Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.4.: Za okny muzea v Třebíči jsou k vidění poslední majitelé panství z rodu Valdštejnů

15.4.: Z policejního deníku: posprejovaný vlak; opilý muž se válel na zemi, nadýchal 3,59 promile; alkohol a drogy za volantem

15.4.: Parčík u Žižkovy mohyly na Přibyslavsku prochází revitalizací

15.4.: Díky nové metodě pomůžou gynekologové v jihlavské nemocnici desítkám žen

14.4.: Z policejního deníku: vloupání do chalupy; muž zaplatil zálohu za auto, které nikdy neviděl; žena skončila na záchytce

14.4.: Ve Starči u Třebíče vysázeli dobrovolníci u cyklostezky další jabloně a slivoně

14.4.: V jihlavské zoologické zahradě se zabydluje levhart perský z Polska

14.4.: Rozhodněte o letošní Absurditě roku - káva z pytlíku, pomlázky neprodávat či chutná koronaviru víc v malých nebo velkých obchodech

14.4.: Most na silnici I/38 v Rančířově na Jihlavsku bude opraven za omezeného provozu

14.4.: Káně lesní, pták roku 2021, je v Pavlově častým obyvatelem, loni tam pečovali o čtyřiadvacet jedinců

14.4.: Hasiči v pelhřimovské nemocnici skončí, covid lůžka jsou obsazena se sedmdesáti procent

13.4.: Z policejního deníku: vandal poškodil plachtu altánu; sprejer načmáral černé nápisy a symboly na fasádu; žena čekala na oblečení marně

13.4.: Vedení Jihlavy usiluje o neinvazivní testy na školách

13.4.: V přírodní rezervaci Velká a Malá olšina rozkvetly bledule jarní

13.4.: Univerzita třetího věku nabízí online kurz o duševním zdraví

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 23.2.2010
Nashledanou Ameriko...
Blíží se konec února. Únor bílý, pole sílí. Doma to letos vypadá na obézní lány. Dříve kolchozní, dnes venkovského podnikatele. Tím pádem nelze zapomenout ani na únor Vítězný s velkým V, kdy se jeden soudruh v beranici objevil na balkoně a zamumlal, že se právě vrátil z hradu a uvědomělé náměstí mu tleskalo a skandovalo a jásalo. Velke V se v našich končinách objevilo už dříve. Za protektorátu, co se psával také s velkým P. Vono všechno velikánský začíná velkým písmenem a po čase končí malinkatou tečkou. To protektorátní V znamenalo Viktoria, vítězství , a bylo tehdy všude. Na oknech, na stěnách domů a stodol, na lokomotivách. Po Vítězném únoru se pro změnu vyrojila pěticípá rudá hvězda. Taky všude. Na oknech, na stěnách a střechách budov a továren, na lokomotivách. Každej takovej symbol byl v minulosti pro jedny důvodem k fanatické radosti, jiné zavedl do slzavého údolí a odvážlivce do kriminálů...
Píše se rok 2010. A americké svátkování si nehodlá oddechnout. Svátek stíhá svátek. Ale pozor, většinu z nich lidé neproleží v pelechu, ale chodí pracovat a po práci se radují. Tak nějak se odporoučel Valentin, pár srdíček dotlouklo ve výlohách, a kroky mílovými už kráčí nový oslavenec. Happy Patrick's Day. Na několika domech už plápolají ve větru žluté fángle s vesele mašírujícím boubelatým psíkem nesoucím přes rameno zelený čtyřlístek. A pokud vám pošťák donese do schránky hromádku reklamních letáků, jistě nebude chybět pozvání na Velikonoce. Co stránka, to hopsa hejsa, roztomilý zajíček uprostřed amerických kraslic. Jsou určitě z umělé hmoty a hýří barvami a roztodivnými ornamenty. Nedá se nic dělat, našince neoklameš, hned po čuchu pozná Made in China.
Je pondělí a na prstech jedné ruky už si počítám den odletu. Troška shonu ted provází každý náš den. A taky dešťové přeháňky, , což nebývá v Kalifornii obvyklé. Ranní procházka Balboa parkem byla krásně střídavě oblačná. Pár lidiček a my. V jednom podloubí hrál na housle vlasatý mladík. Obešli jsme ho. Neměl jsem to srdce projít kolem něho jen tak, a v kapse jsem nenašel ani cent. Chvíli jsme postáli u uzavřeného pavilonu s varhanami. Jen ptáci zpívali a nad hlavami nám každou minutu zahučelo přistávající dopravní letadlo. Současná Amerika žije ve vzduchu a na zemi. Auto stíhá auto. Lidi se ženou za vším možným i nemožným. A tohle všechno, možná, bude mi za pár dnů scházet. Blikající křižovatky a ambulance a neonové reklamy a hasičská auta. Budu si vybavovat kůru palem, květy oleandrů, listy pepřovníků, vůni levandulových záhonů. Budu marně hledat souseda, co každý den ve dvě hodiny odpoledne obchází svoji minizahrádku a každý pátek seče minitrávník velkou elekrickou sekačkou. Budu si lámat hlavu, jak se čte správně to či ono, kde končí bilý plůtek naší zdejší americké sousedky a začíná harampádí našeho souseda přes ulici, co den co den háže všechno z poštovní schránky rovnou do popelnic. Bude mi scházet zatraceně moc obyčejných všedních věcí a zanedbatelných zvuků. A když se občas doma v noci probudím, budu si muset zase zvykat na ložnici s dřevěným stropem, na kliky u dveří, na splachovadlo s řetízkem a malé umyvadlo s pákovou baterií a vůbec na všechno, co před časem bylo zcela samozřejmé a dneska je nezvykle překvapující. Tak nevím, asi budu mit dva malé domovy na různých adresách a jeden velikánský někde hluboko ve mně...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)