Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.11.: Český rozhlas bude opět rozdávat radost; startuje 4. ročník Ježíškových vnoučat

13.11.: V Cihlářské ulici v Třebíči čeká chodce i řidiče dopravní omezení

13.11.: Pelhřimovské turistické informační centrum je na Vysočině nejoblíbenější

13.11.: Neznámý lupič sebral z rekreační chalupy ve Vrtěšicích nářadí, škoda je přes deset tisíc korun

13.11.: Meteorologové varují na Vysočině a v Čechách před sněžením a tvorbou náledí

13.11.: Dětské oddělení novoměstské nemocnice zdobí papírová džungle

13.11.: Cvičení složek integrovaného záchranného systému zaměřeno na pátrání po pohřešovaných osobách v členitém prostoru

12.11.: Už od prosince: Vlakem z Havlíčkova Brodu v Jihlavě za 19 minut. Výhody bude mít i Telč

12.11.: Silničáři na Vysočině jsou připraveni na první sněhovou nadílku, která může přijít již dnes, v úterý 12. listopadu, večer

12.11.: Rozsochy na Žďársku získaly titul Nejkrásnější nádraží roku 2019

12.11.: Pamětní deska v Hluboké ulici v Jihlavě připomene zločiny gestapa a bolševiků

12.11.: Mladík, který se vloupal v Jihlavě - Heleníně do prodejny si lupu neužil, policisté jej rychle chytili a navíc se pořezal

12.11.: Kapela Mandrage se chystá na Dlouhej únor; na koncertním turné představí novou desku

12.11.: Havlíčkobrodská galerie chystá výstavu výtvarníka Milana Meda s titulem Krása pohybu

12.11.: Dva muži, kteří v Jihlavě napadli dva jiné muže pěstí a teleskopickým obuškem, jsou podezřelí ze spáchání dvou trestných činů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.12.2012
Za kalifornskou zimou
Krásný vzhled je na ten boží svět, ty modravé hory ... Chyba lávky. Vše vypadá jako na počátku světa. Kolem dokola tma tmoucí. Vzduch je prosycen monotoním hukotem leteckých motorů britských aerolinek a jejich klimatizací. Opouštěje zimní Evropu letím temnotou do daleké Kalifornie srkaje při tom džusy s plodů této Země, která se toho času nachází 11.560 m pode mnou. Zpropadená výška. Nemám ji rád. Chodit po zemi se mi zdá od malička nejbezpečnější. I když mi často právě ta zem způsobila nejedno odřené koleno a nejednu ukopnutou čečulku na palci pravé nohy. Těch tisíce metrů tam kdesi nad zemí je pro mne stále málo pochopitelné. Nikdy mě nenapadlo, že jednou budu tak vysoko. Já se nikdy necpal někam nahoru, ale tentokrát nebylo zbytí. Bez toho nahoře bych se nikam nedostal. Konečně, nejsem sám. V trupu letadla pospává nebo popíjí několik stovek lidiček letících také za jinou zimou, než je tam u nich doma.
A jak pak je dnes u nás doma ... Prý roztáto a klouzavo. A stromy bez listí a leckde špatná nálada. To tady v letadle je báječná. Všichni se usmívají a věří, že ve zdraví doletíme a přistaneme. Soused vedle je z Indie. Zatím co já si letím lenošit, on se hrne za obchodem. Ukazujeme si navzájem fotografie z rodinných alb uložených v počítačích. Krátce před přistáním se nám s manželkou svěřiil, že jsme mu během letu připadali jako jeho rodiče. Mám z toho dobrý pocit po celém těle. Kdyby byli na světě jen samí lidí, svět by si určitě vždycky a ve všem porozumněl. A přistáváme. Bravurně. Lehounce. Takový kolos dostat na zem, to je pro mne vždycky úchvatný zážitek. Smekám před těmi piloty a když je míjím, neopomenu vřele děkovat.
Sláva vlasti výletu, nespadli jsme, už jsme tu. Vystupuji na území Spojených států amerických, stát Kalifornie. Vítá mě anglicky, španělsky a čínsky psaný nápis. Jednou se tady určitě objeví i čeština. Že ne, nedejte se mýlit. Pár měsíců se tady rekreovali už naši českoslovenští legionáři, když opuštěli na lodích Vladivostok a odjížděli domů do vlasti v r.1918. Moc se jim to tady zamlouvalo. I mně se zdejší plnohodnotný kapitalismus zamlouvá.
Americký imigrační úředník byl usměvavý a měl pro mne plné porozumnění. Zatím co já mlčel, on mi promlouval přímo ze srdce a pak mi zdarma pořídil otisky všech deseti prstů na rukou, nohy vynechal, a ještě mi prohlédl oči. Zřejmě správně vytušil, že trpím glaukomem a tak mi ladným gestem levé ruky spolu s pozdravením ukázal cestu kudy k zavazadlům. Už na nás čekala a stejně netrpělivě čekali i naši nejbližší. Vítání proběhlo bez chleba se solí a bez projevů. Žvanění nahradil přímo prvomájový jásot. Popisovat další dění nebudu. Ale psí uvítací ceremoniál v dočasném domově byl popsím. Vítali nás dvě fenky, a znáte ženské, a ještě po třech letech. Skákání nebralo konce a od vrčení a štěkotu se třásla celá dřevěno-papundeklová americká chalupa. Štěkání mi nikdy moc nešlo a tak jsem uronil pár slziček. Byly mi něžně olízány. Nic naplat, tady budu nějaký čas jako doma. Ono to haf haf haf zní stejně po česku, jako po americku.
Trochu jsem pozapomněl na cestu z letiště. No, nic zvláštního. Deseti proudá dálnice, pět cest tam, pět nazpátek. Aut jako máku a protože byl večer, všechno se to před námi červenalo a na druhé straně bělelo. Probůh, kam ti američané mohou pořád jezdit. A těch blikajících reklam, které stejně nikdo nečte, protože musí koukat na cestu. Některé jsem si pamatoval od minulé návštěvy. Hilton, Macys, Walmart. A potom pár semaforů a zatáček a konečná. Vystupujeme. Večer je vlahý. Bylo po dešti. Teplota kolem 18 st.Celsia. Nad nulou. Stromy plné zeleného lupení. Keře plné květů. A před námi první americká noc. Ale nic naplat, povídání končí, jde se usnout. Přeji všem čtenářům tam daleko u nás doma dobrý zimní den.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)