Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

5.12.: S učitelem, který v třebíčské škole napadl žáka, rozvázala škola okamžitě pracovní poměr

5.12.: Požár harvestoru na Havlíčkobrodsku za sebou zanechal milionovou škodu

5.12.: Památku zesnulých dětí budou moci rodiče, pozůstalí a přátelé uctít v neděli 8. prosince

5.12.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě vydala ke svým osmdesátým narozeninám knihu

5.12.: Na novorozenecké JIP v jihlavské nemocnici mají rodiče novou svoji místnost

5.12.: Devětačtyřicetiletého muže, který v jihlavských ulicích obtěžoval studentky, dopadli strážníci městské policie

5.12.: Agresivní cizinec bodl na ubytovně v Jihlavě druhého muže nožem

4.12.: V zimě nepodceňujte zabezpečení svých rekreačních objektů; policisté radí jak snížit riziko vloupání do chat

4.12.: U Kralic nad Oslavou v Horních Lhoticích shořelo osobní auto

4.12.: S novou EU do „zeleného otroctví“

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.2.2008
O psím životě trochu jinak
Kdo hledá, najde. A kdo nehledá, najde občas také. Jde o náhodu. V našem případě o nález kovové psí známky s nápisem IGLAU, letopočtem 1891 a číslem 89. Náš nálezce nelenil a napsal do jihlavského archivu. Vyplatilo se. Z dochovaných písemností hospodářské správy města Jihlavy se mu dostalo informace, že známka patřila světle hnědému mopslíkovi jménem Glockl, jehož majitelkou byla paní Antonia Fortelka z Leupoldovy, dnes Husovy ulice. K nálezu známky došlo někde na poli východně od města.
A co čert nechtěl, na opačné straně Jihlavy byla jiným náhodným nálezcem objevena na oranici další psí známka. I tady měl nálezce štěstí. Známka byla vydána rovněž roku 1891 a opatřena číslem 38. Šlo o stavěcího psa, hnědého ohaře jménem LORD, patřícího Emanuelu Engelovi z Farní ulice č.2. Snad jenom pro zajímavost, spolu s panem Engelem bydlel v domě jeho bratr Johann a ten vlastnil pro změnu černého ratlíka jménem ZWICKI.
Dávky ze psů se platily v Jihlavě už ve druhé polovině 19. století. Jediný dochovaný soupis Hundessteüer - Einhebungs Journal z roku 1891 evidoval tehdy 452 vydaných známek pro pejsky všech možných plemen. Roční poplatek činil 1 a 2 zlaté a při ztrátě známky majitel psa obdržel novou s novým číslem za 20 feniků. Ročně se tehdy vybralo 776,80 zlatých. Nejčastěji užívaná jména byla Hector, Lord, Nero, Puffi, Affi, Fido, Flock, Blek, Lyon, Bello, Caro, Jessi, Lili, Pluto, Cäser a Tiger. Na seznamu převládají ratlíci, ale objevuje se i pudl, mopslík, špic, pinč a vyjíměčně bernardýn a doga. Tu vlastnil pan Franz Walla a jmenovala se Mira. Někteří majitelé uvedli místo rasy, že jde o psa řeznického, tažného, hlídacího nebo honícího či mysliveckého.
Další dochované seznamy pocházejí z let 1921 a 1922. Tehdy činil roční poplatek za psa domácího 50 Kč a ostatní platili 80 Kč. V roce 1921 bylo registrováno ve městě 394 a v roce 1922 celkem 423 psů. Nejčastěji se objevují ratlíci, špicové, pinčové, fexteriéři, dobrmani, boxeři a kokršpaněl Rigo, kterého vlastnil obchodník pak Alfred Grünfeld. A samozřejmě psi lovečtí a dva policejní, Suk a Alik, u pana Johanna Hauska. Za připomínku stojí špic pana Ignáce Janků jménem Brouček a pejsek stejného jména u obchodníka pana Maxe Laufera na náměstí v Jihlavě. Pan farář od sv. Jakuba, Kristian Honsig, měl černobílého mazlíka Rolfa a známý jihlavský kavárník pan Rudolf Simader měl šedého pinče Elmé, zatím co český továrník pan Johann Nepomuk Heimrich měl černého Brocka a hnědého Cäsera. Jinak na začátku dvacátých let 20. století převládala jména Nero, Lux, Rigo, Nelli, Tiger, Lord, Fritz, Waldi, Flock, Fleck, Rolf, Flora, Brock, Fida, Bubi, Terry, Sultan, Rex, Tobi a Hary.
A pár zajímavostí na závěr. Továrník Richard Spitzer v Křížové ulici měl černého vlčáka Neeo, továrník Alois Rotter v ulici Matky Boží měl bílého foxteriéra Sherri, manželka hoteliéra Froni Schulzová si držela v Grandhotelu ratlíka Joli a advokát Max Meisl v Palackého ulici měl hnědého ochránce jménem Harry. Známý lékař a oční specialista MUDr. Max Bondi měl hnědého pejska Trik a stejně známý kamnář Gustav Pereles v Židovské ulice měl bílého špice Bubi a klempířský mistr Robert Kohnstein v ulici Matky Boží se mohl pochlubit buldokem Nurl. Pan továrník Otto Adam si držel ve své krásné vilce ve Vrchlického ulici 10 pejska jménem Tiger.
Závěr by mohl patřit pestré přehlídce výrobců psích známek. Lahůdka nejen pro oči, ale především pro majitele psích miláčků. To se to vyšlapovalo pejskům po Jihlavě, Žďáře nad Sázavou, Znojmě či Budapešti a ještě mnohem dál. Zatím co jihlavský archiv pečuje o písemnosti týkající se pejsků a má několik vzorníků psích známek z let 1896-1916, poměrně velkou sbírku jihlavských psích známek vlastní Muzeum Vysočiny v Jihlavě. A hned je tady námět na malou výstavku.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)