Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
14.10.: Řidiči projedou po silnici II/602 mezi Jihlavou a Pelhřimovem v úseku Strměchy–Olešná už ráno 16. října; rekonstrukce končí o dva týdny dříve

14.10.: Výstava věnovaná dvojici osobností české grafiky – Adolfu Absolonovi a Martinu Srbovi v jihlavském muzeu

14.10.: V kině Dukla v Jihlavě proběhne přehlídka německy mluvených filmů Das filmfest

14.10.: Plicní lékaři z Vysočiny odhalili v kraji 14 nemocných; Den otevřených ambulancí upozornil na smrtelnou nemoc – idiopatickou plicní fibrózu

14.10.: Opilí a zdrogovaní hříšníci za volantem

14.10.: Neznámý pachatel se v Lučicích na Havlíčkobrodsku vloupal do prodejny, způsobil škodu za třicet tisíc korun

14.10.: Na Telčsku a v Novém Městě na Moravě se opilci vlamovali do bytu ke známým

14.10.: Na Pelhřimovsku hořela výrobna dřevěných pelet, škoda je šest milionů korun

13.10.: Vzpomínky na Karla Gotta mohou Třebíčané zapsat ještě v pondělí

13.10.: V jihlavské galerii vystoupí Burkhard Beins; představí sólo na bicí

13.10.: V areálu nemocnice v Pelhřimově bude volné parkování třicet minut

13.10.: U Osové Bítýšky havaroval motorkář, těžce se zranil

13.10.: Neznámý pachatel sebral z auta ve Víru na Žďársku peněžensku s finanční hotovostí, osobními doklady i platební kartou

12.10.: Vyrážíte do Podyjí na kole? Tady je jednoduché desatero vstřícného chování k přírodě

12.10.: Přednáška o milostném obraze Salus Populi Romani

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 7.1.2010
My tři králové...
No jo, býval to za mého mládí svátek. Po venku chodily tříkrálové skupinky a cinkaly zvonkem a zpívaly a občas něco dostaly, někdy i vynadáno. V předvečer svátečního dne byly do velkého betléma v kostele u minoritů v Jihlavě nainstalovány tři figurky s početným doprovodem služebnictva, koní a velbloudů. Dva králové bílé pleti a jeden černý. Ten byl vždycky poslední. Dodnes nevím proč, snad proto, že se to zpívalo - co ty černý, co ty vzadu... Ani jednou nekráčel na druhém místě, a to už si vůbec nedovedu představit, že by byl u Ježíška první. Konečně, proč by nemohl být. Měl to do Betléma kousek. Ostatní se plahočili po moři a pouštěmi a neměli to lehké.
Před pár lety jsem zahlédl v jednom obchodě v San Diegu betlém s černými postavičkami tří králů. Kdybych byl malý, určitě bych byl zmaten. Na stará kolena jsem byl jen tiše překvapen. Ono není radno hlasitě žasnout, ani tady v Americe. Ono to dokonce došlo tak daleko, že nad všemi kalendářními svátky zavládla neúprosná tolerance. Žádné svátky nebudou napříště vánoční, nebudou chanuka, nebudou santovské, dědomrázovské. Budou svátky. Jednodenní, vícedenní. Bezejmenné. Pojmenovávat se budou jen skrytě, za ztaženými žaluziemi na oknech. Ježíšek se bude muset uchýlit do ilegality. Konečně, nic nového pod sluncem a pod měsícem. Jen si vzpomeňte na dobu docela nedávnou. Po vítězství pracujícího lidu jsme zamávali se všemi feudály. Pryč s tyrany a vládci všemi. Namále měli i tři mušketýři. Ještě, že byli čtyři a tak se ubránili. Snad by to šlo i s těmi třemi krály. Proč by nemohli být čtyři. Za každý kontinent jeden král. Později by mohl přijít i pátý, trochu promrzlý, za Antarktidu. Nevím, nevím, ale všechny ty toleranční patenty jsou pitomost.
Tři králové v San Diegu nechodí. Ani se nedivím. Tady jezdí v autě kdejaký človíček. Natož pak králové. Asi profrčeli v mikrobusu po hlavní třídě a zmizeli zdřevěnět do nejbližšího betléma v kostelíku na Starém Městě. Je tam otevřeno po celý rok a betlém tam mají i letos. Někde někdo instaloval betlém i v předzahrádce svého domu. Někde svítila před domem Davidova hvězda nebo sedmiramenný svícen. Pár lidí se s chutí vykašlalo na toleranci a jdou si po svém. A to se mi tady v té cizí zemi zatraceně zalíbilo. Jít si po svém. Jít si po našem. Ať žije Ladův český betlém pod českým vánočním stromečkem!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)