Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.11.: Ve Světlé nad Sázavou mohou se mohou lidé po celý advent procházet osvětleným městem

28.11.: V kapličce v Petrovicích u Třebíče si mohou lidé o adventních víkendech prohlédnout vyřezávaný betlém

28.11.: Policisté zadrželi na dálnici D1 na Vysočině další dva migranty z Maroka

28.11.: Akce zrušeny? Vytvořme si vánoční atmosféru v ulicích města!

27.11.: Zájemce o štěně rasy Jack Russell se stal obětí podvodníka

27.11.: Zvířecí osazenstvo táborské zoo rozšířil pár ovcí kamerunských

27.11.: Z policejního deníku: obtěžující opilci či opilý řidič boural

27.11.: V centrální laboratoři třebíčské nemocnice provádějí PCR testy díky nově vybudované PCR laboratoři

27.11.: Téměř dvě stovky lidí čekalo na zakoupené zboží marně

27.11.: Spojů MHD v Jihlavě od pondělí 30. listopadu zase pojede víc

27.11.: Rekonstrukce dálničního mostu Vysočina ve Velkém Meziříčí je dokočena

27.11.: Podvodníci se vydávají za lékaře i americké vojáky; virtuální přátelství na sociálních sítích může lidi finančně zruinovat

27.11.: Kriminalisté na Žďársku dopadli tři muže, kteří distribuovali drogy

26.11.: Z policejního deníku: krádež zboží v obchodním domě, vloupání do garáže či muž, který lákal z ženy peníze

26.11.: Policisté pátrají po totožnosti zavražděného muže, jehož tělo bylo loni nalezeno na Havlíčkobrodsku a prosí o pomoc veřejnost

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.12.2009
Vánoce, Vánoce, odcházejí...
Jen co přišly, už jsou na odchodu. Odcházejí. Ach, Vánoce, Vánoce... Ráno se budím do modrého nebe. Teplota 5 stupňů Celsia nad nulou. A protože je sedm hodin, a mně se tím pádem nelení, tak se mi zelení. Stačí rozespalý pohled na ulici. Zelená tráva, zelené palmoví, zelená kdejaká Boží květena. Tak tady přichází Štědrý den. Na moje gusto příliš rázným krokem. Příliš nesvátečně. Bez sebemenšího náznaku onoho neviditelného tajemství, které doprovází náš Štědrý den v Česku. U nás posvátně cvakají kliky do světnic plných stromečkové vůně a dveře bouchají jen do průvanu, zatím co tady, v Kalifornii, neurvale cvakají kliky rozpálených auťáků na parkovištích a jako o závod bouchají dveře bufetů vstříc nenasytným krkům v plandavých džínách. Vánoce, Vánoce...
Poledne se plíží upachtěným krokem a zase jen od jednoho krmelce ke druhému. Podle domácího zvyku otálíme s obědem a raději se nabízíme pěšky dojít nakoupit krmení pro kočky. Všude v obchodech je otevřeno, všude dveře dokořán, všude samá sleva, ale nic není zadarmo. A ta zatracená auta. Plné ulice spěchu, předjíždění, chvatu, nervosity. Nikde ani oasa klidu. Jak se v tom mumraji může cítit Ježíšek, když nám je do ouvej. Snad Santa, ten na to vyzrál. Jako každoročně, počká si až bude noc a pak proleze komínem, nacpe něco dárků do bot, něco na hromadu, a frr. Odletí si na zamrzlé pláně kdesi na Kamčatce.
Blíží se tma. Přichází stmívání. Konečně něco rozumného. Přichází zvolna. Majestátně. Slavnostně. Jeden z mála momentů připomínající Štědrý den. Tam u nás, doma. Za vodou, za vodičkou studenou... Z kuchyně naší hostitelky voní smažený rybí řízek. A bramborový salát. Na stole cinkají příbory, svítí opravdické svíčky a také ubrousky mají sváteční potisk s větvičkami a červenými bobulemi brusinek. Pivo nahradí košer ovocný džus z červeného vína či brusinek. Je to k pití. Je to bezesporu zdravé popití, bio popití, organické popití, ale pivo, české pivo to není. Co bych dal za doušek nymburského, jihlavského či novopackého piva, na plzeňské raději ani nepomyslím. Království za doušek... V plechu, plastu nebo ve skle. Vše jedno. Doušku, doušečku, pivíčko české... Ty dárku naší země tam za moři, za horami, za lesy, v české kotlince uprostřed Evropské unie. Pohádko má tekutá. Lahodná. Léčivá. Starodávná. Poklade žíznících tam pod palmami...
Ježíšek. Ano, byl u nás v Kalifornii Ježíšek. Nadělil tiše pod krásnou jedličku za 23 $ a zanechav tam hromádku za 1000 $ zmizel nepozorován v černém palmovém hájku na konci ulice. A radost byla veliká. A opravdická. Čím byl dárek levnější, tím byla radost větší. Zvítězila dětská radost. Těch nejmenších. Co o burse ví pendrek a o světové krisi ještě méně. Listovalo se v knížkách českých i amerických. Pod jehličím se objevila i pravá česká medovina a české tričko s nápisem JIHLAVA.CZ a českou vlaječkou. To až se pojede na okružní jízdu kolem zdejšího jezera, tak aby všichni věděli, odkud si náš jezdec dovezl kořínky. Čas běží povídáním a vzpomínkami a pojednou je deset hodin večer. Tou dobou je u nás sedm hodin ráno a sousedé se chystají do druhého svátečního dne.
Santa je pro zdejší Santa. Trochu mi připomíná dobu dávno minulou, kdy jihlavským náměstím projížděl Děda Mráz a rozhazoval cucavé bonbonky a jednou prý měl nepatřičně upito a choval se k dětem neuctivě. A americký Santa? Ráno koukám do ulice a je nejen liduprázdná, ale i autaprázdná. Nikde živáčka. Velebné ticho hodně vánočního času. Snad až dnes všichni rozbalují dárky a vysypávají barevné botky zavěšené na krbových římsách. Santa. Naplňuje dětské ručičky spoustou pískajících, hučících a mrkajících sarapatiček. Přeslazené dorty se mísí s umouněným dětským přehrabováním. Radost se tetelí za okny bohaté Kalifornie. Důkazem budou nabubřelé útroby kontejnerů na separovaný odpad. Dopoledne pokročilo. Ulice dál přešlapují liduprázdnem a semafory nestačí mrkat do prázdna. Až teď. Je právě osm hodin a padesátpět minut. V dálce se ozývá sanitka. Konečně něco určitého. Něco známého. Někdo někomu spěchá na pomoc. A to je zatraceně dobře. To se mi zatraceně ulevilo. Dobrý den, Ameriko. Dobrý den, tam u nás doma, na Vysočině.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)