Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 5.7.2010
Sváteční ohlédnutí...
Vzpomínám si na ten čas. Nějakou dobu po válce. Bydleli jsme ve Znojemské ulici, když jednoho dne někdo zatahal za domovní zvonek u dveří. Klinkal příšeřím chodby a kdo byl v tom okamžiku nejblíž, šel odemknout. Stál tam tehdy prodavač obrázků. Barevných tisků na tuhém papíru. Kde domov můj... Na pozadí polojasného dne Hradčany, stranou Karlštejn, na opačné straně oráč s párem koní a nejblíž okraji obrázku malá bílá kaplička s obrazem ve výklenku. Jen si vyberte, který se vám líbí, vybízel postarší pán. Nabídka byla skromná. Buďto kapličku s obrázkem sv. Václava a nebo sv. Cyrila a Metoděje. Něco pro Moravany, něco pro Čechy. Vybíral tehdy otec. Byl z Černovic u Tábora. A to rozhodlo. Na stěně v kuchyni visela nějaký čas krásně barevná česká krajinka se sv. Václavem, vévodou české země, které nedal zahynouti. Obrázek přežil jedno stěhování a pak zmizel. Kdo ví, kam se poděl. Třetí stěhování už končilo v panelákové kuchyni s obrázkem vlčích máků...
Zalistoval jsem náhodou ve starých kalendářích Vincentina z roku 1941 a 1944. Ten první nabízel kalendář katolický a evangelický. 5. červenec oznamoval červeně - Cyril a Met Pam. den a 6. červenec uváděl v katolické rubrice sv. Isaiáše, v evangelické bylo červneně vyznačeno M. Jana Husi. Obrázek v záhlaví této stránky měl znamení lva a kresbu sv. věrozvěstů, jak horoucně káží zádumčivým pohanům. Uvnitř kalendáře mě upoutala reprodukce oltářního obrazu sv. Cyrila a Metoděje od Alfreda Muchy umístěného v kostele moravských vystěhovalců v Novém Písku v Americe. Kdo ví, jak to tam vypadá dnes. Kalendář z roku 1944
už uváděl u 5. července jen červeně Cyrila a Metoda. Památný den se nekonal. Nekonal se ani M. Jan Hus, kalendář evangelický zmizel. Naopak se červeněl 12. červenec s textem Nar. stát. pres. dr. E. Háchy. Ale zase jedna zajímavost byla o pár stránek dále. Fotografie gobelinu sv. Cyrila a Metoděje od H. Schweigera vyrobeného ve Valašském Meziříčí. Inu, taková byla doba, byť nelehká, tragická...
Zajímavé místo dodnes nabízí obec Smrčná u Jihlavy a její místní část Vranov. Tady stojí u cesty kamenná Boží muka registrovaná jako nemovitá kulturní památka č. 5209. Lidově se jim říká Husův kámen a to už od dvacátých let minulého století. Několik českých rodin tady založilo malou kolonii a za posledním domkem se tady pořádaly oslavy svátku M. Jana Husa. Průvod, který rok co rok procházel kolem kamenného sloupu, začal památníku říkat Husův kámen, byť v kaplici býval obrázek sv. Floriána, patrona chránícího před ohněm.
Nějak podobně, u plápolajícího ohně, slavilo po válce Husův svátek i město Jihlava. Lampionový průvod došel na náměstí, kde po proslovech byla zapálena vysoká hranice dřeva. Oheň hořel na prostranství hned naproti radnici, kde tehdy bylo sídlo vedení města a hasičská zbojnice. Na vrcholku hranice bývalo cosi umístěno, nějaký symbol, už si nevzpomínám. Vše potom zakončil ohňostroj a šlo se vesele domů.
Svátek sv. Cyrila a Metoděje bylo letos možné oslavit nejen návštěvou Velehradu, ale i dvou kapliček zasvěcených moravským patronům v Dolní Vilímči a Kamenici u Jihlavy. A pak ještě návštěvou křížových kamenů, které Dr. František Přikryl dával v r. 1907 do souvislosti s cestami obou patronů po Moravě. Jedna z těchto cest vedla údajně z Velehradu až do Velkého Meziříčí. Nejblíže k Jihlavě konaly se misie u Velké Bíteše, Tasova a pak přímo ve Velkém Meziříčí. První tzv.cyrilometodějský kámen byl umístěn na louce zvané Obůrka a další stál na místě, kde se oba misionáři loučili s Meziříčím. Ono tehdy nebylo ani Velké, ani Malé. Nebylo vůbec. Ale co, pojďme dál, k dalšímu kameni při cestě k Uhřinovu. Odtud pak následovala cesta k Dačicím. Tu prý doprovázejí kameny u cesty z Rudíkova do Trnávky, u Pocoucova, u Třebíče, u Stříteže a u Slavic. Pak se další kámen objeví až u cesty z Bílkova do Budiškovic, kde vedle kamene byla později postavena kaplička, neboť na tomto místě oba věrozvěstové údajně delší dobu kázali. Poslední dva kamenné památníky stávaly při cestě u Starého Hobzí, ale později byly přemístěny k tamnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Odtud pak Cyril s Metodějem putovali zpátky na Velehrad. Inu, cesta to byla pořádná. Jen těch vesnic a měst po cestě nebylo a nakonec ani té okružní misijní cesty západní Moravou. Fantasie Dr. Přikryla se přespříliš vzdálila realitě. Ale odpusťme mu to, jeho knihu doprovází celá řada unikátních fotografií těchto
kamenných památníků, z nichž některé nenávratně zmizely.
Nakonec k cyrilometodějským kamenům nemusíme chodit tak daleko. I náš MUDr. Leopold Fritz dal dva pamětní kameny do souvislosti s cyrilometodějskou misií. Jeden stojí dodnes u Lučic na Havlíčkobdodsku a druhý na Jihlavsku u Arnolce, kde o něm Fritzovi nadšeně vyprávěli místní obyvatelé.
A konec. Máme doputováno. Radujme se, že oba svátky můžeme opět světit. Jeden za druhým. A oba je svěťme, jak uznáme za nejlepší.
Hezké letní dny přeje
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)