Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.2.2009
Na židovském hřbitově
Jdeme-li z Větrného Jeníkova cestou k lesu Holubovsku, stojí tam za Dolním mlýnem starý židovský hřbitov. Dnes je již dosti zpustlý, neboť se na něm již nepochovává. Zachovalo se však přece lidové vypravování o židovských pohřebních obřadech.
Obyčejnou bednu s mrtvolou donesli prý židé až ke hrobu a tam za strašného nářku ji otevřeli. Rabín vykonal modlitby, vložil hlínu z hrobu do připraveného sáčku a dal jej pod nebožtíkovu hlavu, aby mu byla země lehká. Oči mrtvého přikryl skořápkami, aby prý více nespatřil útisku svých souvěrců. Ústa uzamkl malým zámečkem a klíček hodil přes zeď na znamení věčného ticha. Do pravé ruky vložil peníz a pověděl: „Až přijde Mojžíš, tento peníz mu vložíš“. Do levé ruky dal mu kámen se slovy: „Až přijde Eliáš, ten kámen mu též dáš“. Obřad byl skončen a za hebrejských modliteb uložen mrtvý do hrobu. Židé pak rozcházeli se po hřbitově ke svým známým a za modlitby vkládali na pomníky kamínky na znamení nicotnosti lidské.
V klidu tu odpočívá mnoho židů, jejichž věčný spánek vyrušili jedenkrát dva pocestní. Jdouce v noci kolem v dobré náladě, počali volati: „Židé, vstávejte, kšefty dělejte, kůžičky kupujte!“ Na to strhl se strašný vítr a než pocestní se nadáli, stáli po krk ve vodě Dolního rybníka. Veškerá jejich námaha vyprostiti se z této lázně byla marná, až ráno několik občanů jim pomohlo. Událost vypravovala se po Jeníkově a lidé podnes říkají, že je nutno popřáti mrtvým klidu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)