Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.7.2007
Handlovy Dvory
Nevelká náhorní planina východně od Jihlavy bývala pokryta lučinami a roztroušenými stromy a keři. Jižní vrcholek tohoto návrší pokrýval les a odtud vytékal do podmáčeného údolíčka směrem k severu malý bezejmenný potůček, který se mezi romantickými skalisky asi po 1,5 km vléval do řeky Jihlavy. Západní stranu tohoto teritoria lemovaly starými stromy řídce porostlé strmé stráně spadající k potoku nazvanému později Klein Igl Fluss, dnešní Jihlávce.
Prostor jakoby nedotčený přítomností člověka, kterému se při počáteční kolonisaci této části Vysočiny zdejší větrná pláň patrně nezamlouvala. Alespoň tak můžeme soudit podle nejstarších písemných zpráv. Ale, chyba lávky. Právě tudy probíhala prastará stezka z Čech do nitra Moravy. Šlo o jakousi odbočku od Haberské stezky, ale neméně důležitou. Po prostudování všech dostupných map a následných leteckým průzkumem lze předpokládat, že se od Haberské stezky oddělovala v místech dnešního Jánského kopečku t.j. v místě pozdějšího vzniku slovanské osady, kde se nacházel nejpříznivější brod pro přechod přes řeku Jihlavu, která později dala této vsi jméno a která vznikla někdy ve druhé polovině 12. století.
Průběh stezky můžeme sledovat i dále. Procházela totiž námi sledovaným katastrem bývalých Handlových Dvorů, osady, která v té době a v té podobě jak ji známe z konce 18. století ještě na svém místě nestála. V blízkosti jejího budoucího stanoviště však kdosi vybudoval dva malé hrádky či opevnění, jejichž vznik můžeme klást do závěru 12. a počátku 13. století. Jeden byl zbudován blíže řeky Jihlavy a druhý v jižní části na návrší. Oba sloužily k ochraně karavan i osamělých poutníků, neboť stály v těsné blízkosti zmíněné stezky.
V tomto okamžiku mnohé napadne, jak se tato malá sídliště vlastně nazývala. Dodnes se příkladně nepodařilo lokalisovat několik vsí z počátku 13. století, které se nacházely v těsném sousedství tehdejší desátkové vsi Jihlavy. Mohla to být Helhota neboli Lhota a nebo dvě malé vsi Stibor nebo Bukowe. Kdo ví. Jedno je však jisté. Zmíněná cesta musela být ještě dlouho a hojně využívána, což konečně dokládá i jeden z dochovaných pomístních názvů zapsaných na katastrální mapě vsi Kosov z roku 1779, která byla už ve druhé polovině 12. století vysazena v těsné blízkosti této strategické komunikace a od samého založení byla nazývána Kossowe. Tak tedy: Bey Böhmen Steig - U české stezky. Nemýlíte se, německy zapsaný pomístní název v této krajině už cosi dokazuje. Nemůže být pochyb o tom, že právě tudy probíhala frekventovaná cesta směrem ke Třebíči a dále do nitra Moravy. Není jistě bez zajímavosti, že ves Kosov má všechny znaky okrouhlice a půdorys tohoto typu si podržela nejen v době pořizování mapy v roce 1779, ale prakticky dodnes.
Vraťme se však zpět do Handlových Dvorů. Základem osady či vsi se stal Handlův hospodářský dvůr postavený někdy ve druhé polovině 17. století na příhodném místě blíže Jihlavy, tehdy už vedle císařské silnice do Brna. Důležitou součástí byl nedaleký malý rybník pro napájení dobytka a dostatek zelených luk vhodných k pastvě. Přesto se jeho majitel Josef Handel odhodlal v roce 1721 k odprodeji celého dvoru městu Jihlavě a to za úctyhodnou částku 10.000 zlatých, což byl v oné době velmi vysoký obnos. Vše nasvědčuje tomu, že město Jihlava touto koupí překazilo jiný obchod, který hodlal realisovat movitý a podnikavý hrabě Pachta vlastnící i tou dobou sousední pozemky přináležící k Dřevěným Mlýnům.
V roce 1777 byl zdejší dvůr zrušen a následujícího roku rozdělen na pět dílů, které byly spolu s usedlostmi předány pěti poddaným do dědičného pachtu. Pozemky tehdy obdrželi Jan Lukschanderl s číslem 1, Martin Röder č. 2, Martin Gilk č. 3, August Schneller č. 4 a Josef Hanl č. 5. Některé další pozemky užíval mlynář ze sousedního Goskova mlýnu na druhé straně řeky Jihlavy, Ludwig Eigl z jihlavského soukenického cechu a část připadla vzniklé obci. Tyto skutečnosti uvádí německý historik dr. Anton Altrichter ve své publikaci Dörferbuch der Iglauer Sprachinsel. Poněkud odlišný pohled lze vyčíst z katastrální mapy, která byla pořízena v roce 1778. Podle ní pop. číslo 1 obsadil Augustin Schneller, č. 2 Johann Lukschanderle, č. 3 Martin Röder, č. 4 Martin Jilch, č. 5 Joseph Hanl (nikoliv Handl) a část pozemků spravoval jistý Freymann z Jihlavy.
Pokud jde o pojmenování vsi, vzniklo zcela přirozeně od příjmení Handl, Handel, což by měl být údajně majitel prvního dvoru - Handelhof nebo také Handelsdorf, Handlův Dvůr či Ves, později Handlovy Dvory. Při pořizování výše zmíněného katastrálního plánu však geometr či kreslič zapsal název vsi nepřesně Hahnldorffer, což by v překladu znamenalo Kohoutí Ves. To jen tak na okraj, coby historickou perličku. Jinak město Jihlava si v této vsi vyhradilo natrvalo užívání části pozemků a také kaskády bývalých hornických rybníčků táhnoucích se takřka polovinou celého katastru od jihu k severu v počtu asi deseti. Dodnes zůstal jenom jediný poblíž školy na Březinkách. Bez zajímavosti není ani pomístní název louky jižně od Handlových Dvorů při úpatí návrší - Weinnerische Wiessen. Na opačné straně tohoto kopce pod obcí Helenín je poznamenáno das Wein - gebürg. Zkrátka a dobře, vše nasvědčuje tomu, že se zde ve středověku pěstovala vinná réva. A protože je v okolí podobných míst několik, nebyla kvalita hroznů až tak špatná, jak si stěžuje jeden z místních kronikářů. Jinak celková výměra katastru Handlových Dvorů činila tehdy 450 měr.
Mapa Jihlavy a okolí z roku 1825 zde zaregistrovala 13 objektů patřícím stále jen 5 popisným číslům, na nichž v roce 1849 hospodařili Paul Ganswohl, Jacob Röder, Johann Gilch, Johann Schneller a Johann Streichsbier. O pozemky soukenického cechu se starali Karl Höck a Jacob Krumm.
Po roce 1850 přestaly být Handlovy Dvory poddanskou vsí města Jihlavy, ale připojeny k městu přesto setrvaly až do roku 1867, kdy se staly samostatnou obcí spravující ještě samotu Pančava a osadu Helenín. Až do roku 1915 starostovali v obci jen něměčtí sedláci z Handlových Dvorů. Potom však došlo k nebývalému rozvoji Helenína, kam byl nakonec úřad starosty v roce 1919 přeložen. Dne 7.12.1921 obdrželo Okresní hejtmanství žádost o změnu a přemístění také sídla obce do Helenína, což bylo Ministerstvem vnitra a výnosem Zemské správy politické v Brně dne 17.3.1925 pod čj. 33974 potvrzeno. Vlastní akt převzetí politické správy obcí Helenín proběhl 24.10.1923. Při této příležitosti byl úředně ustanoven název obce Helenín, která do té doby běžně užívala lidového pojmenování Helenov. Německý název zůstal i nadále Helenenthal. Celková rozloha nové obce činila 308 ha 52 arů.
V roce 1924 byla v Handlových Dvorech evidována tato popisná čísla: č. 1 patřící Zemskému chorobinci založenému roku 1902, dnešní psychiatrické léčebně, č. 2 a 3 spravovala Regina Schmiedová, č. 4 August Kalliwoda a č. 5 bývalá pazderna obdržela novostavba domu při silnici. Opodál byla později postavena Franzem Eiglem hospoda s čís. 6. Dále do správy obce připadlo několik popisných čísel ze sousedního Kosova včetně bývalého hornického domku zv. Berghäusel, stojícího v místech velkého a dnes už zcela aplanovaného kutiště na historickém návrší Der Amaisberg neboli Mravenčí Důl. Nezbývá než dodat, že právě odtud směřovalo k řece Jihlavě mírné údolí s onou kaskádou hornických rybníčků nazývané postaletí Berg Graben (důlní příkopy čili kutiště), v jehož severním cípu při pravém břehu řeky Jihlavy bylo na třech místech velmi intensivně dolováno. Důlní činnost souvisela s těžbou stříbrných a zlatých rud kolem dnešní školy na Březinkách, samoty Člunek a obce Helenín, kde probíhala s přestávkami od 16. století až do roku 1783. V současnosti se v jižní části rozkládá velká zahrádkářská kolonie, zatímco severní, pod státní silnicí, je zastavěna panelovým sídlištěm, hotelem, kotelnou a školou.
Ještě v roce 1930 tvořily Handlovy Dvory malou ves skládající se ze čtyř popisných čísel. Čís. 1 a 3 vlastnila rodina rolníka Franze Schmida. Čís. 2 patřilo Zemskému chorobinci v Jihlavě a na čís. 4 hospodařil rolník August Kalliwoda s rodinou. V roce 1936 byla celá osada elektrifikována.
Regulační plán města pořízený ing. arch. Bohuslavem Fuchsem koncem třicátých let 20. století počítal s moderní domovní zástavbou po celém katastru Handlových Dvorů. Domovní bloky byly seřazeny do pravidelných obdélníků oddělených komunikacemi a zelenými pásy a směřovaly od dnešní státní silnice na Brno až ke Kalvárii. Středem údolí byla plánována hlavní komunikace, která po mostě přes řeku Jihlavu poblíž továrny Ajax a podjezdem pod železniční tratí směřovala přes Havlíčkovu ulici dále dnešní ulicí Jiřího z Poděbrad až na Sokolovskou, kde navázala na státní silnici ve směru na Prahu. Prakticky se jednalo o napřímení dnešní Okružní ulice a vyvedení nežádoucí dopravy mimo stávající městskou zástavbu. V místech dnešního sídliště Březinova počítal arch. Fuchs se zřízením sportovního areálu, centrálního objektu s parkovým okolím a ve východní části k Helenínu s výstavbou jakési zahradní čtvrti. Původní objekty Handlových Dvorů se měly stát součástí zelené zóny a byly isolovány v uzavřeném cípu utvořeném další obvodovou komunikací kolem jižního okraje Jihlavy.
Dne 1.4.1951 se obec Helenín spolu s Pančavou a Handlovými Dvory staly místními částmi Jihlavy. Započala nová etapa jejich rozvoje. Od sedmdesátých let 20. století ubývalo zdejších polí a luk, až konečně jednoho dne byla stará zástavba Handlových Dvorů zcela pohlcena městem. Dnes bychom po ní marně pátrali. Snad jenom část původního Handlova gruntu ještě vzdoruje a doposud si zachovává svůj venkovský ráz, jak si už v roce 1925 smutně posteskl místní kronikář. Jedním z posledních jeho vlastníků byla německá rodina rolníka Kalliwody, která zde 14. května 1905 zasadila tzv. Schillerův dub na památku 100. výročí úmrtí tohoto nejen německého, ale světového básníka. Malé oslavy se tehdy na nevelkém plácku mezi stavením a silnicí zúčastnili učitelé a žáci helenínské školy a další hosté. A světe div se, ten strom tady stojí dodnes.
Ladislav VILÍMEK


Vydáno 11.7.2007
Výstava Židovská ulice otevřena
Dne 28. června v 10 hod. dopoledne byla na židovském hřbitově v Jihlavě slavnostně otevřena výstava s prostým názvem Židovská ulice. Ač byl pozván mnohý dopisovatel, nepřišel se nakouknout žádný. Za zdůraznění stojí jediná vzácná návštěva z krajského úřadu kraje Vysočina, pana Mgr. Jana Kalety, tajemníka hejtmana. A nutno dodat, že krajský úřad neopomněl jedinou zdejší výstavu. Chce se mi říci, klobouk dolů, ale v židovské síni se pokrývka hlavy nesundává. Tak tedy, nechme na hlavě...
Židovská ulice. Snad už 700 let si drží své pojmenování. Až na několik vyjímek, kdy byla za okupace přejmenována nacisty a po roce 1945 novým vedením města. Dostala název Brožíkova, ale stejně jí opravdoví Jihlaváci říkali i nadále Židovská. Ona si to ta ulice zasloužila. Jihlavští Židé si to zasloužili. Ve 14. století jich pár desítek půjčovalo peníze kde komu, až se kdekdo tak zadlužil, že bylo nutné Židy vyhnat a jejich majetek zabavit. Jak snadné zbohatnout a nekrást. Konečně, nebylo to poprvé a naposled. Totéž se podařilo nacistům a o nic lepšího nečekalo Židy a jejich majetky po roce 1948. Ulice zůstala bez Židů. Jen domy stály po obou stranách hrbolatého dláždění a úzkých chodníků a tiše vyprávěly. Nikdo však nenaslouchal. Nikdo se nerozhlížel nazpátek. Kupředu, levá. A tak se začalo bourat. Celá východní polovina Židovské ulice byla srovnána se zemí. Zůstaly jen dva nárožní domy při vstupu do náměstí a jeden nárožní dům u Mrštíkovy ulice. Jenom západní polovina stojí dodnes. Pěkně upravená, nažehlená a veselá.
A stejně vesele působí i kresby žáků Základní školy v Jungmannově ulici, kteří svými kresbami doprovodili celou výstavu. Smutné fotografie zbořených domů a oprýskaných fasád obveselují hýřivé bervy dětské fantazie. Tolik barev snad Židovská ulice ani nepamatuje. Stačí se podívat na staré plány města a porovnat počty Židy obývaných domů na počátku 14. století a počet židovských domů v roce 1861. Židovská ulice už tehdy nestačila. Bylo nutné vyhledat nové výhodnější posice pro nové obchodní místnosti a síně. Především na náměstí, v dnešní Benešově ulici a nebo v ulici Palackého. Na předměstích pak vyrostly továrny, jejichž výrobky putovaly z Jihlavy do celého světa.
Židovská ulice. Ulice mého mládí. Malý domeček ve dvorním traktu domu Židovská 25. Bez elektřiny, bez vody. Nízký a mokrý. Všude se žilo. Mezi zdmi malá zahrádka a dva stromy. Dvorek vydlážděný kočičími hlavami, stejně jako celá Židovská ulice. Kohoutek s vodou v síni domu, stejně tak sklep na uhlí a na brambory. Na trošku protektorátního uhlí a trošku brambor. A také úkryt při jekotu sirén, kdy nad městem, strašně vysoko, přelétaly svazy stříbrných angloamerických bombardérů...
Židovská ulice. Tady jsme přišli v roce 1945 o modrý budík a za něj jsme dostali aluminiovou, trochu pomačkanou, vojenskou polní flašku. Pámbu ví, kam se poděla. Stejně tak se kamsi podělo všechno ostatní. Sousedé Schwarzovi, Kotounovi, stará paní Vitisková s pejskem Alíkem, co voněl kůžemi na podrážky, protože paní Vitisková si dlouho po roce 1948 držela živnost obuvnickou a pan Pecha, legionář a invalida, ke kterému jsme chodili dědečkovi pro smradlavý tabák Taras Bulba a sobě pro fosforové zápalky, se kterými se dalo škrtat o kalhoty či spíše o tepláky.
Židovská ulice. Místo popadaných romantických domů s otevřenými okny plnými peřin a babiček a zaprášených pelargonií. Ulice plná vůně viržínek a pivní pěny ze Šotolovy hospody, kam v minulosti chodívali nejen štamgasti, ale i králové si tady olizovali promaštěné prsty od pečínky a pak usínali v koutě na beranních kůžích.
To všechno si návštěvník může vybavit při pohledu na staré fotografie a na barvami vonící dětské obrázky. Tak vypadala Židovská ulice. Tak voní Židovská ulice po 700 letech. A nezapomeňte se projít Židovskou ulicí dnes. Tou první polovinou, co byla a není, a je to zatracená škoda! A tou druhou polovinou, co byla a je. A bude!
A ještě jednou díky Základní škole v Jungmannově ulici, učitelům i žákům, za krásné barevné obrázky. A těm, co přišli, a ještě přijdou, díky za návštěvu!
Za autory L. a M. Vilímkovi a J. a S. Kohnovi z Jihlavy
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)