Jiljí mlynář, otec tohoto chlapce, byl podle gruntovní knihy Panských Dubenek celým jménem Jiljí Kučera, jinak Tomšík, podle dřívějšího majitele mlýnu, stojícího na samotě č.18. Vdova Marie Kešnerová roz.Kosová z Panských Dubenek č 4 sdělila panu Janu Kosovi v roce 1962, že vrah zavraždil chlapce ne přímo na Doubravě, ale pravděpodobně dohonil chlapce blíže Dubenek, asi tam, kde stojí kříž při silnici z Dubenek do Zahrádek. Odvlékl ho a vhodil do blízké studánky, kde se stále říká Na katovce. Název zřejmě souvisí s onou loupežnou vraždou spáchanou na Ondřeji Kučerovi. V pastvině mezi poli naproti kříži býval zasazen velký kámen s vytesaným křížem. Označoval místo, kde došlo k popisované tragedii. Paní Marie Kešnerová i jiní občané si ten kámen dobře pamatovali a často o něm mezi sebou vyprávěli. Když se za druhé světové války stavěla silnice z Dubenek do Zahrádek, kámen dělnící odstranili.
Doubrava bylo mohutné stavení stojící o samotě asi 1,5 km od Panských Dubenek. Pod tímto názvem se připomíná už v roce 1447. Později zde byl zřízen parní mlýn a roku 1888 přádelna na vlnu a roku 1907 dokonce továrna na pletené vlněné a bavlněné zboží, kterou založili židovští podnikatelé Adler a Singer z Jindřichova Hradce. Bývalo zde zaměstnáno přes 200 dělníků, kterým sloužilo i několik postavených domků. Na počátku okupace byl podnik likvidován a z továrny se stalo skladiště látek, prádla a vojenského oblečení. Prý to byla kořist z Francie. Uskladněno tam bylo asi 40 až 50 vagonů. V dnech osvobození byly sklady předány čsl. armádě. Něco lidé rozkradli. Podle pana Kose však od roku 1945 Doubrava pustla a tak jeho vzpomínky končí slovy: ... bývalé slávy se Doubrava už nikdy nedočká.
Na Doubravě býval také malý mlýn zvaný Doubravský. Mlynáři, kteří mlýn drželi, dostali příjmení Doubravové. První známý byl roku 1689 Matěj Doubrava, který mlýnek na zelené louce vystavěl. Všichni toho rodu byli tajnými evangelíky a po vydání tolerančního patentu roku 1781 se přihlásili k víře evangelické.
Za zmínku stojí i výpis z urbáře Lichtensteinů z roku 1700, kde se mimo jiné uvádí Jiljí Tomšík Kučera mlynář na mlýně s jedním složením a 1/4 lánem polí, dříve v držení Jana Tomšíka mlynáře, druhý mlýn v držení Jana Šerýho s půl lánem polí, dříve pustým a třetí mlýn zbudovaný mlynářem Matějem Doubravou s osminou lánu a pěší robotou.
Co dodat na závěr. Prošel jsem práce všech možných badatelů evidujících pamětní či křížové kameny v našem kraji. Žádný z nich uvedený kámen u Panských Dubenek neobjevil, ani nepopsal. Není uveden ani v publikaci Pamětní kameny na Jihlavsku ve stati věnované zmizelým kamenům a křížům. Za "objev" je nutné poděkovat panu Janu Kosovi z Třeště a jeho krásně sepsané historii obce Panské Dubenky a Bejkovec z roku 1966. Podaří se pamětní kámen objevit dnes? Najde se ještě pamětník?

Jiljí mlynář, otec tohoto chlapce, byl podle gruntovní knihy Panských Dubenek celým jménem Jiljí Kučera, jinak Tomšík, podle dřívějšího majitele mlýnu, stojícího na samotě č.18. Vdova Marie Kešnerová roz.Kosová z Panských Dubenek č 4 sdělila panu Janu Kosovi v roce 1962, že vrah zavraždil chlapce ne přímo na Doubravě, ale pravděpodobně dohonil chlapce blíže Dubenek, asi tam, kde stojí kříž při silnici z Dubenek do Zahrádek. Odvlékl ho a vhodil do blízké studánky, kde se stále říká Na katovce. Název zřejmě souvisí s onou loupežnou vraždou spáchanou na Ondřeji Kučerovi. V pastvině mezi poli naproti kříži býval zasazen velký kámen s vytesaným křížem. Označoval místo, kde došlo k popisované tragedii. Paní Marie Kešnerová i jiní občané si ten kámen dobře pamatovali a často o něm mezi sebou vyprávěli. Když se za druhé světové války stavěla silnice z Dubenek do Zahrádek, kámen dělnící odstranili.
Doubrava bylo mohutné stavení stojící o samotě asi 1,5 km od Panských Dubenek. Pod tímto názvem se připomíná už v roce 1447. Později zde byl zřízen parní mlýn a roku 1888 přádelna na vlnu a roku 1907 dokonce továrna na pletené vlněné a bavlněné zboží, kterou založili židovští podnikatelé Adler a Singer z Jindřichova Hradce. Bývalo zde zaměstnáno přes 200 dělníků, kterým sloužilo i několik postavených domků. Na počátku okupace byl podnik likvidován a z továrny se stalo skladiště látek, prádla a vojenského oblečení. Prý to byla kořist z Francie. Uskladněno tam bylo asi 40 až 50 vagonů. V dnech osvobození byly sklady předány čsl. armádě. Něco lidé rozkradli. Podle pana Kose však od roku 1945 Doubrava pustla a tak jeho vzpomínky končí slovy: ... bývalé slávy se Doubrava už nikdy nedočká.
Na Doubravě býval také malý mlýn zvaný Doubravský. Mlynáři, kteří mlýn drželi, dostali příjmení Doubravové. První známý byl roku 1689 Matěj Doubrava, který mlýnek na zelené louce vystavěl. Všichni toho rodu byli tajnými evangelíky a po vydání tolerančního patentu roku 1781 se přihlásili k víře evangelické.
Za zmínku stojí i výpis z urbáře Lichtensteinů z roku 1700, kde se mimo jiné uvádí Jiljí Tomšík Kučera mlynář na mlýně s jedním složením a 1/4 lánem polí, dříve v držení Jana Tomšíka mlynáře, druhý mlýn v držení Jana Šerýho s půl lánem polí, dříve pustým a třetí mlýn zbudovaný mlynářem Matějem Doubravou s osminou lánu a pěší robotou.
Co dodat na závěr. Prošel jsem práce všech možných badatelů evidujících pamětní či křížové kameny v našem kraji. Žádný z nich uvedený kámen u Panských Dubenek neobjevil, ani nepopsal. Není uveden ani v publikaci Pamětní kameny na Jihlavsku ve stati věnované zmizelým kamenům a křížům. Za "objev" je nutné poděkovat panu Janu Kosovi z Třeště a jeho krásně sepsané historii obce Panské Dubenky a Bejkovec z roku 1966. Podaří se pamětní kámen objevit dnes? Najde se ještě pamětník?