Obyčejnou bednu s mrtvolou donesli prý židé až ke hrobu a tam za strašného nářku ji otevřeli. Rabín vykonal modlitby, vložil hlínu z hrobu do připraveného sáčku a dal jej pod nebožtíkovu hlavu, aby mu byla země lehká. Oči mrtvého přikryl skořápkami, aby prý více nespatřil útisku svých souvěrců. Ústa uzamkl malým zámečkem a klíček hodil přes zeď na znamení věčného ticha. Do pravé ruky vložil peníz a pověděl: „Až přijde Mojžíš, tento peníz mu vložíš“. Do levé ruky dal mu kámen se slovy: „Až přijde Eliáš, ten kámen mu též dáš“. Obřad byl skončen a za hebrejských modliteb uložen mrtvý do hrobu. Židé pak rozcházeli se po hřbitově ke svým známým a za modlitby vkládali na pomníky kamínky na znamení nicotnosti lidské.
V klidu tu odpočívá mnoho židů, jejichž věčný spánek vyrušili jedenkrát dva pocestní. Jdouce v noci kolem v dobré náladě, počali volati: „Židé, vstávejte, kšefty dělejte, kůžičky kupujte!“ Na to strhl se strašný vítr a než pocestní se nadáli, stáli po krk ve vodě Dolního rybníka. Veškerá jejich námaha vyprostiti se z této lázně byla marná, až ráno několik občanů jim pomohlo. Událost vypravovala se po Jeníkově a lidé podnes říkají, že je nutno popřáti mrtvým klidu.