Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.1.: V Budišově se střetlo auto s vlakem, jedno lehké zranění

21.1.: U Příštpa na Třebíčsku zemřela při nehodě jedna osoba

20.1.: Výstava pivních etiket, zátek, tácků či otvíráků na zámku v Třebíči

20.1.: Václav Klaus k úmrtí Jaroslava Kubery

20.1.: U Tří věžiček v Jihlavě zemřel po střetu s náklaďákem řidič osobního auta

20.1.: U Lhotky na Velkomeziříčsku bouralo nákladní auto

20.1.: Tři králové prodávali svařák, navštívili zápas Dukly, výtěžek se nyní sčítá

20.1.: Slovenský ráj nebo Malajsie; do Domu umění ve Znojmě se vrací cyklus přednášek přírodou celého světa

20.1.: Při střetu dvou osobních aut v Jihlavě vznikla škoda 130 tisíc korun

20.1.: Pozor! Namrzající mlhy po celé České republice mohou působit problémy řidičům i chodcům

20.1.: Opilý muž v Humpolci byl vulgární na policisty, skončil na záchytce

20.1.: Největší počet držitelů má zbrojní průkazy pro ochranu života a zdraví

20.1.: Lhůta pro přihlášení čipovaného psa do evidence končí 30. ledna

19.1.: Zlatá lyže v Novém Městě na Moravě proběhla bez výraznějších komplikací, plynulá byla i doprava

19.1.: Vydejte se po stopách brouka Pytlíka v jihlavském muzeu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 7.1.2010
My tři králové...
No jo, býval to za mého mládí svátek. Po venku chodily tříkrálové skupinky a cinkaly zvonkem a zpívaly a občas něco dostaly, někdy i vynadáno. V předvečer svátečního dne byly do velkého betléma v kostele u minoritů v Jihlavě nainstalovány tři figurky s početným doprovodem služebnictva, koní a velbloudů. Dva králové bílé pleti a jeden černý. Ten byl vždycky poslední. Dodnes nevím proč, snad proto, že se to zpívalo - co ty černý, co ty vzadu... Ani jednou nekráčel na druhém místě, a to už si vůbec nedovedu představit, že by byl u Ježíška první. Konečně, proč by nemohl být. Měl to do Betléma kousek. Ostatní se plahočili po moři a pouštěmi a neměli to lehké.
Před pár lety jsem zahlédl v jednom obchodě v San Diegu betlém s černými postavičkami tří králů. Kdybych byl malý, určitě bych byl zmaten. Na stará kolena jsem byl jen tiše překvapen. Ono není radno hlasitě žasnout, ani tady v Americe. Ono to dokonce došlo tak daleko, že nad všemi kalendářními svátky zavládla neúprosná tolerance. Žádné svátky nebudou napříště vánoční, nebudou chanuka, nebudou santovské, dědomrázovské. Budou svátky. Jednodenní, vícedenní. Bezejmenné. Pojmenovávat se budou jen skrytě, za ztaženými žaluziemi na oknech. Ježíšek se bude muset uchýlit do ilegality. Konečně, nic nového pod sluncem a pod měsícem. Jen si vzpomeňte na dobu docela nedávnou. Po vítězství pracujícího lidu jsme zamávali se všemi feudály. Pryč s tyrany a vládci všemi. Namále měli i tři mušketýři. Ještě, že byli čtyři a tak se ubránili. Snad by to šlo i s těmi třemi krály. Proč by nemohli být čtyři. Za každý kontinent jeden král. Později by mohl přijít i pátý, trochu promrzlý, za Antarktidu. Nevím, nevím, ale všechny ty toleranční patenty jsou pitomost.
Tři králové v San Diegu nechodí. Ani se nedivím. Tady jezdí v autě kdejaký človíček. Natož pak králové. Asi profrčeli v mikrobusu po hlavní třídě a zmizeli zdřevěnět do nejbližšího betléma v kostelíku na Starém Městě. Je tam otevřeno po celý rok a betlém tam mají i letos. Někde někdo instaloval betlém i v předzahrádce svého domu. Někde svítila před domem Davidova hvězda nebo sedmiramenný svícen. Pár lidí se s chutí vykašlalo na toleranci a jdou si po svém. A to se mi tady v té cizí zemi zatraceně zalíbilo. Jít si po svém. Jít si po našem. Ať žije Ladův český betlém pod českým vánočním stromečkem!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)