Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: V domově pro seniory v Břevnici u Havlíčkova Brodu je na covid pozitivních 12 lidí, dvě klientky budou hospitalizovány

28.3.: Uzavřená obec Kynice na Havlíčkobrodsku kvůli koronaviru se otevře ve středu 1. dubna, některé rodiny ještě zůstanou v karanténě

28.3.: Provoz Urgentního příjmu v nemocnici v Novém Městě na Moravě částečně vrácen k původnímu režimu

28.3.: Požár v Enviropolu v Jihlavě je již zažehnán, jedovaté látky by již do ovzduší unikat neměly

28.3.: Na Vysočině stoupl počet nakažených koronavirem na 76; na Havlíčkobrodsku onemocnělo deset lidí v domově seniorů

28.3.: Blokové čištění v Jihlavě v nouzovém stavu: Odtahovat se nebude, ale pokud můžete, přeparkujte

27.3.: Ze soboty na neděli začne platit úřednický, tzv. letní čas

27.3.: V Jihlavě - Hruškových Dvorech hoří elektroodpad, do ovzduší unikají nebezpečné toxické látky

27.3.: U Rokytna na Žďársku se těžce zranil řidič, přiletěl pro něj vrtulník

27.3.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě od 1. dubna letos nebude

27.3.: Nově narozené jehně bretaňského skřítka hned ráno uvítalo ošetřovatele

27.3.: Na železničním přejezdu ve Ždírci nad Doubravou se střetl kamion s osobním vlakem

27.3.: Na Vysočině je nemocných koronavirem 70 lidí, nejvíce na Havlíčkobrodsku

27.3.: Město Jihlava ukončilo spolupráci s advokátní kanceláří Bánský

27.3.: Charita v Třebíči poskytuje všechny služby, které umožnila vláda

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.10.2009
Podzimní smutnění
Jak také jinak. Listí valem šustí se stromů na zem a lidé se navlékají do teplých oděvů. Ach jo, kde jsou ty teplé či jenom vlahé dny...
Jakoby mávnutím kouzelného proutku je tady začátek listopadu a utržený kalendářní list nám připomene památku na zesnulé. Smutnění se počne střídat s horečným sběrem neopadavých větviček a vysušených květů. Někdo podlehne vábení barviček a umělých hmot z dovozu a odnese si na hrobeček svých blízkých nevůni asijských manufaktur.
Hřbitov. Hřbitovy. Cestičky a silnice se potýkají s přívaly návštěvníků směřujících k hrobečkům a hrobům. Někdo přichází a odchází jednou za celý rok, jiný si chodí povyprávět s nebožtíky častěji. A pak dochází i na monumentální návštěvy. Do cestiček se přihrnou delegace. Kytičky zastíní kytice a vzpomínky zasypou věnce se stuhami.
Smutek se rozroste o projevy a přešlapování chladnoucích nožiček. Bývaly doby, že se smuteční řeč linula jen na některých místech. V současnosti těch míst přibylo. Konečně, proč ne. Vzdejme úctu všem. Vítězům i poraženým. Obojí věřili ve vítězství.
Hřbitovy. Hřbitov. Ten můj, a nejenom můj, je stranou všeho smutečního rojení. Tady se pokládají kamínky. A delegace by se musely vláčet s balvany. A tak, ač památka těch prvních listopadových dnů patří všem zesnulým, je na židovském hřbitově pusto. Sám a sám jsem postál před hrobem mého přítele Jiřího Kohna, a položil docela malinkatý kamínek, a šel dál žlutou cestou vystlanou lupením a položil stejný drobný kamíneček u památníku židovských obětí první světové války. A považte, jeden větší kamínek už tady byl. Někdo si vzpomněl. Někdo nezapomíná.
Památník obětem holocaustu či lépa šoa je navštěvován po celý rok. Je hned na začátku hřbitova a je zaplněn kamínky. A protože kámen je stále studený, těžko s určitostí poznamenat, že alespoň pár kamínků bylo položeno teď, na podzim, v prvních dnech listopadu roku 2009.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)