedovedu si představit, že bych měl kypět furt jenom postaru. A což teprve ti, co si dávají k novému roku nová předsevzetí. Chudáci, táhli by životem jen tak. Nebo dokonce jen tak tak.
Říkal jsem si ráno, vydrž to a napiš něco hned první nový den v roce 2013. Nešlo to vydržet. Praha hlásila do světa už v podveče na Silvestra, že má plné záchytky. A tady se pracuje. Kolem dokola se dělá, stavaři stavějí, kopáči kopou a hospodyně přijela rozčílená, že její oblíbený market vyměňuje podlahy a musela jet 20 mil dál, aby nakoupila organické bagety a šunku a vajíčka a pomazánku na jednohubky. Taková americká jednohubka je ale pořádný kusanec. Tady vůbec je všechno nějak větší, Snad je to tou velmocí. Třeba malá lžička na kafe. Ta moje doma je proti té americké pidižvík. A protože ta je větší, a já jsem zvyklý na tři lžičky, mám to americké ranní kafe sladší. Každej si tak spočítá, že tím pádem je tady sladší celej zdejší život. Mne to bude po návratu domů stát tři lžičky navíc, abych si udržel ten americkej standard. Štěstí, že mi sociálka zvýšila důchod. Zase bude dobře.
Málem bych zapomněl, že jsem byl ještě za mlada na výletě na Mount Helixu. Zítra už budu o rok starší. Krásný kopec, asi 600 m nad Pacifikem, který je odtud vidět stejně dobře, jako Mexiko. Obrovskou výhodou je, že se dá autem vyjet až na vrcholek a tam zaparkovat. Pak máte 30 minut na koukání a zase šup do auta a pěkně dolů do údolí. Dobrá věc se podařila. Mám zase o čem přemýšlet a psát. Další výhodou je, že si šetřím ošoupané kolenní chrupavky a zítra ráno si do nového roku chutě povyskočím jako za mlada. Ono mlado, marná sláva, bývalo hejtoto. Ale o mladu zase až příště. Teď si navzájem popřejme šťastný a legrační rok 2013 a hlavně hodně zdravíčka.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)