Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.10.: Sdružení Krajina z Počítek zrušilo podzimní výsadbu stromů

28.10.: Rektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě uctil památku 28. října

28.10.: Prymulovo drzé a arogantní chování je skandální

28.10.: Nenechme zvítězit strach nad našimi životy

28.10.: Cestáři na Vysočině mají na zimu dostatek posypového materiálu i připravenou techniku

27.10.: Časové kupóny a elektronickou peněženku do Jihlavské MHD lze již zaplatit i kartou

27.10.: Z policejního deníku: z chaty u hřiště zmizela kasička; opilec budil pohoršení či srážka se zvěří

27.10.: Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky

27.10.: Prasata divoká z táborské zoo děkují za lesní plody

27.10.: Návštěvníci hřbitovů by měli o Dušičkách dodržovat vládní pravidla a nařízení

27.10.: Neznámý zloděj sebral v Brtnici autobus a havaroval, policie žádá o pomoc svědky

27.10.: Na dálnici D1 boural kamion, směr na Brno je neprůjezdný

27.10.: Mobilní odběrový tým vysočinských hasičů odebral v domově pro seniory v Telči 43 vzorků na covid

26.10.: Řidič osobního auta se v Jihlavě zřítil s autem z mostu na cyklostezku

26.10.: Z policejního deníku: dělostřelecký granát v nákladu dřeva; opilý řidič havaroval či opilec, který chtěl skočit z okna

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 3.7.2010
Pojďte se mnou na procházku
Píše se rok 1780 a my se vydáváme na procházku po návrší Arbesbergu nad obcí Vyskytná nad Jihlavou, tehdy ještě Taitsch Gusshibel. Samozřejmě, že budeme putovat prstem po mapě, jak jinak. Ale je to krásná mapa. Rukopisná, barevná, radost pohledět nejen na mapu, ale i tehdejší pole a políčka, obdélníčky či dlouhatánské pentle táhnoucí se od vsi až na západní okraj katastru. Bezpočet mezí, stromů, keřů, především jalovců. A ten vzdoušek, tráva provoněná jahodiním a mateřídouškou a vemeníkem. Prostor doprovází pomístní názvy In der Trau a In Tonnen. Na jednom jediném místečku je zakreslen jakýsi velký odval, snad jedna z mnoha šachet. Bezpochyby místo zajímavé, jinak by jej geometr J. N. Krzaupal tak pečlivě nevymaloval. Patrně to tady při kutání stříbronosné rudy dunělo a místo zůstalo v paměti generací po několik staletí. Ještě se k tomu místu vrátíme.
A před námi je další procházka. Od té první uplynulo 60 let. Opět to bude prstem po zežloutlé mapě, tentokrát stabilního katastru z roku 1838. Mapa plná přesně vedených čar a čárek, jmen majitelů jednotlivých pozemků a čísel jejich domů a parcel. Už je vidím, jak s volskými potahy orají písčitou zem, jak vzduchem voní vadnoucí tráva a po podzimním nebi plují vodou naducaná oblaka. A ta vůně. Oráči i poutníku, postůj a obdivuj onen krásný boží svět.
Čas je běžec s dlouhým krokem a náš krok se den za dnem krátí. Už pomalu ale jistě zapomínáme na procházky a usedajíc do aut chvátáme. Honíme čas. Ale čas je usednout. Právě teď usednout a otevřít obecní kroniku Vyskytné nad Jihlavou. Psal se rok 1923 a místní kronikář August Siegl popsal svoji procházku po obvodu vyskytenského katastru. Nemohl se nezmínit o Hlávkovském kopci, kde jak píše, poutníkům poskytuje krásný pohled na ves zvanou tehdy Německá Vyskytná a rozhled do širého kraje lemovaného na jihozápadě zalesněným Antonínským vrchem. A není bez zajímavosti, že chvíli setrval i na onom zvláštním místě, kde už po několik generací plápolal za letního slunovratu oheň, odkud se oči pásly velebným obrazem zdejšího kraje a jím se v hloubi duše těšily. I on si všímá dlouhých pásů polí a na dně údolí tuší bublající Jiřínský potůček.
V roce 1995 jsem na ono místo upozornit ve sborníku Stříbrná Jihlava 1995, kde jsem mimo jiné poznamenal, že se nalézá asi 0,5 km severně od vsi a je na něm umístěno velké betonové hnojniště bývalého JZD. Nevábně vyhlížející prostor tehdy zaváněl hnojem a málo koho by napadlo, že odtud býval poetický výhled do kraje. Čas se změnil a jak patrno, změnám se nevyhnulo ani 21.století.
Otevírám Jihlavské listy, noviny kraje Vysočina, s datem 2. července 2010. Na druhé straně pročítám článek Petra Klukana z Vyskytné nad Jihlavou s názvem Kompostárna zapáchá, lidé píší petice. Zapáchá ono bájné místo spravované v současnosti brněnskou firmou Setra. Zapáchá místo opěvované kronikářem, ale i docela obyčejnými lidmi jdoucími na nedělní bohoslužby z Hlávkova do kostela sv Vavřince ve Vyskytné. Nesnesitelný zápach otravuje občany žijící dnes trvale ve Vyskytné, starousedlíky, i ty nové, kteří si přišli postavit svoje rodinné domečky do jedné z perspektivních vesnických lokalit naší krásné Českomoravské vysočiny.
A abych jen nešmátral v historii a současnost nepopisoval cizími slovy, v neděli dne 27. června t.r. jel jsem dopoledne autem do Ústí a chtě nechtě nemohl jsem neminout onu kompostárnu. Zápach bylo cítit už předem. Byl majestátní. Obehnán betonovou zdí trčel do kraje jak hrad Smradštejn. A jak se zdá, jeho mohutné smrduté věže obklopené pomyslným příkopem naplněným čistírenskými kaly odolávají dodnes všem nájezdům rozhořčených místních obyvatel či dobyvatel. Smrad je prevít. Smrad se jen tak nedá. Kterej smrad se kdy dobrovolně dal. A ani ta silnice nevypadala v době mého průjezdu příliš vábně. Hradní posádka Smradštejnu příliš nedbá na pořádek v podhradí. Skoro to vypadá, že hrad je obýván loupeživými rytíři napadajícími nic netušící daňové poplatníky v podhradí i vzdálenějších dědinách. Smrad smrdí. Ale lidi se jen tak nedaj a určitě daj tomu Smradštejnu na frak. V historii byly hrady loupeživých rytířů zbořeny. Jejich trosky můžeme na mnoha místech našeho kraje spatřit dodnes. Jednou bude dobit i Smradštejn. Určitě. A tak se i já připojuji touto formou na petici proti smradu u Vyskytné nad Jihlavou. Ať žije voňavá Vysočina!
Z Rounku, asi 2 km jižně od Vyskytné nad Jihlavou, t.č. jen s občasnou vůní šeříků a dřevařských závodů v Jihlavě
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)