A co čert nechtěl, na opačné straně Jihlavy byla jiným náhodným nálezcem objevena na oranici další psí známka. I tady měl nálezce štěstí. Známka byla vydána rovněž roku 1891 a opatřena číslem 38. Šlo o stavěcího psa, hnědého ohaře jménem LORD, patřícího Emanuelu Engelovi z Farní ulice č.2. Snad jenom pro zajímavost, spolu s panem Engelem bydlel v domě jeho bratr Johann a ten vlastnil pro změnu černého ratlíka jménem ZWICKI.
Dávky ze psů se platily v Jihlavě už ve druhé polovině 19. století. Jediný dochovaný soupis Hundessteüer - Einhebungs Journal z roku 1891 evidoval tehdy 452 vydaných známek pro pejsky všech možných plemen. Roční poplatek činil 1 a 2 zlaté a při ztrátě známky majitel psa obdržel novou s novým číslem za 20 feniků. Ročně se tehdy vybralo 776,80 zlatých. Nejčastěji užívaná jména byla Hector, Lord, Nero, Puffi, Affi, Fido, Flock, Blek, Lyon, Bello, Caro, Jessi, Lili, Pluto, Cäser a Tiger. Na seznamu převládají ratlíci, ale objevuje se i pudl, mopslík, špic, pinč a vyjíměčně bernardýn a doga. Tu vlastnil pan Franz Walla a jmenovala se Mira. Někteří majitelé uvedli místo rasy, že jde o psa řeznického, tažného, hlídacího nebo honícího či mysliveckého.
Další dochované seznamy pocházejí z let 1921 a 1922. Tehdy činil roční poplatek za psa domácího 50 Kč a ostatní platili 80 Kč. V roce 1921 bylo registrováno ve městě 394 a v roce 1922 celkem 423 psů. Nejčastěji se objevují ratlíci, špicové, pinčové, fexteriéři, dobrmani, boxeři a kokršpaněl Rigo, kterého vlastnil obchodník pak Alfred Grünfeld. A samozřejmě psi lovečtí a dva policejní, Suk a Alik, u pana Johanna Hauska. Za připomínku stojí špic pana Ignáce Janků jménem Brouček a pejsek stejného jména u obchodníka pana Maxe Laufera na náměstí v Jihlavě. Pan farář od sv. Jakuba, Kristian Honsig, měl černobílého mazlíka Rolfa a známý jihlavský kavárník pan Rudolf Simader měl šedého pinče Elmé, zatím co český továrník pan Johann Nepomuk Heimrich měl černého Brocka a hnědého Cäsera. Jinak na začátku dvacátých let 20. století převládala jména Nero, Lux, Rigo, Nelli, Tiger, Lord, Fritz, Waldi, Flock, Fleck, Rolf, Flora, Brock, Fida, Bubi, Terry, Sultan, Rex, Tobi a Hary.
A pár zajímavostí na závěr. Továrník Richard Spitzer v Křížové ulici měl černého vlčáka Neeo, továrník Alois Rotter v ulici Matky Boží měl bílého foxteriéra Sherri, manželka hoteliéra Froni Schulzová si držela v Grandhotelu ratlíka Joli a advokát Max Meisl v Palackého ulici měl hnědého ochránce jménem Harry. Známý lékař a oční specialista MUDr. Max Bondi měl hnědého pejska Trik a stejně známý kamnář Gustav Pereles v Židovské ulice měl bílého špice Bubi a klempířský mistr Robert Kohnstein v ulici Matky Boží se mohl pochlubit buldokem Nurl. Pan továrník Otto Adam si držel ve své krásné vilce ve Vrchlického ulici 10 pejska jménem Tiger.
Závěr by mohl patřit pestré přehlídce výrobců psích známek. Lahůdka nejen pro oči, ale především pro majitele psích miláčků. To se to vyšlapovalo pejskům po Jihlavě, Žďáře nad Sázavou, Znojmě či Budapešti a ještě mnohem dál. Zatím co jihlavský archiv pečuje o písemnosti týkající se pejsků a má několik vzorníků psích známek z let 1896-1916, poměrně velkou sbírku jihlavských psích známek vlastní Muzeum Vysočiny v Jihlavě. A hned je tady námět na malou výstavku.