Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
12.7.: Z policejního deníku: chodec po srážce s autem utrpěl vážné zranění; opilý řidič způsobil nehodu

12.7.: Voňavá výstava Zahrada Vysočiny v Žirovnici představí lilie i jedlé květy, chybět nebude ani kulturní program

12.7.: V Rašeliništi Pod Trojanem roste vzácná mokřadní ostřice, suchopýr i vachta, na Kozénku se daří vstavači kukačce i koniklecům

12.7.: Střelmistr z legií František Pól z Mostišť skončil jako školník

12.7.: Letní soutěž o zajímavé ceny v infocentrech ČEZ, pozvánka nejen do Dukovan a Dalešic

12.7.: Devětadvacetiletý muž, který sexuálně a fyzicky napadl mladou ženu, skončil ve vazbě

11.7.: Z policejního deníku: opilí sedmnáctiletí mladíci ničili vybavení hřiště

11.7.: Táborská zoo získala jednoho z nejinteligentnějších ptáků světa, ohroženého papouška nestora kea

11.7.: Paměť kůže: Jak sluneční záření ovlivňuje naše zdraví

11.7.: MUDr. Karel Kalla. Výjimečný a aktivní muž, který vedl primariát klinické biochemie v pelhřimovské nemocnici šestačtyřicet let

11.7.: Jihlavští policisté dopadli muže, který vykrádal auta a byl i v bytovém domě. Ukradené věci prodával a peníze použil na nákup drog

11.7.: Hračkobraní v Kamenici nad Lipou nabízí nejen výstavu hraček z přírodních materiálů, ale i divadlo či tvořivé dílny

10.7.: Z vyhlídkové věže kostela svatého Bartoloměje v Pelhřimově se můžete rozhlédnout i večer

10.7.: Z policejního deníku: krádež elektrokoloběžky před obchodem; zloděj potravin se snažil policistům uplavat

10.7.: Policisté hledají svědky a zraněné z víkendového festivalu Vysočina Fest

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 2.1.2010
Země bledých tváří
Bílý den. První americký bílý den nového roku. Něco tu není v pořádku. Rojení automobilů se nekoná. Nic se nekoná. Auta se povalují po okrajích ulic. Všechna parkoviště uchlácholil virus spací nemoci. Semafory překvapigě mrkají jeden na druhého. No, konečně. Auto. Bílá tvář se navrací odkudsi. Je bledá. Je sinalá. Je bělejší, než bílá. To by bylo něco pro naši českou televisní reklamu - Bílá bělejší, tváře čistější. Jestli si dobře vzpomínám, tak starý indiánský náčelník Orlí Dráp z Rodokapsu by procedil mezi zuby: Zpropadeně bílá tvář bílého bělocha. Ale bílá tvíř má naspěch. Mátoživé kroky s kalhotami zpropadeně nízko míří k okénku bistra. Vzduchem se zaleskne platební karta a chraptivý hlas prořízne hluchoněmé ráno: Jedno kafe!
Bílý den. Nikde živáčka. Ještě se z nedaleké pouště nevrátila ani jediná terénní motorka, jediné monstrum na čtyřech kolech ne nepodobné auťáku. Jediní čiperkové jsou kolibříci. Kmitají neviditelnými křídly u rozkvetlých květin a keřů. Popíjejí svůj denní nektar a je jim úplně f uk, jaký je dneska slavný den. Stejně tak jeden z našich sousedů. Blíží se první poledne nového roku a on si zapne sekačku na trávu. Na dva čtvereční metry vadnoucí zeleně. Říkám naší hostitelce: Co ten chlap blbne na Nový rok. A dostávám odpověď: On je to důchodce. Každý pátek seče, a dneska je pátek, tak proč by měl dělat výjimku. Už neříkám nic. Ty zdejší bledé tváře jsou z jiného těsta. Ty nejsou z toho kynutého. Z toho našeho. Českomoravského.
Bílý den. Nikde nikdo. Jdeme s manželkou po ulici a brebentíme. A tu najednou, co nevidíme. První normálně bílí lidé. První normálně černí. U nich se bledost stejně asi nepozná. A všichni pejskaři. Všichni vyšli s pejsky do ulic pozdravit první den nového roku prvním psím hovínkem. Všichni slušní. Už na dálku si přejeme nejen dobré ráno, ale i krásný nový rok. A on je krásný. Je 10 hodin dopoledne a teploměr v jedné zahrádce ukazuje 22 st. Celsia. Na tom teploměru je ještě jedna stupnice, ale ta ukazuje mnohem víc. Nějaké F. Asi pro fajnový lidi. Inu, Amerika. Člověk z vísky, kde lišky dávají dobrou noc, ví pendrek o světlech velkoměst a zámořských teploměrech. Mně stačil celý život Celsius. Už od malička. Někdy ukazoval víc, než tady v San Diegu. Prý to bylo zánětem průdušek. Ale tady také není o teplotu nouze. Někdy to jde přes 40 st. C. Ale oni nevolají doktora, jako kdysi moje maminka, oni se nalévají vodou s ledem a taky Coca colou a taky dalšími nápoji, o nichž naše bytná říká, že to jsou sajrajty plné barviva a chemie. Nevím, občas si nějaký ucucnu, zatím žiju, stolici mám pravidelnou a daří se mi dobře.
Bílý den. Ještě vám musím povědět, že jsme nakonec potkali starého pána, co házel malý tenisový míček starému malému pejskovi. Byl to starý, ale statný muž. Měl bílé vlasy a krásné modré oči. Stál sám uprostřed prázdné ulice a pořád házel a ten pejsek pořád běhal a pořád mu ten míček nosil. Zastavili jsme se. Ten pán nejen, že nám popřál hezké ráno, on si chtěl povídat. On totiž nemá na světě nikoho jiného, než toho pejska. Má ho rád a ten pejsek má rád jeho. Oba se mají rádi. A ten pán má navíc rád lidi. To se pozná. A zatím, co on stále házel a byl tak docela obyčejně bílej, já jsem ten den o trochu víc zbělel. Nemohl za to Silvestr. Padla na mne samota toho pána. Měl jsem sto chutí házet tam tím míčkem celej ten první den nového roku. Oslavit ten den. Něčím krásným. Něčím užitečným pro lidi i pro pejsky. A tak jestli můžu poprosit, házejte pejskům tenisáky a postůjte alespoň chvilku se starými lidmi. Toho stáří se také jednou dočkáte... Než se nadějete!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)