Vydáno 4.2.2010
Cestička od domova
Zavřít foto...
Cestička od domova
Kdo by neznal svoji cestu k domovu. A na tý cestě každý kamínek, trs trávy, pampelišku ve škvíře u zdi. A pak najednou přišel den jako každý jiný a cestička už byla jen od domova. Už nebylo cesty nazpátek. Už nebyl žádný kamínek, žádný trs trávy, žádná pampeliška. A přitom tolik a tolikrát se ji chtělo vidět. Škvírkou, skulinkou, mžiknutím oka. A cesty a cestičky zůstaly. A dodnes vedou k dávno opuštěným domovům. Navždy opuštěným...
To všechno se mi honí hlavou, když přečítám řádky o zahájení výstavky Zmizelá ulice - Zmizelí sousedé. Jen malá hrstka lidí šlapala cestičkou po zasněženém židovském hřbitově, aby shlédla pár posledních obrázků zmizelé Židovské ulice v Jihlavě. Pár desítek domů, pár desítek laskavých a teploučkých domovů, několik posledních příbytků našich židovských spoluobčanů, kteří odtud vykročili na svoji cestu poslední. Cestu z domova. Cestu už předem předurčenou k nenávratu. Znám ty obrázky nazpaměť. Znám dům od domu. Jezdil jsem tou ulicí v kočárku, cupital po jejích kočičích hlavách, chodil tudy tatínkovi se džbánkem pro pivo. Ulice mého dětství. Ulice jejich dětství, ulice jejich mládí, jejich osudová ulice. Židovská ulice jihlavských Židů. Bylo jich jen pár. Psal se rok 1939. A potom rok 1945. Lidé se vraceli domů. A také se nevraceli. Nebyli. Vrátila se jen Zuzana. Jen co jí dorostly vlasy, zas byla černovlasá. Přijela z té největší dálky odkud se většina nevrátila. Přijela z Osvětimi...
Na výstavce je několik kopií různých archiválií. Někde jsou podpisy. Poslední podpisy našich jihlavských židovských spoluobčanů. Museli kráčet jinou cestou. K nenávratnu. Šli blátem, sněhem, mrazem, kamením. Šli bosi, nazí. A mrtví kupili se na hromadách před branami krematorií. Za pár dnů bude otevřena jiná výstava. Jihlavsko v boji za svobodu 1939 - 1945. A jak se praví v upoutávce v tisku: Perlou výstavy, podle kurátorů, bude pamětní kniha Města Jihlavy s podpisem H. Himmlera, A. Seyss-Inguarta či K.H. Franka.. Lidi, běžte se na ty perly podívat. Černé perly naší a světové historie. A dívejte se všichni. A dívejte se dlouho. To jsou podpisy vrahů milionů lidí. A díky osudu, jednou podpisy poslední. To jsou ti ničitelé cestiček k domovům. Škoda, že všichni nemůžete listovat knihou Auschwitz a New History vydanou v New Yorku roku 2005. Že nevidíte usměvavého H. Himmlera po boku R. Hosse při návštěvě Osvětimi v červenci roku 1942, kdy se s uspokojením seznamoval s celou smrtící mašinérií této továrny na smrt a v doprovodu dalších nažehlených SS oficírů procházel celým staveništěm. Že nevidíte Himmlera při návštěvě ghetta v Lodzi a snímky vyhladovělých Židů na ulicích. A nad podpisem K.H. Franka si znovu připomeňte Lidice a Ležáky. Vesnice nevesnice. A pokud se vám zachce, hoďte ty perly sviním...
Ladislav VILÍMEK