Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.7.2010
Komu se nelení, tomu se chce něco dělat
Utíká to. Čas letí a šest let uteklo jako voda. Taková pomalá voda. Takřka neviditelný potůček vlekoucí se naprázdno a líně kolem Vyskytné nad Jihlavou. Psal se rok 2004 a já jsem poutníky u kaple sv. Antonína Paduánského nad Rounkem obdaroval drobným tiskem s názvem Křížem krážem kolem křížků. Celý text uveřejnil tehdy i internetový deník Regionalist. Trochu jsem si mezi těmi slovíčky zavzdychal a pln naděje jsem očekával, že se jednoho dne někdo ozve a řekne: Pojďte a ukažte, kde ty křížky stávaly. Uděláme nové, ať to tady zase pěkně vypadá.
Nemusel to být věřící, mohl to být pouhý milovník zdejšího kraje, citlivý pozorovatel smutně vyhlížejících kamenných soklů zarostlých v trávě a křoviscích. Vsázel jsem na obyvatele Vyskytné. A čekal jsem a čekal... Marně. Nikdo si nenašel cestičku za krásnem. Nikdo se nenechal unést závěrečnými slůvky mojí tiché výzvy: Krajina je jako večerní šaty a kapličky, křížky, Boží muka - to jsou šperky, jež jí dodávají lesku... Díky všem, kdož se odhodlají k obnově a stálé péči o tyto památky! Díky těm, kdož se o ně dodnes vzorně starají!
Až jednou, po nedlouhých šesti létech jsem se konečně dočkal. Přišla ke mně tzv. náplava. Tak říkají starousedlíci těm, co nedávno přišli do Vyskytné a postavili si tady domek a spolu s rodinou se rozhodli žít uprostřed tiché vsi, v krásném prostředí obklopeném lesy, loučkami a potůčky. Bez dlouhých okolků jsme autem objeli všechna místa, změřili soklíky, navrhli výšku křížů a další podrobnosti a
hotovo.
Další čas už patřil panu Lubomíru Jonášovi. A dlužno dodat, že toho volného času nemá nezbyt. A jeho dalším dvěma pomocníkům, pánům Petrovi Dundáčkovi a Marku Pokornému. Jsou to zdatní chlapíci. A jejich dílo - jen se na ty křížky podívejte. No, řekněte, není to krása. Návrat líbezných míst do krajiny. A že to nebyla práce lehká. A také starost o peníze na nákup materiálu. Se všim si pan Jonáš dokázal poradit. Oslovil Fond kulturního dědictví, obdržel nadační příspěvek 15.000 Kč, a pak už jen s přáteli řezal, svařoval, natíral, kopal a rovnal, až se díla podařila. Čas určený pro realisaci tohoto projektu dodržel. Dílo se zdařilo! A mně nezbývá, než abych se hluboce sklonil a smekl svůj neviditelný velikánský klobouk ...
Je báječné, mít ve vsi takovou náplavu. Dala si do vínku občanské sdružení Zvony 2007. Lepší nová náplava, než staré páchnoucí bahno budižkničemů a pivních fachmanů.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)