Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.4.: U Bystřice nad Pernštejnem si dopravní nehoda osobního auta vyžádala lidský život

4.4.: Nervový jed otrávil několik kriticky ohrožených luňáků na území CHKO. Bude to někdo důkladně vyšetřovat?

4.4.: Dva noční požáry v Batelově

4.4.: Ani karanténa nezabrání řidičům usednout za volant s alkoholem či drogami v krvi

3.4.: V Pohořelicích na Brněnsku se sešlo 4201 velikonočních pohlednic

3.4.: Primátorka a její náměstek položili květiny k pomníčku Evžena Plocka

3.4.: Opilý čtyřiatřicetiletý řidič na Havlíčkobrodsku havaroval, tři lidé utrpěli zranění

3.4.: Na dálnici D1 u Velkého Meziříčí budou z důvodu zahájení stavebních prací hlídat řidiče kamery

3.4.: Na Pelhřimovsku mají prvního nakaženého koronavirem

3.4.: Městská hromadná doprava v Jihlavě začne jezdit jako v létě o víkendu

3.4.: Letos se na Vysočině zvýšil počet tragických nehod

3.4.: Karanténa dává šampionovi F1 pořádně zabrat; nezodpovědně doporučuje lidem, aby nechodili do zoo

2.4.: Špatné časy restaurací: Tržby s koronavirem klesly o 83 procent; čtyři z deseti se navíc bojí, že je skolí stravovací paušál

2.4.: Velbloud dvouhrbý se chodí podrbat ke „kartáčovníku“

2.4.: U Kochánova začal z nedbalosti hořet lesní porost

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 14.5.2009
Dům Matky Boží 24...
Stojíme před domem v ulici Matky Boží čís. 24, před dvoupatrovým domem s nevýraznou fasádou z druhé poloviny 19. století, kdy došlo k navýšení objektu o druhé poschodí. Podle hodnocení našeho předního památkáře dr. Dobroslava Líbala pořízené v roce 1962 se jedná o dům s velmi zajímavou historií a neméně zajímavým stavebním vývojem.
Z období gotiky pocházejí sklepy a přízemí se nese v duchu renesance. Tomu odpovídá pozdějšími příčkami narušená hřebínková klenba. Dnes už můžeme říci, že i v přízemí byly nedávno J. Tojnerem objeveny a odkryty v severní části obvodové zdi pozůstatky mohutného gotického ostění, které bylo součástí průjezdu do dvorního traktu. Ten byl patrně krátce po výstavbě domu tvořen nevelkým úzkým dvorem se zahradou, ale později byl, jak patrno, z větší části zastavěn. Dokladem je gotická přístavba dosud neznámého určení. Šlo zřejmě o příbytek řemeslnických pomocníků, za nímž stály vlastní dílny a další pomocné objekty včetně stájí. Tomu by nasvědčoval i právě objevený pozdně gotický portál v této přístavbě, která se těsně dotýká původního půdorysu domu čís. 24. Ostatní přístavby byly postupně počátkem druhé poloviny 20. století bořeny a dodnes nám je připomínají pouze torsa jejich obvodových zdí a nejstarší plány města Jihlavy z počátku 19. století.
Pokud jde o ulici Matky Boží, Frauengasse či nejdříve platea Beate Virginis Mariae, patřila podle PhDr. Františka Hoffmanna k výstavním a nejdříve zastavěným ulicím v rodící se nové Jihlavě. Zděné jednopatrové domy byly opatřeny podloubím, jak tomu podle dr. Líbala nasvědčuje průběh sklepů u těchto domů tvořících protilehlou stranu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Počátkem 15. století patřila ulice ke 12 nejfrekventovanějším ve městě. Výrazné přestavby včetně zániku podloubí se patrně dočkala po zhoubných požárech města po roce 1551, kdy došlo k renesanční přestavbě všech stávajících gotických domů a tedy nepochybně i našeho, nesoucího dnes číslo 24. Lze se právem domnívat, že jeho majitelé patřili k nejzámožnějším řemeslníkům či obchodníkům v Jihlavě a odtud se může odvíjet i osud a účel dvorních přístaveb tohoto domu.
Podle kupní smlouvy ze dne 30. září 1866 se majitelem stal Ferdinand Lang a jeho žena Marie, což dokládají v jihlavském archivu uložené gruntovní knihy. Celá nemovitost ho tehdy stála 12.900 zlatých. A není divu, dům stojí dodnes na jedné z největších parcel v této ulici a byl rovněž domem sladovnickým.
Co je ale nadmíru důležité a týká se stavebně historického vývoje domu, je jeho zásadní přestavba v letech 1867 - 1870 realisovaná podle plánů jihlavských stavitelů Franze a Mathese Langových. Došlo k výstavbě druhého poschodí a současně tehdy dům získal dnešní venkovní fasádu. Uvnitř potom pokračovaly další stavební úpravy. V roce 1911, kdy byl tento dům ve vlastnictví rodiny Rolandových, bylo podle plánů Gustava Langa vybudováno schodiště a ve dvoře žumpa.
V letech 1937 a 1940 se opět v domě č. 24 uplatnil stavitel Gottfried Miksche, a to zvláště přestavbou vyhořelého dvorního traktu, před kterým byla v roce 2002 nalezena náhrobní deska.
Ta se zde ocitla patrně díky povolání majitele domu z 19. století, Ferdinanda Langa, což se podařilo zjistit jihlavskému archiváři Ladislavu Vilímkovi. Lang byl totiž Pflasterer - česky dlaždič. Na zahradě domu Matky Boží 24 byla kdysi jeho kamenická dílna a sem byly sváženy náhrobky ze zrušeného hřbitova u kostela sv. Ducha, aby potom sloužily v kamenictví jako polotovary. Po rozřezání, rozlámání a dalším opracování se přeměnily na dlaždice, obklady a další...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)