Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.4.: U Bystřice nad Pernštejnem si dopravní nehoda osobního auta vyžádala lidský život

4.4.: Nervový jed otrávil několik kriticky ohrožených luňáků na území CHKO. Bude to někdo důkladně vyšetřovat?

4.4.: Dva noční požáry v Batelově

4.4.: Ani karanténa nezabrání řidičům usednout za volant s alkoholem či drogami v krvi

3.4.: V Pohořelicích na Brněnsku se sešlo 4201 velikonočních pohlednic

3.4.: Primátorka a její náměstek položili květiny k pomníčku Evžena Plocka

3.4.: Opilý čtyřiatřicetiletý řidič na Havlíčkobrodsku havaroval, tři lidé utrpěli zranění

3.4.: Na dálnici D1 u Velkého Meziříčí budou z důvodu zahájení stavebních prací hlídat řidiče kamery

3.4.: Na Pelhřimovsku mají prvního nakaženého koronavirem

3.4.: Městská hromadná doprava v Jihlavě začne jezdit jako v létě o víkendu

3.4.: Letos se na Vysočině zvýšil počet tragických nehod

3.4.: Karanténa dává šampionovi F1 pořádně zabrat; nezodpovědně doporučuje lidem, aby nechodili do zoo

2.4.: Špatné časy restaurací: Tržby s koronavirem klesly o 83 procent; čtyři z deseti se navíc bojí, že je skolí stravovací paušál

2.4.: Velbloud dvouhrbý se chodí podrbat ke „kartáčovníku“

2.4.: U Kochánova začal z nedbalosti hořet lesní porost

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 3.7.2010
Pojďte se mnou na procházku
Píše se rok 1780 a my se vydáváme na procházku po návrší Arbesbergu nad obcí Vyskytná nad Jihlavou, tehdy ještě Taitsch Gusshibel. Samozřejmě, že budeme putovat prstem po mapě, jak jinak. Ale je to krásná mapa. Rukopisná, barevná, radost pohledět nejen na mapu, ale i tehdejší pole a políčka, obdélníčky či dlouhatánské pentle táhnoucí se od vsi až na západní okraj katastru. Bezpočet mezí, stromů, keřů, především jalovců. A ten vzdoušek, tráva provoněná jahodiním a mateřídouškou a vemeníkem. Prostor doprovází pomístní názvy In der Trau a In Tonnen. Na jednom jediném místečku je zakreslen jakýsi velký odval, snad jedna z mnoha šachet. Bezpochyby místo zajímavé, jinak by jej geometr J. N. Krzaupal tak pečlivě nevymaloval. Patrně to tady při kutání stříbronosné rudy dunělo a místo zůstalo v paměti generací po několik staletí. Ještě se k tomu místu vrátíme.
A před námi je další procházka. Od té první uplynulo 60 let. Opět to bude prstem po zežloutlé mapě, tentokrát stabilního katastru z roku 1838. Mapa plná přesně vedených čar a čárek, jmen majitelů jednotlivých pozemků a čísel jejich domů a parcel. Už je vidím, jak s volskými potahy orají písčitou zem, jak vzduchem voní vadnoucí tráva a po podzimním nebi plují vodou naducaná oblaka. A ta vůně. Oráči i poutníku, postůj a obdivuj onen krásný boží svět.
Čas je běžec s dlouhým krokem a náš krok se den za dnem krátí. Už pomalu ale jistě zapomínáme na procházky a usedajíc do aut chvátáme. Honíme čas. Ale čas je usednout. Právě teď usednout a otevřít obecní kroniku Vyskytné nad Jihlavou. Psal se rok 1923 a místní kronikář August Siegl popsal svoji procházku po obvodu vyskytenského katastru. Nemohl se nezmínit o Hlávkovském kopci, kde jak píše, poutníkům poskytuje krásný pohled na ves zvanou tehdy Německá Vyskytná a rozhled do širého kraje lemovaného na jihozápadě zalesněným Antonínským vrchem. A není bez zajímavosti, že chvíli setrval i na onom zvláštním místě, kde už po několik generací plápolal za letního slunovratu oheň, odkud se oči pásly velebným obrazem zdejšího kraje a jím se v hloubi duše těšily. I on si všímá dlouhých pásů polí a na dně údolí tuší bublající Jiřínský potůček.
V roce 1995 jsem na ono místo upozornit ve sborníku Stříbrná Jihlava 1995, kde jsem mimo jiné poznamenal, že se nalézá asi 0,5 km severně od vsi a je na něm umístěno velké betonové hnojniště bývalého JZD. Nevábně vyhlížející prostor tehdy zaváněl hnojem a málo koho by napadlo, že odtud býval poetický výhled do kraje. Čas se změnil a jak patrno, změnám se nevyhnulo ani 21.století.
Otevírám Jihlavské listy, noviny kraje Vysočina, s datem 2. července 2010. Na druhé straně pročítám článek Petra Klukana z Vyskytné nad Jihlavou s názvem Kompostárna zapáchá, lidé píší petice. Zapáchá ono bájné místo spravované v současnosti brněnskou firmou Setra. Zapáchá místo opěvované kronikářem, ale i docela obyčejnými lidmi jdoucími na nedělní bohoslužby z Hlávkova do kostela sv Vavřince ve Vyskytné. Nesnesitelný zápach otravuje občany žijící dnes trvale ve Vyskytné, starousedlíky, i ty nové, kteří si přišli postavit svoje rodinné domečky do jedné z perspektivních vesnických lokalit naší krásné Českomoravské vysočiny.
A abych jen nešmátral v historii a současnost nepopisoval cizími slovy, v neděli dne 27. června t.r. jel jsem dopoledne autem do Ústí a chtě nechtě nemohl jsem neminout onu kompostárnu. Zápach bylo cítit už předem. Byl majestátní. Obehnán betonovou zdí trčel do kraje jak hrad Smradštejn. A jak se zdá, jeho mohutné smrduté věže obklopené pomyslným příkopem naplněným čistírenskými kaly odolávají dodnes všem nájezdům rozhořčených místních obyvatel či dobyvatel. Smrad je prevít. Smrad se jen tak nedá. Kterej smrad se kdy dobrovolně dal. A ani ta silnice nevypadala v době mého průjezdu příliš vábně. Hradní posádka Smradštejnu příliš nedbá na pořádek v podhradí. Skoro to vypadá, že hrad je obýván loupeživými rytíři napadajícími nic netušící daňové poplatníky v podhradí i vzdálenějších dědinách. Smrad smrdí. Ale lidi se jen tak nedaj a určitě daj tomu Smradštejnu na frak. V historii byly hrady loupeživých rytířů zbořeny. Jejich trosky můžeme na mnoha místech našeho kraje spatřit dodnes. Jednou bude dobit i Smradštejn. Určitě. A tak se i já připojuji touto formou na petici proti smradu u Vyskytné nad Jihlavou. Ať žije voňavá Vysočina!
Z Rounku, asi 2 km jižně od Vyskytné nad Jihlavou, t.č. jen s občasnou vůní šeříků a dřevařských závodů v Jihlavě
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)