Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.1.: Zájem seniorů a žáků o on-line prohlídky infocentra Jaderné elektrárny Dukovany stále narůstá; hlásí se ze všech koutů České republiky

24.1.: Z policejního deníku: Chcípl pes se na Vysočině nekonal; opilému muži v obchodě padaly kalhoty; zloděj se vloupal do auta

24.1.: Knihovna ve Žďáře nad Sázavou má nový depozit pro naučnou a cizojazyčnou literaturu

23.1.: Umělá ledová stěna v údolí Svratky ve Víru na Žďársku je již otevřena

23.1.: Kulturní dům v Mnichu z poloviny minulého století byl prohlášen za kulturní památku

23.1.: Dobrovolní hasiči z Velkého Meziříčí si letos připomenou 150. výročí od založení sboru

22.1.: Česká centra o vědě, tentokráte s výročím Čapkovy hry R.U.R

22.1.: Z policejního deníku: krádež kočárku; krádež nářadí z auta v Radošově za sto tisíc, řidička při nehodě utrpěla zranění

22.1.: Táborská zoologická zahrada se rozrostla o tři mláďata emu hnědého, další vejce jsou v líhni

22.1.: Na Vysočině se loni vyhlašovalo méně pátrání; policisté často pátrají po dětech, které utíkají z výchovných ústavních zařízení

22.1.: Na Hrádku v Třebíči zůstane alej, přibudou stromy, workout, květnaté a bylinné louky, broukoviště i veřejný gril

21.1.: Z policejního deníku: žena a muž putovali do vězení; poslal peníze, zboží nedostal; řidiči pod vlivem drog

21.1.: Drážní objekt v Rozsochách, jenž sloužil jako veřejné toalety, lampárna, sklad a prádelna, je kulturní památka

21.1.: Agresivní muž na Jihlavsku ohrožoval svou partnerku, skončil v policejní cele

20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.2.2008
O psím životě trochu jinak
Kdo hledá, najde. A kdo nehledá, najde občas také. Jde o náhodu. V našem případě o nález kovové psí známky s nápisem IGLAU, letopočtem 1891 a číslem 89. Náš nálezce nelenil a napsal do jihlavského archivu. Vyplatilo se. Z dochovaných písemností hospodářské správy města Jihlavy se mu dostalo informace, že známka patřila světle hnědému mopslíkovi jménem Glockl, jehož majitelkou byla paní Antonia Fortelka z Leupoldovy, dnes Husovy ulice. K nálezu známky došlo někde na poli východně od města.
A co čert nechtěl, na opačné straně Jihlavy byla jiným náhodným nálezcem objevena na oranici další psí známka. I tady měl nálezce štěstí. Známka byla vydána rovněž roku 1891 a opatřena číslem 38. Šlo o stavěcího psa, hnědého ohaře jménem LORD, patřícího Emanuelu Engelovi z Farní ulice č.2. Snad jenom pro zajímavost, spolu s panem Engelem bydlel v domě jeho bratr Johann a ten vlastnil pro změnu černého ratlíka jménem ZWICKI.
Dávky ze psů se platily v Jihlavě už ve druhé polovině 19. století. Jediný dochovaný soupis Hundessteüer - Einhebungs Journal z roku 1891 evidoval tehdy 452 vydaných známek pro pejsky všech možných plemen. Roční poplatek činil 1 a 2 zlaté a při ztrátě známky majitel psa obdržel novou s novým číslem za 20 feniků. Ročně se tehdy vybralo 776,80 zlatých. Nejčastěji užívaná jména byla Hector, Lord, Nero, Puffi, Affi, Fido, Flock, Blek, Lyon, Bello, Caro, Jessi, Lili, Pluto, Cäser a Tiger. Na seznamu převládají ratlíci, ale objevuje se i pudl, mopslík, špic, pinč a vyjíměčně bernardýn a doga. Tu vlastnil pan Franz Walla a jmenovala se Mira. Někteří majitelé uvedli místo rasy, že jde o psa řeznického, tažného, hlídacího nebo honícího či mysliveckého.
Další dochované seznamy pocházejí z let 1921 a 1922. Tehdy činil roční poplatek za psa domácího 50 Kč a ostatní platili 80 Kč. V roce 1921 bylo registrováno ve městě 394 a v roce 1922 celkem 423 psů. Nejčastěji se objevují ratlíci, špicové, pinčové, fexteriéři, dobrmani, boxeři a kokršpaněl Rigo, kterého vlastnil obchodník pak Alfred Grünfeld. A samozřejmě psi lovečtí a dva policejní, Suk a Alik, u pana Johanna Hauska. Za připomínku stojí špic pana Ignáce Janků jménem Brouček a pejsek stejného jména u obchodníka pana Maxe Laufera na náměstí v Jihlavě. Pan farář od sv. Jakuba, Kristian Honsig, měl černobílého mazlíka Rolfa a známý jihlavský kavárník pan Rudolf Simader měl šedého pinče Elmé, zatím co český továrník pan Johann Nepomuk Heimrich měl černého Brocka a hnědého Cäsera. Jinak na začátku dvacátých let 20. století převládala jména Nero, Lux, Rigo, Nelli, Tiger, Lord, Fritz, Waldi, Flock, Fleck, Rolf, Flora, Brock, Fida, Bubi, Terry, Sultan, Rex, Tobi a Hary.
A pár zajímavostí na závěr. Továrník Richard Spitzer v Křížové ulici měl černého vlčáka Neeo, továrník Alois Rotter v ulici Matky Boží měl bílého foxteriéra Sherri, manželka hoteliéra Froni Schulzová si držela v Grandhotelu ratlíka Joli a advokát Max Meisl v Palackého ulici měl hnědého ochránce jménem Harry. Známý lékař a oční specialista MUDr. Max Bondi měl hnědého pejska Trik a stejně známý kamnář Gustav Pereles v Židovské ulice měl bílého špice Bubi a klempířský mistr Robert Kohnstein v ulici Matky Boží se mohl pochlubit buldokem Nurl. Pan továrník Otto Adam si držel ve své krásné vilce ve Vrchlického ulici 10 pejska jménem Tiger.
Závěr by mohl patřit pestré přehlídce výrobců psích známek. Lahůdka nejen pro oči, ale především pro majitele psích miláčků. To se to vyšlapovalo pejskům po Jihlavě, Žďáře nad Sázavou, Znojmě či Budapešti a ještě mnohem dál. Zatím co jihlavský archiv pečuje o písemnosti týkající se pejsků a má několik vzorníků psích známek z let 1896-1916, poměrně velkou sbírku jihlavských psích známek vlastní Muzeum Vysočiny v Jihlavě. A hned je tady námět na malou výstavku.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)