Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 17.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
V roce 1736 došlo ke svatbě Marie Terezie, dcery Karla VI., s Františkem Lotrinským. Na oslavu této události se konaly ve všech kostelech zvláštní pobožnosti. Není vyloučeno, že právě k tomuto výročí byl na vrcholek minoritské věže umístěn dvouramenný lotrinský kříž, stejně jako na některé venkovské kapličky. V dalších letech pak byly v důsledku nových válek konány již méně populární a oslavné sběry almužen pro válečné invalidy, střídané s nejedním kajícím procesím za povinné účasti veškerého kléru světského i řeholního. V roce 1752 tady patrně hrál na varhany bývalý dominikánský kazatel Medard Písařík, který v uvedeném roce krátce v Jihlavě působil coby vynikající varhaník.
Nejen neděle byly vykázány ke zbožnému rozjímání, ale celá řada svátků, které se v průběhu staletí nahromadily a kterých bylo počátkem 18. století několik desítek. Reforma nastala i v této oblasti. Císařský dvůr omezil pod různými záminkami nejedno procesí, pouť nebo slavnostní uctívání městských patronů. Roku 1753, kdy tady byl kvardiánem P. Cornelius Kaiser, se pro úpravu svátků rozhodl i sám papež. Jejich celkový počet zredukoval na konečných či lépe řečeno, na pouhých 23. Netrvalo dlouho a z rozhodnutí kardinála Troyera došlo i na reorganizaci celé diecézí, když roku 1755 vzniklo nově děkanství jihlavské a naopak telčské bylo zrušeno. Nové jihlavské děkanství obdrželo farnosti Jihlava, Batelov, Pavlov, Brtnice, Rančířov, Stonařov, Třešť a Vílanec. Prvním děkanem byl jmenován jihlavský farář P. Kazimír Burián. Krátce na to vypukl spor o patronátní právo v Jihlavě. Císařovnou jmenovaný soud rozhodl až po čtyřech letech. V roce 1760 byla Jihlava přisouzena znovu strahovským premonstrátům, namísto olomouckému biskupství.
Jedním z rysů tereziánské doby byla mimo jiné i vzmáhající se antipatie k řeholníkům a to přesto, jak uvádí kronikář, že právě oni stáli v dobách pro církev nejtěžších v prvních řadách. Podařilo se jim proto mnohé zachránit a také si pro sebe mnohá práva vydobýt. Patrně to prý bylo pro řadu biskupů a světský klérus počátkem oné nevraživosti a nesnášenlivosti. Ač se to zdá být neskutečné, minoritů se to prozatím netýkalo. Ty postihlo, stejně jako ostatní žebravé řády, až nařízení numerus clausus z roku 1766, které nesměli řeholní představení překročit. Počínaje rokem 1767 jim bylo zakázáno sbírání almužny. Ale ani potom nebylo všem novotám konec.
Roku 1772 musel jihlavský děkan P. Xaver Kuschel zjistit některé podrobnosti týkající se zdejších klášterů, minoritského nevyjímaje. Bylo nutné během velmi krátké doby sdělit vídeňskému dvoru kolik má klášter obyvatel, kolik členů podle vládního usnesení má nanejvýš mít a do jaké míry jsou tito řeholníci potřební pro pomoc v duchovní správě. Obsah odpovědi neznáme, ale do budoucna, jak známo, zůstali v Jihlavě pouze minorité.
Církevní život byl až do nejmenších podrobností ovlivňován císařovnou, která byla nazývána "Paní země". Absolutismus svázal ruce i samotnému papeži Klementu XIV. Ten roku 1771 upravil na požadavek panovnice slavení zasvěcených svátků, kdy již nebylo povinností jít na mši svatou a den předtím se postit. Další úpravy se týkaly výuky náboženství na školách a tak by bylo možné pokračovat.
Došlo i na zřizování nových farností a lokálií. V Jihlavě tak byla po mnoha staletích narušena premonstrátská tradice fary u sv. Jakuba. Nová měla být zřízena při minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde tou dobou čítal konvent 18 řeholníků. Jihlavští premonstráti však počítali s tím, že by minorité dali kaplany a oni faráře. V tomto smyslu prý psal děkan P. Michael Los od sv. Jakuba na Strahov. Odpověď ovšem nebyla uspokojivá. Klášter si nestál dobře a kaplan by přišel ročně na 300 a farář dokonce na 400 zlatých, na což nebyly peníze. Rozhodnutí tak zůstalo na biskupovi.
- pokračování ve čtvrtek 19. června -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)