Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.10.2009
Podzimní smutnění
Jak také jinak. Listí valem šustí se stromů na zem a lidé se navlékají do teplých oděvů. Ach jo, kde jsou ty teplé či jenom vlahé dny...
Jakoby mávnutím kouzelného proutku je tady začátek listopadu a utržený kalendářní list nám připomene památku na zesnulé. Smutnění se počne střídat s horečným sběrem neopadavých větviček a vysušených květů. Někdo podlehne vábení barviček a umělých hmot z dovozu a odnese si na hrobeček svých blízkých nevůni asijských manufaktur.
Hřbitov. Hřbitovy. Cestičky a silnice se potýkají s přívaly návštěvníků směřujících k hrobečkům a hrobům. Někdo přichází a odchází jednou za celý rok, jiný si chodí povyprávět s nebožtíky častěji. A pak dochází i na monumentální návštěvy. Do cestiček se přihrnou delegace. Kytičky zastíní kytice a vzpomínky zasypou věnce se stuhami.
Smutek se rozroste o projevy a přešlapování chladnoucích nožiček. Bývaly doby, že se smuteční řeč linula jen na některých místech. V současnosti těch míst přibylo. Konečně, proč ne. Vzdejme úctu všem. Vítězům i poraženým. Obojí věřili ve vítězství.
Hřbitovy. Hřbitov. Ten můj, a nejenom můj, je stranou všeho smutečního rojení. Tady se pokládají kamínky. A delegace by se musely vláčet s balvany. A tak, ač památka těch prvních listopadových dnů patří všem zesnulým, je na židovském hřbitově pusto. Sám a sám jsem postál před hrobem mého přítele Jiřího Kohna, a položil docela malinkatý kamínek, a šel dál žlutou cestou vystlanou lupením a položil stejný drobný kamíneček u památníku židovských obětí první světové války. A považte, jeden větší kamínek už tady byl. Někdo si vzpomněl. Někdo nezapomíná.
Památník obětem holocaustu či lépa šoa je navštěvován po celý rok. Je hned na začátku hřbitova a je zaplněn kamínky. A protože kámen je stále studený, těžko s určitostí poznamenat, že alespoň pár kamínků bylo položeno teď, na podzim, v prvních dnech listopadu roku 2009.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)