Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.11.: Ve Světlé nad Sázavou mohou se mohou lidé po celý advent procházet osvětleným městem

28.11.: V kapličce v Petrovicích u Třebíče si mohou lidé o adventních víkendech prohlédnout vyřezávaný betlém

28.11.: Policisté zadrželi na dálnici D1 na Vysočině další dva migranty z Maroka

28.11.: Akce zrušeny? Vytvořme si vánoční atmosféru v ulicích města!

27.11.: Zájemce o štěně rasy Jack Russell se stal obětí podvodníka

27.11.: Zvířecí osazenstvo táborské zoo rozšířil pár ovcí kamerunských

27.11.: Z policejního deníku: obtěžující opilci či opilý řidič boural

27.11.: V centrální laboratoři třebíčské nemocnice provádějí PCR testy díky nově vybudované PCR laboratoři

27.11.: Téměř dvě stovky lidí čekalo na zakoupené zboží marně

27.11.: Spojů MHD v Jihlavě od pondělí 30. listopadu zase pojede víc

27.11.: Rekonstrukce dálničního mostu Vysočina ve Velkém Meziříčí je dokočena

27.11.: Podvodníci se vydávají za lékaře i americké vojáky; virtuální přátelství na sociálních sítích může lidi finančně zruinovat

27.11.: Kriminalisté na Žďársku dopadli tři muže, kteří distribuovali drogy

26.11.: Z policejního deníku: krádež zboží v obchodním domě, vloupání do garáže či muž, který lákal z ženy peníze

26.11.: Policisté pátrají po totožnosti zavražděného muže, jehož tělo bylo loni nalezeno na Havlíčkobrodsku a prosí o pomoc veřejnost

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.10.2008
Listopad
Stromy se ukládají ke spánku a opadávající listí provoní listopadové cestičky ke hřbitovům. Mohutné větvoví se černě protáhne k nebesům a drobné větvičky tiše ulehnou do deštivých polštářů. Mlčenlivé pomníky ozáří plamínky tisíců svíček a naše oči budou číst jména těch, co kráčeli životem kousek před námi. Někdy jenom kousíček. Jindy několik staletí před námi.
Stojím před černou mramorovou deskou. Písmena. Tolik písmen... Tady odpočívá dědeček Josef. Míval v zimě kapičku u nosu a utíral si ji do rukávu košile a moje maminka mu láskyplně domlouvala. Slyším, jak říká : Ale ale, dědo. A děda se dědečkovsky zastydí a zašeptá: Seš na mě moc přísná, Liduško ...
Nejsem, jen se na sebe podívejte, co tomu řeknou lidi... I co, lidi, vono se to vypere. A tak to šlo celý podzim, celou zimu. S dědečky to nikdy nebylo lehké. Promiňte... Na chvíli jsem přestal psát. Znáte to, kapka u nosu. Ještě že se nikdo nekouká. Dědečkové a babičky, maminky a tatínkové. Každý má svoje písmenka vyrytá do kamene. Každý z nich mi vyryl spousty písmenek do paměti.
Ani letos nemohu vynechat návštěvu na židovském hřbitově v Jihlavě. Ta letošní však bude trochu jiná. Před časem mě zavolala jedna paní z Prahy. Nikdo neví, kam osudové události kolem nacistického záboru Sudet zavály kroky jistého pana Siegfrieda Lederera. Snad do Jihlavy. Prosím, najděte ho. A tak jsem zalistoval v počítači. Počítač je chytrý přístroj. Našel pana Lederera. Jeho hrob je nevelký kousek trávníku. Nikde nic, než tráva. Žádná deska. Žádná tabulka. Tehdy nebyl čas na jakoukoliv okázalost. Byl protektorát Čechy a Morava - Böhmen und Mähren. A Židům už žádný čas nepatřil. Byl květen roku 1939. Vypálená obřadní síň na židovském hřbitově ještě čpěla spáleništěm. Květy zasypané popelem nevoněly. Pan Siegfried Lederer zemřel ve Dvořákově ulici č.3. V prvním poschodí. V náručí své ženy Františky, obklopen rodinou provdané dcery Erny Taussigové. Nikdo už tehdy neměl čas. Jen na hřbitov a zpátky. A potom všichni hned do Prahy. A do Terezína. A do Osvětimi...
Nikdo se nevrátil. Nikdo nestavěl pomníky. Nikdo nevěděl kde je postavit. Takových míst je na židovském hřbitově více. A přece. Pan Siegfried Lederer dostane letos malou tabulku. Tabulku na malý kousek trávníku. Písmenka jeho jména vystoupí do deštivého podzimního dne. Až půjdete kolem, vzpomeňte. Tady už navždy bude odpočívat Siegfried Lederer.
V listopadu se brzo stmívá. Ještě ale stačíme dojít k památníku padlých Židů z Jihlavska v I. světové válce. A zase písmenka. Zase jména. Tentokrát se ještě vešla na jedinou desku. Příště už přijde ta druhá válka. Tam nebudou stačit ani písmenka, ani jména, ani kamenné desky. Miliony umučených Židů nenajdou svoje hřbitovy. A tak, než projdeme bránou do rušné ulice, položme malý kamínek k památníku obětí holocaustu. A snažme se nezapomenout!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)