Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

5.12.: S učitelem, který v třebíčské škole napadl žáka, rozvázala škola okamžitě pracovní poměr

5.12.: Požár harvestoru na Havlíčkobrodsku za sebou zanechal milionovou škodu

5.12.: Památku zesnulých dětí budou moci rodiče, pozůstalí a přátelé uctít v neděli 8. prosince

5.12.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě vydala ke svým osmdesátým narozeninám knihu

5.12.: Na novorozenecké JIP v jihlavské nemocnici mají rodiče novou svoji místnost

5.12.: Devětačtyřicetiletého muže, který v jihlavských ulicích obtěžoval studentky, dopadli strážníci městské policie

5.12.: Agresivní cizinec bodl na ubytovně v Jihlavě druhého muže nožem

4.12.: V zimě nepodceňujte zabezpečení svých rekreačních objektů; policisté radí jak snížit riziko vloupání do chat

4.12.: U Kralic nad Oslavou v Horních Lhoticích shořelo osobní auto

4.12.: S novou EU do „zeleného otroctví“

4.12.: Policisté na Vysočině se i letos věnují oblasti prevence kriminality zaměřené na seniory

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.2.2010
Když velryby připlouvají
Jedeme na Point Loma Lighthouse. Jedeme k majáku a nedaleké vyhlídce na Pacifik. Velryby připlouvají. Bereme dalekohledy a teplé bundy a naději, že nějakou velrybu uvidíme. V tom případě to bude poprvé, co ji uvidím na vlastní oči. Nebo co je uvidím, připlouvají v hejnech. To by bylo, abych v tom případě nějakou neviděl. Čím víc se prodíráme záplavou auťáků, čím víc se blíží kýžený cíl, tím se víc obloha vyjasňuje. Máme štěstí. A pak to přichází. Jedeme do kopce. Táhlého návrší, vzhůru k vrcholu skalnatého poloostrova Point Loma odkud bývá nádherný pohled na San Diego. A na oceán. Dneska výjimečně a především na oceán. Krátká zastávka u budky, zaplacení vstupného a coby dup, zastavujeme na jednom z parkovišť na útesu. V hloubce pod námi se dmou temněmodré vlny, nad hlavami nám fičí čerstvý mořský vzduch a já koukám a koukám... a nic.
V dálce stojí americká válečná loď a ještě dál se v mlze rýsují pobřežní útesy Mexika. Koukám do všech stran, až mi co chvilku zaslzí oči. Zatrápené velryby. Člověk se jednou v životě jede podívat, jak připlouvají a nikde nic. Pak to ale přišlo. Nebe se ještě víc rozjasnilo a vymalovalo zlatavé pruhy na mořskou hladinu. Hele, tamhle stojí nějaká malá loďka. Na tu dálku skutečná kocábka. A kolem ní, sem, tam, černé hřbety velryb. Vidím je. Poprvé je vidím. Stojím v úžasu jak solnej sloup a koukám. Jak málo někdy stačí, aby člověk ohromeně sledoval pár černejch flíčků nořících se z vln. Velryby jsou tu. Připluly až odněkud od Aljašky, tady porodí potomstvo a zase budou cestovat nazpátek. Stovky kilometrů do svých domovů. Fantastické putování. Celá příroda je úžasná. Div divoucí...
Šeří se. Jdeme se podívat do majáku. Jeho zdi bíle září, ale nesvítí. Je to museum. Staré fotografie posledních obyvatel tohoto nevelkého objektu. V přízemí kuchyňka s litinovým sporákem, jídelní stůl, židle, police s nádobím. Jakoby odtud někdo před pár okamžiky odešel a zase se vrátí. Obývací ložnice, postele, kanape, křesílka, obrazy na stěnách a psací stůl s otevřeným sešitem a brýlemi. Hlídač majáku právě dopsal a odskočil si... Opodál je úkryt pro radisty, pozorovatelna z druhé světové války. Tady stálo velké dělo na ochranu zdejšího přístavu před japonským napadaním. Zvolna se navracíme do města. Po obou stranách cesty jsou hřbitovy amerických námořníků. Pečlivě upravované zelené pláně poseté bezpočtem bílých pomníčků. Stovky, tisíce padlých námořníků z obou světových válek. A pár čerstvě vykopaných hrobů. Někde zase umírají mladí kluci. Ale smrt za to nemůže. To lidé vedou války proti lidem. Prej, válka je vůl. Chyba lávky. Volové jsou mezi námi...
Hele, dědo, tamhle, vidíš, do přístavu přijíždí letadlová loď Lincoln. Vidím. Gigantickou hromadu oceli. Jede tiše. Taky se navrací domů. Skoro jako ty velryby...
Šeří se. Ještě je vidět Cabrillo National Monument. Kamenný památník s postavou Juana Rodrigueze Cabrilla, portugalského mořeplavce, který tady se svojí plachetnicí San Salvador přistál 28. září 1542. Na nedalekém ostrově Santa Rosa archeologové našli v roce 1901 část kamenného náhrobku s iniciálou R a domnívají se, že patří právě jemu. Budiž. Ale našli také hliněné nádoby původních indiánských obyvatel. Nic jiného po nich nezbylo. Jejich domovy pohltilo velkoměsto. Kam až oko dohlédne, samé rodinné domy a domky a lesknoucí se mrakodrapy. Můj poslední pohled z výletu patřil hotelu Coronado. Kdo by neznal báječný film Někdo to rád horké. Tady se natáčel. Noblesní stavba. Obrovská přijímací hala. V přízemí obchůdky s luxusním zbožím. A klenotnictví. Samé zlato, stříbro, platina, diamanty. Před čtyřmi lety jsem si všechno prohlédl. Jen prošel a očumoval. Dodnes tady pobývají milionáři a pracháči a také páry novomanželů na jednu svatební noc. Prý zvyk, místní tradice. Někomu skutečně stačí jen jedno nevyspání. A má prázdnou šrajtofli. Ono se tady, mezi námi, nespí zadarmo. Zadarmo se spí doma. Skoro zadarmo, teď se všude všechno přidražilo. Já spím doma. A až budu milionář, poznáte to, pošlu vám pozdrav a účtenku z Coronada.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)