Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.12.2009
Nesem vám noviny, poslouchejte...
Nesem vám noviny z daleké krajiny. To co se krčí u nás doma v květináčích, co se opečovává s láskou a zvědavostí, až se objeví první květ, to v této krajině roste samo od sebe, jen tak, bez povšimnutí v bezpočtu předzahrádek a zahrad a parku. Některé rostliny či dřeviny žijí volně v divoké přírodě.
Lidé je míjejí, jako my u nás doma na Vysočině i jinde míjíme třeba trsy mateřídoušky nebo šípkové keře. Taková vánoční hvězda. Člověk kouká doma, aby byla pěkně vybarvená do červena a ona pendrek, trucuje, Vánoce nevánoce, zelení se jako brčál. To tady jdete a najednou je před vámi statný keř, jehož kmínky pamatují už očividně hezkých pár let, a ve výšce dobrých tří metrů planou krásně červené růžice. Tak tomu se říká vánoční hvězda. A pod tou hvězdou se krčí starý dědoušek jak z pohádky, japonský dědoušek, a trhá si mandarinky. Náš zájem o jeho zahrádku ho zřejmě potěšil a tak nám dal na další putování dvě čerstvě utržené mandarinky. Lidi zlatí, to je chuť. Kdysi dávno to byla chuť Vánoc. Stáli jsme tehdy fronty na pár pomerančů, na balíček fíků, na banány, a taky na mandarinky. Dědo, dědečku, kdybys věděl, dal bys nám na cestu celou hromadu mandarinek...
Daleká krajina. Tady není nouze ani o palmy, ani o noční oblohu plnou zářivých hvězd. Při troše fantasie můžete uvidět i letící betlémskou hvězdu. Není to sice hvězda, není betlémská, patří letícímu policejnímu vrtulníku. Ale při troše naší české fantasie... Co by si člověk neudělal pro krásu Štědrého dne. Většina zdejších strání a skalisek připomíná biblickou krajinu, světla před domy svítí po celou noc, a někdy i za bílého dne. Stačí přimhouřit oči a hned se mi zjeví velký betlém v kostele u minoritů v Jihlavě. Jen ty ohýnky musí nahradit pár všudypřítomných a neodbytných reklam...
Nesem vám noviny. Na molu se pomalu vytrácejí běžci a poklusáci a rychlochodci a zůstávají prázdné lavičky. Moře vytrvale šplouchá a odkudsi z velké dálky zahouká parník. Už už se s nebes ozvou další tóny varhan. Ale je ticho. Poslední šelest ptačích křídel usedl do korun palmové aleje. A hle, tady dole, na lavičce, pod starou lucernou, sedí bezdomovkyně s nemluvnětem v náručí. Taková divná, nepodařená scéna. Matka s dítětem. Ne, tohle neni betlémský chlév. Tady sídlí smutek s beznadějí a prázdným žaludkem. Tady přešlapuje lhostejnost celého světa. Tady před lavičkou se rozplynula celá ta krásná vánoční scenerie, kterou znám od mládí. Koukám na originál obrazu americké madony. Autor neznámý. Prostředí známé. Vánočně nazdobené velkoměsto San Diego v Kalifornii. Mám zavřít oči a nic nevidět? Mám si zacpat uši a nic neslyšet? Mám utéct a nebo zůstat? Poprvé v životě jsem došel až na konec Vánoc...
Ale všem dnům ještě není konec. Štěstí se tu a tam ukáže. A lidi zůstávají lidmi. Vrátil se náš soused z nemocnice a donesl nám dárek. Po dobu jeho nepřítomnosti jsme venčili jeho malého psíka a krmili starého kocoura. Řekla mi hostitelka, že je tak trochu podivín. Žije sám. Je málomluvný. Ale jinak je hodný. To je všechno, co se o něm po okolí ví. A jak jsem řekl, donesl nám dárek. V papírovém sáčku dvě plechovky s limonádou a dvě s čistou a zaručeně alpskou vodou. A ještě nám popřál krásné Vánoce. V té chvíli se mi zachtělo otevřít oči. Nějak mi zvlhly...
Svět je zvláštní. Jednou nad ním člověk kroutí hlavou, jindy mu spílá a proklíná ho, jindy mu přináší radost a naději. A nebo to všechno není světem. Nebo to všechno přinášejí lidi lidem... Krásné vánoční svátky na sněhu i pod palmami přeje všem čtenářům Regionalistu
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)