Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.5.2013
Pár kroků nazpátek
Je 18.května roku 2013. Venku se utišil vítr a nedaleký šeřík mi poslal do oken trochu voňavého osvěžení. Mám před sebou na počítači několik snímků staré Jihlavy. Ulice Matky Boží. Někdy mezi první a druhou světovou válkou. Co dům, to reklamní tabule. V otevřených oknech do ulice se slunní záclony, duchny i květiny. Kdesi poblíž náměstí stojí jediné osobní auto. Asi bylo před polednem.Na chodnících není živáčka.
Fotografa zaujalo přízemí domu č. 28. Vedle vstupních dveří do domu železná poštovní schránka. Takový domeček. Pamatuji se, že měl modrou barvu. A hned vedle obchod s firemním štítem Hynek - BIENENFELD - Ignaz. Ve výloze plakát hlásající výkup kůzlečích kůži. Česko-německý. Na třech stupíncích rozloženy různě tvarované kousky různobarevných kůží. A ve dneřích postava muže ve středních letech. Tmavé kalhoty, vesta, světlá košile s vázankou a rozhalený černý pracovní plášť. Ano, ten pán se skutečně jmenoval Hynek Bienenfeld. Byl rodák z Rohozné u Pelhřimova. Spolu s manželkou Olgou a synem Erwinem usadili se v Jihlavě. Nejdříve bydleli Na skalce a nakonec v ulici Svatopluka Čecha č. 12. Pan Bienenfeld podnikal úspěšně. Jeho roční obrat se pohyboval přes 600 tisíc Kč. Manželka se starala o domácnost a syn studoval na českém gymnáziu.
A stalo se. Přišel 15.březen 1939. Pan Bienenfeld byl ještě téhož roku zatčen gestapem a odvlečen do koncentračního tábora Dachau, kde 9.8. 1942 zahynul. Jeho obchod byl k datu 10.10. 1939 likvidován. Syn byl nucen odejít 28.6. 1940 ze školy a stal se dělníkem. Matka se dál starala o domácnost. Počátkem r.1941 museli opustit svůj domov v Jihlavě a byli násilně vystěhováni do Moravských Budějovic. Tady přežívali do 16.5. 1942, kdy je čekala cesta do sběrného střediska pro Židy v Třebíči. Přes 1.300 jich bylo soustředěno do budovy českého gymnázia, odkud odjížděli postupně ve dvou transportech do Terezína.
První transport odjel 18.5.1942. Bienenfeldovi jeli až druhým, 22.5. 1942, označeným Aw. V Terezíně se nestačili ani porozhlédnout a už za tři dny 25.5 1942 je odvezly dobytčí vagóny do Lublinu, kde neznámo kdy matka se synem zahynuli.
Z Třebíče do Terezína odjelo přes 1.300 Židů z tehdejšího Oberlandratu Iglau. Do svých domovů se jich navrátila šedesátka. Od té doby uplynulo už 71 let. Zapomínat ale nesmíme. Řada z nich byli Jihlavané. Naši spoluobčané. Příběh Bienenfeldových je jeden z mnoha těch tragických. Domů do Jihlavy se nevrátil žádný z nich.
Neodpočívají na jihlavském židovském hřbitově. Nemají žádný hrob. A oni v Jihlavě žili a pracovali. Zaslouží si naši stálou vzpomínku. Všichni si zaslouží alespoň malý kamínek na památník obětem holocaustu na jihlavském židovském hřbitově.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)