Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

24.9.: Jihlava spouští od úterý 29. září dobrovolnické centrum, zájemci se již mohou hlásit

24.9.: Jak vybrat elektrokolo a jak zvládnout jízdu bez úrazu?

23.9.: Z policejního deníku: nehoda u Velkého Beranova; auto se samo rozjelo; neznámý vandal poškrábal lak na autě

23.9.: Výstava Svět středověkých her získala Zlatého mamuta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.9.2007
Adresát: Můj přítel Jiří
Ne, to nemůže být náhoda. Usedám, abych ti napsal pár řádků a ony pojednou zmizí. Řádky na rozloučenou mě neposlouchají. Nechtějí mě poslouchat. Nechtějí se nechat napsat. A sám pojednou nevím, co vlastně chci, co jsem chtěl, co budu chtít ?
Zůstavá jenom tvoje jméno. Jiří. Další písmenka jakoby nebyla k mání. Prostě, nejsou. Civí na mě z černé klávesnice bílé na černém. Všechno vypadá tak podivně smutně. Tak daleko ve tmě. V černotě sametu a pak kdesi hluboko pod ním. Děsivě hluboko. K nevíře daleko. Jen tvoje jméno je blízko. Na dosah. Má tvůj úsměv. Má tvoji roztržitost. Tvoje gesta. Něco tuším, něco se podobá něčemu, ale něco důležitého schází. Čas. Jen kdyby na chviličku postál, prevít. Neposkakoval. Nepospíchal. Kdykoliv vyslovím tiše tvé jméno, někam se schová. Přestane tikat. Přestane odbíjet. Mizí kyvadlo a zůstavá holý ciferník.
Už pod modrým nebem a vedle černých nosítek pokrytých černým přehozem se stříbrnou Davidovou hvězdou mě nenapadalo nic jiného, než tvoje jméno. Jiří, Jiří. A co dál. Co dál... Slunce zatraceně krásně svítilo a rabín zpíval žalmy a otáčel listy modlitební knížky od konce. Kolem hučelo popolední město a jedna včela mi málem vlétla do ucha. A ještě kousek dál voněla nepříčetně čerstvě vykopaná hlína a z ní trčela dřevěná násada lopaty. Všechno to kolem dokola vypadalo nevypadalo a bylo nebylo.
A pak jsem tě uviděl. Přes slzavé údolí kráčels pomaloučku ke mně. Neříkej, že ne. Poznal jsem tě. Podle polámaných stébel trávy jsem poznal tvoje šlépěje. Listí ve stromech se chvělo tvým dechem. Na dlani ti zacinkal svazek klíčů. Zrovinka takový jsem dostal od tebe před pár lety. Vidím, že dnes budeme otevírat všechny dveře kolem nás. Všechny vedou k tobě i ke mně. Otevírají dveře bez dveří a zámky bez klik.
Jdeme ty i já, každý po jednom břehu téže řeky. A půjdeme stále. A budeme si povídat. A budeme malovat. A lepit obrázky. A smát se. A občas nadávat. A psát dopisy prstem do větru a číst zprávy k dálek nejvzdálenějších. Ty a já.
Jiří je jméno co ti navždy zůstane. Až budu přecházet brodem za tebou, zavolám tvé jméno. Stačí, že si na něj jenom vzpomenu.
Jiří.
J I Ř Í .
Věčnost nás jednou oba oblékne a budeme mít navlas stejný šat. Do té doby musím ještě nalepit pár obrázků, něco namalovat, něco napsat a na druhý břeh ti poslat pát slov, pár úsměvů a slziček.
Budeme jednou ty i já...
Tvůj Ladislav
Hospodine, jenž činíš mír na výsostech Svých, uděl mír nám a všemu lidstvu.
Kadiš - žalm 4
Dne 11. září 2007 zemřel pan Jiří Kohn z Jihlavy a v pondělí 17. září 2007 byl ve 13 hodin uložen do hrobu na židovském hřbitově v Jihlavě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)