Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.12.2012
Docela obyčejný americký den...
Ani nevím, co mě to napadlo. Zalistoval jsem ve fotografiích staré Jihlavy. Jihlavská brána. Oprýskané nároží domu s reklamou Ceres. Po válce tam měl tatínek reklamu na opravu elektromotorů. Dnes je tam holá zeď. Zatrápené návraty do vzdáleného domova, když vám pod okny frndí americké autáky, ve vzduchu vrčí helikoptéry a nic z toho ani na sekundu nepřipomíná český domov.
Koukám po přízemních domečcích uprostřed neopadající zeleně a marně se snažím dostat se za práh těchto úplně cizích domovů. Domek hned naproti přes ulici už mě zaujal ráno. Nejdříve vyšel rozespalý pan otec, cosi naložil do auta, a pak šupky zpátky do domečku. Za půl hodinky vyšel s dvěma synátory. Jeden byl valibuk. Nevelký, ale tlustý až běda. Druhý byl maličký tlustoprdek a než by kdo řekl švec, samozřejmě po americku, uvelebil se na zadním sedadle. Ptám se hostitelky, kam jedou tak brzo, bylo něco málo po sedmé hodině. Prý do školy. Do školy? Žasnu. Škola je odtud sotva 200 metrů. Hrom do vás chlapci milí. Co z vás bude, až vykynete přes metrák. Netrvalo dlouho, v klidu jsem posnídal americký chléb náš vezdejší s pomazánkovým máslem, když venku začalo rojení auťáků. Více jak stovka aut se sesypala kolem školy a z nich vyskakovali různobarevní žáčkové. Na prstech jedné ruky bych napočítal ty, kteří šli po svých za doprovodu někoho z rodičů. Za volanty aut to vyhrály maminky. Pak zakvílela siréna a vyučování bylo zahájeno. Ulice utichla-
Je páteční ráno. Obloha je vymetená do modra a sluníčko se snaží zahnat ranní chlad. Jsem v celém domě sám spolu s jedním velikánským psem. Všichni odjeli pocourat se po pláži a vyvenčit druhé pejska. Včera jsem měl možnost zúčastnit se charitativní akce pro těžce nemocné děti pořádané Civic Youth baletem San Diego, kde vystupuje i moje vnučka. Vše se oderálo v Balboa parku v jednom krásném sále. Dozvěděl jsem se, že tady za druhé světové války bylo hĺavní velitelství amerických námořních sil operujících v Pacifiku. Na zdi tady zůstala veliká mapa tohoto prostoru, kam byly zaznamenávány všechny válečné události. Musím přiznat, že mě celé to dvouhodinové sezení nadchlo. Krásně upravené stoly a především rozzářené dětské oči. Mám pro ně velikou slabost. Zatím co jim oči zářily, mně se kalil zrak. A když byla tombola, hrozně jsem si přál, abych vůbec nic nevyhrál. Splnilo se mi to. Ale na ten dětský jásot nad výhrou třeba obrovské perníkové chaloupky, na ten dlouho nezapomenu. Velice si vážám i toho, že na celé akci se podílela i moje dcera a můj vnuk tady spolu se svým přítelem Timem Gamellem hráli po celý ten čas na klavír a saxofon. Všechno mě to v tomto čase navrátilo do dětství. Naučil jsem se od svých rodičů radovat se s obdarovávání těch druhých. A tady se mi to opět poamericku potvrdilo.
Zpátky jsme jeli už za tmy a tak jsme projeli pár míst, kde si zdejší lidé potrpí na zdobení svých domovů. A bylo na co koukat. Domečky zářily od sklepa až ke komínům. Někde se na zeleném trávníku před domem pásla celá stáda sobů. Jinde se vzduchem nadýmaly buclatí sněhuláci a ještě buclatější Santové. K vidění byly i betlémy. Figurky různých velikostí stály ozářené betlémskou hvězdou kousek od chodníku, Tady mě napadlo, jak by asi takové předvádění dopadlo u nás doma. Kolik figurek by tam zůstalo do druhého dne. Tady se zvědavci projíždějí pomalu v autech a dívají se, obdivují a někdy i fotografují.
Když jsme tak projížděli, nebylo možné vynechat alespoň letmý pohled na zdejší benzinové pumpy. Galon benzínu stojí od 3,60 do 3,80 dolarů a nafta 3,90. V oblibě jsou vozy VW, nízká spotřeba a výborné vybavení. Trochu mě z míry vyvádějí libry, mám raději kilogramy. A doma vůbec nejraději nakupuji na kusy a nebo na dva plátky.masa, Ani vajíčka tady nemají počesku po deseti, ale po dvanácti v krabičkách. Vždcky mi to připomene poválečné početní úkoly o kopách, tuctech nebo veletuctech. A už vůbec se děsím nákupu něčeho na délku, tady se to hemží palci a stopami, čert aby to rychle přepočítával. A co jiného přinášejí zdejší nákupy, zelenina a některé ovoce se prodávají pod dolar za libru. Některá jablka pak lze nakoupit i za 4,20. Sortiment ve všech možných obchodech je obrovský. Stejně jako u nás doma mě zajímá, co se s tím neprodejným děje dál. Nahlédl jsem na ceny vín, třeba francouzská v lahvích o obsahu 750 ml, 6,99 až 9,99 dolarů, zásadně v baťováckých cenách. Teď před vánocemi končí většina cen oním dvojčíslím 99. Láhev vodky Smirnov o obsashu 1,75 litrů stojí 13,99 nebo Baileys obsahu 750 ml od 9.99 do 12.99. Zkrátka a dobře, kdo chce nakoupit levněji, musí vědět kam má zajet a především, kde zaparkovat. A v tom jsme s Američany zajedno.
Přeji všem dobré a levné předvánoční nákupy a tam u nás doma, ať připadne alespoň trošku bílého sněhového poprašku a ať mám co závidět.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)