Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.7.: V Jihlavě od úterý roušky v MHD, ve službách, v sociálních službách i ve velkých obchodech

13.7.: V Brtnici nadýchal šestnáctiletý chlapec přes dvě promile alkoholu

13.7.: U Ostrova nad Oslavou byly nalezeny dva dělostřelecké granáty a dělostřelecká mina

13.7.: Registrace na Jihlavský půlmaraton je otevřena!

13.7.: Na dálnici D1 na 139. kilometru se srazila tři nákladní auta, dálnice na Prahu je neprůjezdná

13.7.: Letní promoce absolventů Vysoké školy polytechnické Jihlava se ruší

13.7.: Krajské nemocnice na Vysočině jsou připraveny operativně navýšit kapacity odběrových míst

13.7.: Jiří Suchý: Často jsem své texty napsal ve svých snech

12.7.: Vlak u Pacova srazil ženu, vrtulník ji transportoval do nemocnice

12.7.: Přibyslav zakoupila novou techniku na úklid města a okolí

12.7.: Prior je jako brambora ve šperkovnici, řekl Jiří Bartoška při návštěvě Jihlavy

12.7.: Opilá řidička zavinila na Třebíčsku nehodu

12.7.: Naučné stezky v Balinském a Nesměřském údolí budou obnoveny

11.7.: Před jihlavskou nemocnicí opět stojí kvůli koronaviru červený stan, od pondělního rána se v něm začne testovat

11.7.: Na Vysočině řádila bouřka, u Rantířova najel vlak do padlého stromu v kolejišti

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2011
Novoroční...
Koukám po očku do zádumčivého novoročního odpoledne a lecos se mi honí hlavou. S úsporami krásnější život - rozzářená mladá maminka zvedá nad hlavu svoje stejně rozzářené kadeřavé děťátko s kytičkou a vkladní knížkou ze spořitelny města H. Tak mi došla novoročenka mého přítele D. z vesničky O. Využil stále platného rčení, bez peněz, do života nelez. Reklamní obrázek spořitelny města H. někdy z období krátce po druhé světové válce je stále aktuální. Můj vnuk, když se narodil, dostal od zdejšího MNV také spořitelní knížku s počátečním vkladem 90 Kčs. Jen té radosti nebylo tolik a pokud si vzpomínám, leží ta knížka někde bůhvíkde. Možná, až ji někdo někdy nalezne a navštíví spořitelnu v městě J., bude díky úrokům, lidově řečeno, v balíku.
Závěr silvestrovského večera jsem vyčkával u televizní obrazovky programu ČT 1. Ta chvilka stála za to. Skutečně. Stála za to... Mohl bych to sprosté slůvko klidně a bez uzardění napsat, ale je pozdě, propásl jsem onen silvestrovký rej vtipů od prostých až k těm sprostým. Jednu chvíli jsem se začervenal. Podobný vtip si kdysi dávno tiše vyprávělo pár drsných pracantů u výkopu kanalisace.Žijeme v krásném čase, v krásné zemi a krásně se k sobě máme. Co na srdci, to na jazyku. Ještěže následující den promluvil daleko krásněji pan president a neopomněl zdůraznit naši většinovou uvědomělost. Také jsem si ji uvědomil. Dá se říci, že jsem uvědomělý. Za svého působení v archivu přečetl jsem mnoho dnes už historických novoročních projevů, v novinách i kalendářích. A dlužno dodat, byť byla doba jaká byla, většina tohoto národa byla uvědomělá. Zdržela se nemístných projevů při příjezdu německých okupantů do země v březnu roku 1939, při internacionální pomoci vojsk varšavské smlovy v srpnu roku 1968, při neobyčejně sametové revoluci v listopadu roku 1989. Je na nás na všechny spolehnutí. Neupadáme na mysli ani v období stále se plížící hospodářské krise. Pochopili jsme vždy všechno, pochopíme nepochopitelné i dnes. Mělo by se nám všem poděkovat - že neodcházíme. Že zůstáváme. Že se dokážeme radovat z kažné i sebemenší televizní sprosťárničky i vážně míněných parlamentních keců a gest.
Novoroční odpoledne je stále zádumčivé. Všude vládne poklid. Na ptačím krmítku žádná tlačenice. Po drtí ošetřené naší málo důležité komunikaci té nejnižší třídy nic nejezdí. Do ticha stromečkem ozářené světnice bzučí monotónně stále stejný elektroměr. Jeho kolečko v hodinách se točí stále stejně rychle a stále dráž a dráž. Usmívám se. Není proč se neculit. Všechno jsem pochopil a všechno další už předem chápu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)