Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Na Vysočině v současnosti probíhá výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu a Osové Bítýšky

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.4.2008
Malý Beranov - z historie kostela Božského Srdce páně
Láska vítězí Kdo navštíví tovární osadu Malý Beranov v romantickém údolí řeky Jihlavy je překvapen překrásným Božím stánkem - kostelíkem Božského Srdce Páně, který tam byl r. 1939 dobudován a slavnostně posvěcen. Jak tento kostel vznikl je vlastně podivuhodná historie, která svědčí, že nad vší nepřízní doby - vítězí láska. Původ kapličky takřka legendární
Ve světové válce byl v dubnu 1915 zajat na ruské frontě moloberanovský občan, vyučený kupec, Josef Kodet a ocitl se po mnoha dobrodružstvích v Novo Selcovu u Tambova ve statku Michala Petroviče, kde pracoval se dvěma přáteli z domoviny. Tam jej stihl ruský státní převrat, po němž onemocněl tyfem.
Po skončení války se jeho dva přátelé vrátili do Čech do svých domovů, ale Kodet, zdržen svojí nemocí, zůstal v Rusku. Psal sice domů a z domova psali zas jemu, ale listy nedošly svého určení. Bratr zajatého Jan zahájil po zmizelém pátrání, ale bezvýsledně.
Přišel již rok 1923, všichni zajatci z Ruska se navrátili, ale po Josefu Kodetovi nebylo ani zmínky. Zdálo se, že zapadl kdesi mezi miliony ruského obyvatelstva. Úřední zpráva o něm pravila, že zemřel, nicméně bratr Jan jí nevěřil a podnikal všechny možné kroky, aby Josefa dostal do vlasti. Obracel se bez ustání na úřady, které se zabývaly repatriací českých příslušníků, žádal politické osobnosti o intervence, ale marně. Záležitost nabyla pak již veřejného zájmu a o zmizení Josefa Kodeta se ocitlo několik článků v denním tisku. Ani zvláštní kurýr, který byl pověřen pátráním po zmizelých českých příslušnících v Rusku, nepřivezl nic potěšujícího.
Bratr zmizelého, Jan, učinil ve své beznaději příslib, že podaří - li se mu najíti pohřešovaného - postaví v Malém Beranově na některém pozemku Svatý kříž.
Pak došla konečně radostná zpráva, že Josef Kodet byl nalezen. Beranovský bratr Jan byl povolán do Prahy a musel se zavázat, že zaplatí za bratra výlohy cestovní, že při návratu nevzniknou vládě žádné obtíže a že mu obstará obživu.
Jan Kodet všechno vyplnil, zaplatil veškeré náklady a v srpnu r. 1923 po několikatýdenní cestě přijel Josef Kodet vysílen a zubožen do svého domova.
Splnění příslibu
V radosti nad návraten bratra po osmiletém zajetí snažil se Jan Kodet splnit svůj zbožný slib. Neměl sám pozemku, kde by kříž postavil a proto prosil sousedy, aby mu několik metrů půdy v okolí obce k naznačenému účelu prodali. Po četných nesnázích se Janu Kodetovi však podařilo zakoupit v Malém Beranově domek, v němž by s Boží pomocí navrácený bratr mohl provozovat kupectví a při něm, na vlastním nyní pozemku splnil, co Bohu slíbil.
R. 1928 postavil v tarasu zahrádky nákladem 10.000 K ve zděném výklenku kapličku, jež 19. srpna t. r. byla zasvěcena Božskému Srdci Páně. Slavnosti zúčasnil se veliký zástup občanstva.
Světící obřad provedl biskupský rada a městský farář v Jihlavě P.
Christian Honsig s nově jmenovaným kaplanem dr. Bohuslavem Jarolímkem, opatem - koadjutorem kláštera strahovského.
V zápětí se počaly ozývat po osadě hlasy, že i ostatní občané byli by rádi ke stavbě přispěli a že místo pouhého výklenku mohla být postavena hned prostranná kaplička, jíž osada dosud vůbec neměla.
Obětavost bratří Kodetů došla mezi spoluobčany příznivého ohlasu. Ustaly výstupy z círve katolické a u kapličky každoročně konala se uvedeného dne pouť, které se zúčastňovaly tisícové zástupy. I večerní letní pobožnosti se zde ujaly.
Leč častá nepohoda kazila nábožnosti a volání po vlastním stánku Božím nabývalo stále více ohlasu.
Myšlenka nové svatyně
Na členské schůzi maloberanovského Svazu katolických žen a dívek vyšel těmto hlasům z lidu roku 1933 vstříc katecheta P. dr. Boh. Jarolímek a navrhl občanstvu tam shromážděnému, aby si vytklo do budoucna cíl : Postavit v osadě buď mateřskou školu, nebo kapli.
Poněvadž mateřská škola byla pro děti občanstva v nedalekém Heleníně, nabyl většiny návrh druhý a ustavena " Kostelní jednota Božského Srdce Páně v Malém Beranově ", v níž byl Nejdůst. P. dr. Jarolímek zvolen předsedou a místopředsedou p. Hynek Kořínek.
- pokračování v pátek 2. května
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)