Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

5.12.: S učitelem, který v třebíčské škole napadl žáka, rozvázala škola okamžitě pracovní poměr

5.12.: Požár harvestoru na Havlíčkobrodsku za sebou zanechal milionovou škodu

5.12.: Památku zesnulých dětí budou moci rodiče, pozůstalí a přátelé uctít v neděli 8. prosince

5.12.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě vydala ke svým osmdesátým narozeninám knihu

5.12.: Na novorozenecké JIP v jihlavské nemocnici mají rodiče novou svoji místnost

5.12.: Devětačtyřicetiletého muže, který v jihlavských ulicích obtěžoval studentky, dopadli strážníci městské policie

5.12.: Agresivní cizinec bodl na ubytovně v Jihlavě druhého muže nožem

4.12.: V zimě nepodceňujte zabezpečení svých rekreačních objektů; policisté radí jak snížit riziko vloupání do chat

4.12.: U Kralic nad Oslavou v Horních Lhoticích shořelo osobní auto

4.12.: S novou EU do „zeleného otroctví“

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.5.2013
Pár kroků nazpátek
Je 18.května roku 2013. Venku se utišil vítr a nedaleký šeřík mi poslal do oken trochu voňavého osvěžení. Mám před sebou na počítači několik snímků staré Jihlavy. Ulice Matky Boží. Někdy mezi první a druhou světovou válkou. Co dům, to reklamní tabule. V otevřených oknech do ulice se slunní záclony, duchny i květiny. Kdesi poblíž náměstí stojí jediné osobní auto. Asi bylo před polednem.Na chodnících není živáčka.
Fotografa zaujalo přízemí domu č. 28. Vedle vstupních dveří do domu železná poštovní schránka. Takový domeček. Pamatuji se, že měl modrou barvu. A hned vedle obchod s firemním štítem Hynek - BIENENFELD - Ignaz. Ve výloze plakát hlásající výkup kůzlečích kůži. Česko-německý. Na třech stupíncích rozloženy různě tvarované kousky různobarevných kůží. A ve dneřích postava muže ve středních letech. Tmavé kalhoty, vesta, světlá košile s vázankou a rozhalený černý pracovní plášť. Ano, ten pán se skutečně jmenoval Hynek Bienenfeld. Byl rodák z Rohozné u Pelhřimova. Spolu s manželkou Olgou a synem Erwinem usadili se v Jihlavě. Nejdříve bydleli Na skalce a nakonec v ulici Svatopluka Čecha č. 12. Pan Bienenfeld podnikal úspěšně. Jeho roční obrat se pohyboval přes 600 tisíc Kč. Manželka se starala o domácnost a syn studoval na českém gymnáziu.
A stalo se. Přišel 15.březen 1939. Pan Bienenfeld byl ještě téhož roku zatčen gestapem a odvlečen do koncentračního tábora Dachau, kde 9.8. 1942 zahynul. Jeho obchod byl k datu 10.10. 1939 likvidován. Syn byl nucen odejít 28.6. 1940 ze školy a stal se dělníkem. Matka se dál starala o domácnost. Počátkem r.1941 museli opustit svůj domov v Jihlavě a byli násilně vystěhováni do Moravských Budějovic. Tady přežívali do 16.5. 1942, kdy je čekala cesta do sběrného střediska pro Židy v Třebíči. Přes 1.300 jich bylo soustředěno do budovy českého gymnázia, odkud odjížděli postupně ve dvou transportech do Terezína.
První transport odjel 18.5.1942. Bienenfeldovi jeli až druhým, 22.5. 1942, označeným Aw. V Terezíně se nestačili ani porozhlédnout a už za tři dny 25.5 1942 je odvezly dobytčí vagóny do Lublinu, kde neznámo kdy matka se synem zahynuli.
Z Třebíče do Terezína odjelo přes 1.300 Židů z tehdejšího Oberlandratu Iglau. Do svých domovů se jich navrátila šedesátka. Od té doby uplynulo už 71 let. Zapomínat ale nesmíme. Řada z nich byli Jihlavané. Naši spoluobčané. Příběh Bienenfeldových je jeden z mnoha těch tragických. Domů do Jihlavy se nevrátil žádný z nich.
Neodpočívají na jihlavském židovském hřbitově. Nemají žádný hrob. A oni v Jihlavě žili a pracovali. Zaslouží si naši stálou vzpomínku. Všichni si zaslouží alespoň malý kamínek na památník obětem holocaustu na jihlavském židovském hřbitově.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)