Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Oba hlavní vjezdy do pelhřimovské nemocnice budou od 22. dubna do 15. května uzavřeny

20.4.: Medvědí trojka z táborské zoo se těší na návštěvníky

20.4.: Kraj Vysočina postaví v Třebíči nový pavilon praktické výuky pro budoucí zemědělce a veterináře

15.4.: Upleťte si pomlázku a najděte velikonoční vajíčko v táborské zoo

15.4.: Dětská pohotovost v jihlavské nemocnici čelí zneužívání a problémům s nerovnoměrným rozložením služeb

13.4.: Truck Trial v Pístově u Jihlavy: Když se monstra z oceli utkají s nezdolným terénem

12.4.: Výstava Leteckomodelářského klubu v zámeckých konírnách v Třebíči

12.4.: Květinové vazby na zámku ve Velkém Meziříčí budou k vidění po celé Velikonoce

10.4.: Smetanovy sady v Jihlavě čeká oživení: park dostane nové stromy, keře i cesty

10.4.: Pašijová hra Co se stalo s Ježíšem? ve Žďáře nad Sázavou

10.4.: Nemocnice v Pelhřimově modernizuje diagnostiky kolorektálního karcinomu

10.4.: Kreativní velikonoční tvoření a prohlídky v jaderné elektrárně v Dukovanech

10.4.: Cesta z Třebíče na Pekelný kopec ožije mraveništěm, obřím včelím úlem či pavučinou

8.4.: Řidič Mercedesu se obcí prohnal rychlostí 126 kilometrů v hodině, přišel o řidičský průkaz

8.4.: V jihlavské nemocnici na Den zdraví poradí kuřákům i nastávajícím maminkám

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.9.2010
Pouť Anděla Strážce
Čas od času to člověka zatáhne kamsi do dětství. Do bosých let, třeba u babičky a dědečka v Brtnici u Jihlavy. Ani při tom nestačíte mrknout, a už stojíte 65 let nazpátek u silnice v davu lidí a vyhlížíte jeden z prvních poválečných průvodů na svátek Anděla Strážce. Blíží se bubeníci, postavy v krojích, a najednou, ratatabum, objevuje se klátící se černá postava Smrti. Dav utichá. Bubny rachotí víc a víc. A mne popadá nevýslovný děs. Tlačím se davem nazpět na okraj silnice a utíkám co mi nožičky stačí k babičce. Někdo za mnou křičí ať se hned vrátím, ať se nebojím. Ale já se bojím. Moc jsem se tehdy bál. Černou postavu vidím ještě dnes zatraceně černě...
Nedávná reportáž v Jihlavských listech mi všechno znovu připomněla. A tak jsem začal pátrat v knihovničce po mojí tehdy oblíbené knížce Městys Brtnice na Moravě, kterou sepsal Alois Karel Hoffmann a byla vydána v roce 1925 nákladem pana Josefa Birnbauma v Brtnici. A já, přiznám se, miloval nejen tuhle útlou knížečku, já měl rád i onen obchůdek vonící papírem a čímsi nevyzpytatelným. Býval tam někde dole v městečku, snad měl i zvonek na dveřích a útlou výkladní skříňku, kdo ví. Ale dost přehrabování, knížečka je tady. Leží přede mnou. Zežloutlá, poslepovaná, zadní stránka schází. Ale stále je miloučká a čtivá. Přívětivá. Jako to moje brtnické dětství u babičky a dědečka a u snídaní z kozího mléka s votápkem co byl fujtajvl, ale já to poctivě dopíjel až do dna.
A teď už dovolte, abych vám doslovně přepsal vše, co shora uvedený autor napsal ve stati Pouť Anděla Strážce:
Velkou slavností pro Brtnici a okolí bývala kdysi pouť Anděla Strážce, která se slaví dosud, ale s leskem již menším.
Praotcové naši zavedli ji na památku hrozného moru, který roku 1715 navštívil Brtnici a pohltil 500 obětí. Pouť se slaví vždy kolem 1. září, dle toho, na který den připadá svátek sv. Jiljí. Když připadá před čtvrtkem, koná se pouť v neděli předchozí, jinak v neděli následující. Časně z rána panuje na náměstí i v ulicích čilý ruch, jako vždy, když jest v Brtnici něco neobyčejného. Rány z národního děla, umístěného na pahorku zvaném Kaplička, rozléhají se městysem. Na pouť přicházelo dříve mnoho hostí cizích, nyní tvoří většinu rodáci brtničtí, kteří odjinud velice rádi přijíždějí "na pouť" domů. Kdysi vycházel průvod o pouti z radnice, nyní se seřazuje u kostela farního. Dle soudu starých lidí ztratil přemnoho na svém původním lesku a významu. Schází také spousta hostí z Jihlavy, odkud dnes pouze malé procesí přichází. V průvodě o pouti kráčí veškeré místní duchovenstvo a několik kněží z okolí, pak opat z Nové Říše a zástupce mnichů-premonstrátů z Jihlavy. V průvodě zříme zajímavé staré sošky, které nesou příslušníci určitých stavů. Droužky v rouše bílém nesou sochu Panny Marie, za nimi kráčejí malé drůžičky. Pak následují mládenci obuvníci se soškou Anděla Strážce. Krásná tato soška je po celý rok umístěna ve farním kostele na pravé straně. Dále kráčejí v průvodě droužky černě oděné, s vlasem rozpuštěným na znamení smutku a kajícnosti. Nesou sošku blahoslavené Juliány z rodu Collaltů. Mládenci zedníci pak následují se sv. Rochem, ochráncem městyse před morem. Před řadou let měli mládenci tito odznak svého cechu-bílé kožené zástěry. Poslední sošku, sv. Františka z Pauly, nesou mládenci krejčí.
O pouti bývá v Brtnici veselo. Na druhý den pak připadá výroční trh. Kdyby se podařilo uspořádati průvod o pouti Anděla Strážce v historicky věrných krojích, jaké nošeny byly v době založení pouti, byl by pohled na průvod skutečně vzácný a malebný a přilákal by do Brtnice hosty z celého okolí v hojném počtu.
- - - - - - -
Tím pro dnešek končíme. Je dopsáno, dočteno. Pan Hoffmann by měl dnes jistě velikánskou radost. Městys je městem. Lidstva je o pouti habaděj. A tradice průvodů si v současnosti úspěšně vykračuje po asfalových ulicích mezi stánky s dovozním zbožím až z předaleké Číny. A Anděl Strážce, ten ať nás dál chrání před morem a zamořením - tržními blbostmi, pitomostmi a zbytečnostmi.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)