Vydáno 8.5.2011
Výstava Zmizelí sousedé v Třeti

Zavřít foto...
Výstava Zmizelí sousedé v Třeti
Stojím v bývalé třeské synagoze. Je květen 2011. Venku vlahé povětří, uvnitř výstavní panely přeplněné nevýslovným smutkem. Čas po 15. březnu 1939 byl smutným časem. Smutné jsou podobizny idovských dětí, starců, muů i en. Někde chybí docela. Zmizelí sousedé. Jak asi vypadali. Z Třetě bylo odvezeno 110 idovských obyvatel. Nejmladí Kateřina Krauszová se narodila 26. července 1937. Spolu s tatínkem a maminkou zahynula v plynové komoře v Osvětimi někdy v září roku 1943. Zmizelí sousedé. U u by se zdálo, e si na ně nikdo nevzpomene. A přece. áci zdejí základní koly, pod vedením učitelky Heleny tumarové, zapojili se s velkým odhodláním a nadením do progamu mapujícího alespoň kousíčky ivota těch, kteří celý svůj ivot věnovali tomuto městu. Třeti. Třetí idé.
Do několika idovských domů v Nádraní ulici, dříve idovské, bylo za protektorátu soustředěno více idovských rodin, některé dokonce z Jihlavy. Tady měly vyčkat do okamiku, kdy budou odvezeni do sběrného střediska v Třebíči a odtud potom, ve dvou velkých transportech, do Terezína. Ve se odehrálo 16.května 1942. Toho dne byly vyprázdněny v Třeti vechny idovské byty. Cesta nevýslovného utrpení byla nastoupena. Její konec byl v pro estnáct zdejích obyvatel u přímo v Terezíně. Byli to staří a nemocní lidé. A přece. Takový malý zázrak či velká hra osudu. Jednou z nejstarích a nejvíce nemocných u před odjezdem do Třebíče byla paní ofie Hechterová. Narodila se 18. října roku 1858. Bylo jí tehdy u 84 let. Celou internaci v Terezíně přeila a dočkala se osvobození. Svůj nový ivot začala ít v Mariánských Lázních. Tady oslavina 100 leté jubileum a tady roku 1963 zemřela. Doila se poehnaných 105 let. Na jejím
náhrobku jsou In memoriam uvedeni vichni její blízcí. Zahynuli v Osvětimi.Několik málo zdejích idovských obyvatel mělo to těstí, e se jim podařilo z nacisty okupovaného území buďto uprchnout a nebo za mimořádných okolností vycestovat. Jedním z těch astných byl Frantiek Meissner, syn továrníka Norberta Meissnera, posledního předsedy zdejí idovské náboenské obce. Byl vybrán mezi asi 300 mladých muů a en, kteří obdreli pas a mohli vycestovat do Dánska. Byl studentem českého gymnasia v Jihlavě. Jeho ivotní pou Dánskem a Evropou je zatím neznámá. Domů do vlasti se navrátil 8. října 1946. Domov nalezl prázdný. Otec Norbert, matka Charlotta a bratr Leo s manelkou ofií zahynuli v plynových komorách v Osvětimi. Nějaký čas bydlel v Jihlavě o Richarda Weissensteina ve Srázné ulici. Následující čas mu neumonil uchopit se vedení bývalé továrny a tak vycestoval do světa. Prý úspěně podnikal a teprve před léty zemřel.
Z Jihlavy do Třetě byly vystěhovány mezi jinými i rodiny Weissensteinů a Pollakových. Tady se před transportem do Třebíče a Terezína potkával pan Richard Weissenstein s paní Cecilií Pollakovou. Osud tomu chtěl, e oba přeili. Oba se znovu po válce potkali v Jihlavě. Oba přili o vechny své blízké v Terezíně a Osvětimi. Oba se rozhodli v roce 1951 jít společně dalí ivotní cestou. Bylo jim oběma u přes 80 let. Po zřeknutí se vech dědických nároků bylo jim
umoněno vycestovat natrvalo do Israele.
áci třeské koly mají dnes jedinečnou monost setřít mnohé z toho, co čas překryl vrstvou prachu a zapomnění. Nalo se několik pamětníků. A nejsou to ledajací. Jedné z čiperných pamětnic je právě 103 roků. Při jejich vzpomínání mi pojednou připadlo, e idovská ulice je opět plná idovských kluků a holek a pekaře Thuguta a paní továrníkové Meissnerové a třeba i paní doktorky MUDr. Anny Spitzerové, která po celou dobu okupace léčila vemi monými i nemonými prostředky svoje zuboené pacienty v nemocnici v Terezíně a jako jedna z mála přeila a vrátila se do Jihlavy. Znal jsem ji. Chodil jsem k ní do ordinace. Dodnes ji mám před očima. Husté proedivělé vlasy, černé oči, brýle, laskavou tvář. Popískávala si v ordinaci. Uměla napodobovat zpěv ptáčků. Někteří se nechali zmást a sedali na okno v její ordinaci v Bezručově ulici. Měl jsem monost vidět obrázek jejího "domova" v Terezíně. Poschoďovou palandu z nehoblovaných prken ověenou actvem. Akvarelový obrázek maloval tajně akademický malíř Frantiek Mořic Nagl z Telče. Nějaký čas čekal v Terezíně na transport do neznáma a celý ten čas promaloval, by mu v případě odhalení hrozila okamitá smrt. Té se vak nevyhnul. Zahynul s celou rodinou v Osvětimi.
Dne 18. a 22. května roku 1942 bylo vypraveno z Třebíče do Terezína celkem 1.370 idů z tehdejího Oberlandratu Iglau. Přeilo pouhých 60. Práce třeských áků můe mnohé poodhalit a připomenout. Přihlásili se do programu Zmizelí sousedé. Hned na počátku se jim ozvalo i pár pamětnic. Jedna z nich oslavila v těchto dnech 103. narozeniny. Odměnou za jejich práci bude na sklonku letoního roku jeden takový výstavní panel, kterých je na právě probíhající výstavě v synagoze několik desítek. Patří kolám z celé republiky. Putují nejen po celé naí vlasti, ale i po Evropě a v zámoří. Přejme proto třeským kolákům, a se jim jejich zásluné dílo podaří.
Výstava Zmizelí sousedé - pocta dětským obětem holocaustu potrvá v bývalé idovské synagoze v Třeti do 26. června. Otevřeno je pondělí - pátek 9 - 12 a 13 - 16.30 hodin.
Ladislav VILÍMEK
poslední názory v diskusi k tomuto článku:14.4. 2013 (06:45) BaASQguRaSymAym : I thank you hbumly for sharing your wisdom JJWY
4.4. 2013 (03:53) lRhyqCRV : My inquiries are: What amnout can an agency legally cost to let an insurance plan holder out of his car insurance policy?Just how much does your agency charge when an individual wants to end and how much pressure do you use to hold them?What are some tips or something we can say if our consumer has many months left on his existing automotive insurance plan? Certainly, all of us are not going to wait until his renewal comes due each time.
13.1. 2012 (07:26) NgMyJxmkAFWsExDmRjI : That's no
dalí příspěvky v diskusi >>
Vydáno 8.5.2011
Ne oči prohlédnou...

Zavřít foto...
Ne oči prohlédnou...
Takový docela obyčejný jarní den. Na sluníčku teplo, ve stínu chládek. Stoupám po starých schodech do prvního patra musejní budovy v Třeti. Míjím jetě starí olejová plátna s podobiznami bývalých majitelů zdejího panství, která a do konce války zdobila síně třeského zámku. Jdu se podívat na místo, kde se rodí výstava mého dlouholetého přítele, učitele a malíře, Lubomíra Peltana ze Stonařova.
Nebýt ustění papírů a sem tam tichých slov, moje kroky by v tom labyrintu chodbiček a místností či sálů určitě zamířily někam úplně jinam. A pak to přilo. Prostorná síň, a nepochybně výstavní. Kam oko pohlédlo, obrazy v rámech, bez rámů, v paspartách, nebo jen tak... A barvy, a čerň, a ta zpropadená kumtýřská vůně co nedá očím chvilku ustrnout. Vechno to malované voní stejnými barvami a přesto pozná co je od zimy a co od léta. Kde právě na střechách oschly poslední kapky detě a kde právě teď začalo krápat a malíř honem honem udělal pár čar a hajdy to domalovat domů. Okamiky. Takové nicotné nic. Jetě míň, ne vteřina. Nejmíň veho. Obraz. Teď. A ty se dívá a dívá na tu vteřinu u půl hodiny a ona tě né a né opustit. Ten obraz je prostě báječný. Je nádherný. Je na něm mnohem víc, ne si malíř moná přál. Střecha pokrytá sněhem, kterou u nikdo nikdy nevrátí do sucha. Mlčenlivá socha na jihlavské kaně na náměstí. Postůj, návtěvníku, právě ti něco eptá o věčnosti... A tak chodím a koukám po podlaze a po stolcích a po zdech a očima hltám to čtvero ročních období v jednom jediném okamiku. Obraz. Obrazy. Různé techniky. A vechno do krásna. I to karedé nebe nad panorámem Stonařova je krásné. Je pohádkové. Je jedinečné. Je neopakovatelné. Je to něco, co bylo, co kumtýře učarovalo a on to dokázal zvěčnit. Ten kousičíček prchavého času. Uchoval jej pro sebe, pro tebe, pro nás ... Obraz je jako otevřené okno do minula. Najednou ti připomene dávno zapomenutý okamik, kdy tě loupalo v kříi a tys musel jít v tom blátivém čase odněkud někam. Rázem je ti o dvacet let méně. A je ti líp. Je ti zatrápeně spokojeně. Vzpomněl sis. Jak je dobré dívat se na obrazy. Poskakovat očima po barvičkách na vodní hladině rybníka pod Stonařovem. A pak se podívat z opravdového okna do opravdového světa. Ven. Přes ulici. Obyčejné střechy třeských domů jsou kulisou předehry krásna. ivot je krásnej... ivot je okouzlující podívaná. Na obrazy za rámy i na obrazy jen tak bez nich ... Člověk by se měl učit vzpomínat. Vracet se a navracet. Dívat se na obrazy. Dívat se a dívat se i bez obrazů. Pro radost. Pro krásu. Pro bohatost ivota.
Patří vám dík, pane kumtýři. Dík za postávání v tom zatraceně zdivočelém světě, co letí jako bláze při pohledu na hodinky nebo na kalendář. Díky za to stání v krásnu. Za něné cupitání podzimním listím co tuím tam kdesi za chalupou či pod věí kostelíku. Díky za těch pár čar co kouzlí tváře i něco jen tak. Za pár těch černých míst i za barevné vechno. Díky za to, e vude se vidím postávat. A trvat. A rozumět tichu těch desítek barevných opojení. To vechno je vude kolem nás. A proto se dívejme a dívejme...
Lubomír Peltan se narodil roku 1941 v Třebíči. Nedávno. Maluje, píe, přednáí. A já mu přeji, aby mu to vechno jetě dlouho a dlouho vydrelo. A vám, ostatním, přeji krásné záitky z návtěvy jeho výstavy v Museu v Třeti.
Výstava přibliující výtvarnou činnost učitele Lubomíra Peltana, horlivého historika zajímajícího se předevím o minulost Stonařova a naeho regionu bude zahájena v pátek 13. května v domě J.A. Schumpetera v Třeti.
Ladislav VILÍMEK
poslední názory v diskusi k tomuto článku:
8.8. 2013 (11:08) ko9We4CZa1pD : ăă:Gday, Needed to ask you something. Is this a wdropress blog? I will be contemplating shifting our blog site from Blogger to wdropress, ya think this is practical? Also did you design this specific theme yourself some how? Regards for the help!
13.1. 2012 (06:38) RxQMvpLKOPk : You're the geratest! JMHO
11.1. 2012 (13:57) HyHsMvKc : Thanks for contributing. It's helped me undersntad the issues.