Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.10.: Ve Ždírci nad Doubravou sebral zloděj pneumatiky; způsobil škodu 20 tisíc korun

16.10.: Radnice v Telči hledá nového kronikáře

16.10.: Policisté dopadli šestadvacetiletou distributorku drog

16.10.: Krádež jízdních kol ve Velké Bíteši a Moravských Budějovicích

16.10.: Komentovaná prohlídka archeologických lokalit v Telči

16.10.: Inspektoři ČIŽP uložili lesonické společnosti pokutu přes 186 tisíc korun za nedovolený odběr vod

16.10.: Da Vinciho Poslední večeře v kostele Povýšení sv. Kříže v Jihlavě

16.10.: Co se to děje s dnešním Západem?

16.10.: Co se dělo s Žižkou po jeho smrti u Přibyslavi? Vojevůdce byl pohřben 21. října 1424

16.10.: Adoramus te Christe ze zpěvy z Taizé v sobotu v bazilice sv. Prokopa v Třebíči

15.10.: Výsadba nových remízků na pastvině nedaleko Žďáru nad Sázavou v sobotu 2. listopadu

15.10.: Ty bláho, fakt přišli! Jihlava se stala jedním z 30 měst Paměti národa

15.10.: Sbírka na podporu nevidomých Bílá pastelka se bude konat ve středu 16. října

15.10.: Přednáška Co nás čeká na poli výzkumu exoplanet v příští dekádě? v jihlavském muzeu

15.10.: Osmadvacetiletý muž, který v Havlíčkově Brodě opakovaně distribuoval pervitin, skončil ve vazbě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.1.2010
San Diego, den čtvrtý
Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme... Pojedeme, už se nemůžu dočkat. Bez obroku, bez pytlíku na hubě. Stačí otočit klíčkem a koně pod kapotou zaberou a hurá do ruchu velkoměsta. Nad námi vanou větry rychlostí 120 km za hodinu, vlny Pacifiku dosahují místy až sedm metrů a ucpaná kanalisace dělá z obyčejných ulic neobyčejné veletoky.
Jako děti hrávali jsme hru hoří, přihořívá, samá voda, samá voda... Tady se hraje místy o život. Samá voda, zatopená auta, domky, rodiče s dětmi v náručí, hasiči, blikající světla sanitních vozů. Taková byla místy noc našeho velkoměsta. Díky moderní technice mohl jsem stát uprostřed celého dramatu. Ráno už bylo po všem. Odklízely se spadané střechy, vyvrácené stromy a větve. Nemohl jsem tomu všemu uvěřit. Nevěřil jsem varování meteorologů z minulého dne, které mi vnuk předčítal z mobilu. Tady, jak se zdá, všechna hlášení o počasí se do písmene vyplnila. Náš dům utrpěl jen pár loužiček pod okny v přízemí a vodu v garáži. Něco spravil hadr s kbelíkem, něco koště. Všechno zelené se krásně zazelenalo a všechen prach ze silnic a chodníků zmizel kdesi v podzemí. Jednu zajímavost si nemohu odpustit. Lidé u nás doma nosí do deště deštníky. Tady, kde je déšť jakousi vzácností, lidé chodí s pláštěnkami a s kapucemi na hlavách. A když svítí slunce a našinec doma hltá kdejaký paprsek, zdejší ženy nosí slunečníky a honosí se bílou pletí.
Není dne, abych neprocházel stránky českých novin. Vím o padajících lavinách se střech na chodníky. Vím o tragickém úmrtí chlapce. Vím o sněhových hradbách ve Stonařově a o haldách sněhu v Jihlavě a nedostatku parkovacích míst. Právě jsem dočetl o blížících se mrazech ze Sibiře. Ještě že jen o mrazech, to zvládnou čepice na uších a rukavice. Kdyby odtud přišlo něco jiného, tak nám nepomůže ani svěcená voda. Nebo úděsný pohled na Haity. Těm by tam pomohla docela obyčejná pitná voda. Katastrofa. A přitom jedni se tam modlí a druzí rabují a vraždí. Zatracené lidské plémě...
Jiná zpráva. V jakémsi zařízení u Kněžic se bude jednat o mokřadech. Zajímavý problém. Nejdříve je s velkou slávou a za spoustu peněz rozvrtáme buldozery a potůčky svedeme do betonových koryt. A neuplyne ani jedno století a za ještě větší hromadu peněz je budeme oživovat. Vůbec bych se nedivil, kdyby mezi zachránci těchto kdysi panenských kousků přírody byli i jejich nedávní ničitelé. Mám v živé paměti rašeliniště a mokřady poid Farským rybníkem u Vyskytné nad Jihlavou. Odborníci z jihlavského musea o nich psali ve Vlastivědném sborníku. Stačí v něm zalistovat. Já mám fotografii zapadlého buldozeru, jehož radlice tam hrnula a plundrovala nevelkou přírodní reservaci a její vzácnou květenu. Romantický potůček byl vehnán do betonových žlabů a moc nescházelo a stejný osud potkal i meandr této části Jiřinského potoka, kam se Farský čůrek vlévá. Až přijde jaro, zajeďte se do těchto míst podívat. A dívejte se pozorně. Obdivujte zurčící Jiřínský meandr a smutný betonový výtok z Farského rybníka. A nezapomeňte se zastavit u obnovené Panenské studánky poblíž kamenného mostu. Pověst vypráví, že je stejně zázračná, jako ta na Křemešníku. Vyzkoušejte ji. Také měla namále. Její voda dlouho mizela v blízké skruži a melioračních trubkách, protože mokřila tamní část louky bývalého JZD. Kdyby nebyla zázračná, určitě bych se těchto dnů nedočkala.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)