Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.3.: V havlíčkobrodské nemocnici zemřela klientka domova pro seniory v Břevnici

29.3.: Tradiční pašijová hra Co se stalo s Ježíšem ve Žďáře nad Sázavou letos nebude

29.3.: Opilý řidič dostal u Velkého Beranova smyk a převrátil se s autem na střechu

29.3.: Na Vysočině je nakaženo koronavirem 95 lidí, nejvíce na Havlíčkobrodsku, na Pelhřimovsku nikdo

29.3.: Domov seniorů se zvláštním režimem v Břevnici je v karanténě

28.3.: V domově pro seniory v Břevnici u Havlíčkova Brodu je na covid pozitivních 12 lidí, dvě klientky budou hospitalizovány

28.3.: Uzavřená obec Kynice na Havlíčkobrodsku kvůli koronaviru se otevře ve středu 1. dubna, některé rodiny ještě zůstanou v karanténě

28.3.: Provoz Urgentního příjmu v nemocnici v Novém Městě na Moravě částečně vrácen k původnímu režimu

28.3.: Požár v Enviropolu v Jihlavě je již zažehnán, jedovaté látky by již do ovzduší unikat neměly

28.3.: Na Vysočině stoupl počet nakažených koronavirem na 76; na Havlíčkobrodsku onemocnělo deset lidí v domově seniorů

28.3.: Jsem „kačena“. Nevěříte? Tak jo, správně se to píše „cachena“

28.3.: Blokové čištění v Jihlavě v nouzovém stavu: Odtahovat se nebude, ale pokud můžete, přeparkujte

27.3.: Ze soboty na neděli začne platit úřednický, tzv. letní čas

27.3.: V Jihlavě - Hruškových Dvorech hoří elektroodpad, do ovzduší unikají nebezpečné toxické látky

27.3.: U Rokytna na Žďársku se těžce zranil řidič, přiletěl pro něj vrtulník

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.12.2009
Předvánoční...
San Diego. Ráno 19. prosince 2009. Teplota předvánoční. Je 21 stupňů Celsia nad nulou. Jedeme do zdejšího Starého Města. Rozhodně ne tak fousatého, jako je to naše v Praze. Zdejší baráčky a domy pamatují tak polovinu 19. stoleti. Stejně jako zdejší starý hřbitůvek. Býval větší, ale nakonec musel ustoupit modernímu rozvoji velkoměsta. Část hřbitova ustoupila betonovému chodníku a asfaltové komunikaci. Něco me uspokojilo. Stavbaři zabudovali na místech zrušených hrobů mosazné destičky. Sic se po nich chodí a jezdí, ale není to tak úplně bezohledné.
Při vstupu je informační tabule s několika starými fotografiemi ze zdejšího archivu. Pár domečků, holé pláně, na pozadí caprčím porostlé kopce a malý obdélníček obehnaný kamennou zídkou. Uprostřed dřevěné, bíle natřené křížky, obehnané bíle natřeným dřevěným látkovým plůtkem. Někde nahrobní desky z bíleho mramoru. Hned se pozná, kdo byl něco a kdo nic. Pro všechny ale čekala stejně hluboka díra v zemi. V prach jsi a v prach se obrátíš. Bez ohledu na prachy na bankovních kontech. Takový byl a takový stále zůstává původní starý hřbitůve. Ale něco jej přece jen od jiných hřbitovů odlišuje. Vůně z vedle stojící mexické restaurace. Lahodná, sytá, pálivá. To se vám to odpočívá, nebožtíci. Jiní musí až do soudného dne cuchat trávu a spadané listí...
Staré San Diego. Kde je mu konec. Všude samá ulice. Samá parkoviště. Auťák vedle auťáku. Chodníky poloprázdné. Na jedné křižovatce jsme potkali bezdomovkyni s vozíčkem. Celý svuj majetek měla pěkně vyrovnaný a tlačila jej před sebou. Popřáli jsme si dobrého jitra, jak jinak. Usmála se. Měla krásné bezelstné oči. Trošku víc zapadlé. Jakoby se nechtěla smířit se svým osudem. Nechtěla zapadnout. Nechtěla jen tak civět někde v ústraní. Jela si hlavním bulvárem a v očích se jí blýskalo modré nebe plné slunce. Leckterý unuděný břichatec brindající si kafe na triko v zahrádce před kavárnou jí může závidět. Ten by ten svůj majetek neutáhl ani s párem koní. A až přijde čas, potáhne ho pár koní ke stejné jámě. Zatracená Amerika. Nadutá, lhostejná, přežraná. A o kus dál se placající ode zdi ke zdi...
Před supermarketem naše hostitelka potkala starou černošku. Snad pozorovala ten předvánoční rej na parkovišti, kdo ví. A když naše hostitelka vystupovala z auta, jejich pohledy se potkaly. Padly si z oka do oka. A pak přišel úsměv. Docela obyčejný, jaký se na tváři objevuje po ránu. Krátký. Černá tvář ženy se rozjasnila a řekla: Takhle se na mě ještě nikdo neusmál, udělala jste mi velikou radost. Jedna věta stačila. Najednou bylo co povídat. Cukrovka tady v Americe také nechodí po horách, ale po lidech. Starou paní čekala operace. Odumíraly jí prsty na nohou. A navíc bylo cítit, že ji sužuje hlad. Naše hostitelka zaskočila do marketu a koupila tam kupon na výběr zboží v hodnotě 20$. Stačila jej předat a ještě rychle ujet. Ono se z několika málo slz začalo rodit slzavé údolí. A tak mě zase napadá. Zatracená Amerika. Jeden neví co sežrat teď a co potom a jiný prostě neví, kdy se nají...
Staré San Diego. Nové San Diego. Všechno to v tom předvánočním shonu splývá. Jedni nakupují jako o závod celé hromady pitomůstek, které potom vynášejí po Vánocích do kontejneru pro separovaný odpad, aby se z nich pro příští Vánoce zase vyrobily stejné a nebo ještě blbější pitomůstky. Jiní nemají k vyhazování nic. Ani dneska. Ani pozítří. A dost možná ani za rok... A mi nezbývá, než vám popřát krásný předvánoční čas. A pokud můžete, a chcete, rozdávejte alespoň radostné pohledy.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)