Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 8.6.2010
O dolování kolem Vyskytné a Rounku
Našim průvodcem po zaniklých důlních dílech v okolí uvedených dvou sídel budou dvě nádherně vypracované rukopisné katastrální mapy z roku 1780 uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě.
Katastrální území Vyskytná nad Jihlavou, mapa Taitsch Güsshibel, autor J.N. Krzaupal, mapa obsahuje celkem 43 pomístních názvů
Jediné zachované kutiště se nachází asi 300 metrů severně od vrcholku kopce U sv. Antonína. Celá uvedená lokalita je v současnosti zalesněna. Mapa z r. 1780 však registruje v těchto místech jenom sporadicky zalesněný prostor rozdělený na dlouhé úzké pásy polí směřujících od úpatí až na samý vrchol kopce, k bývalé důležité komunikaci mezi Jihlavou a Pelhřimovem, vedoucí kolem kaple sv. Antonína a blízkých šancí. Prostor je opatřen pomístním názvem in breitten busch, V širokých křovinách. Samotné kutiště má celkem 8 středně velkých šachet včetně odvalů, z nichž pozornost zaslouží dvojice šachet se společným odvalem o průměru 10 m a hloubkou jam 3 m, kde lze předpokládat bývalou leznou a těžnou jámu s rumpálem. Uvedené kutiště bylo zřejmě mnohem větší, což dokládá zvlněný reliéf celé stráně a výtok důlní vody do tzv. svatováclavské či panenské studánky, Frauenbrunnens. Dalším dokladem je huť při Jiřínském potoku, kde ještě v polovině 20. století byly patrné hromady strusek. Jejich rozbor dokázal, že se zde tavila stříbronosná ruda. Kronikář August Siegl místo nazývá U Šmelcovny, Schmelzhütte, a uvažuje o využití nedalekého mlýnu ve Vyskytné k drcení a rozemílání vytěžené rudy.
Nesmíme zapomenout ani na místo další úpravny rud a hutě na východním okraji vyskytenského katastru, při Bělokamenském potoku. Vedle zbytků strusek a upravené plochy pro přístřešky dílen a pecí stojí tady uprostřed lesa umělá vyvýšenina obehnaná příkopem, hornický hrádek či opevnění typu motte. Tady se patrně skladovalo zpracované stříbro a odtud pak po určitém čase putovalo do mincovny v Jihlavě. Trasy starých cest včetně brodu na řece Jihlavě, vše je doposud patrné. Rušno tady bývalo už někdy ve druhé polovině 13. století. Kdyby tomu bylo o pár desítek let později, jistě by byl příkop kolem hrádku napájen vodou z náhonu budovaného v těchto místech v roce 1315. Náhon však hrádek o pár metrů míjí a tak se lze domnívat, že zdejší huť byla počátkem 14. století už mimo provoz. Na několika místech v okolí můžeme vidět zbytky po důlní činnosti a na mapě několik pomístních názvů připomínajících dolování. Po hrádku nezůstal kámen na kameni, vše si rozebrali lidé na stavbu chalup a stodol, zmizel i nedaleko stojící Planderský mlýn. Zůstala jen pověst o zlém rytíři, který na hrádku sídlil a trápil celý kraj až do té doby, než se při zběsilém lovu zřítil i s koněm ze skály na nedalekém Zaječím skoku...
A na závěr si připomeňme 7,5 km dlouhý vodní náhon na pohon vodotěžných strojů ve Starých Horách u Jihlavy, který byl zbudován v r. 1315. Jeho první přehradní hráz stála na Jiřínském potoku hned pod Vyskytnou, v místech bývalého Rychtářského, dnes Böhmova mlýnu.
Katastrální území Rounek, mapa Alt Rauneck, autorF. Bourischek, mapa obsahuje celkem 41 pomístních názvů.
Nejzachovalejší důlní dílo najdeme na kopci U sv. Antonína (629 m.n.m.). Dříve byla tato oblast nazývána Hory sv. Antonína a to podle kaple, která tady byla postavena v r. 1737 a následujícího roku vysvěcena. Tabella z r. 1713 uvádějí název vrchu in Cron Hubl, což podle nejnovějšího bádání značí vrch zarostlý křovisky a nikoliv Korunní vrch, jak bylo ještě donedávna uváděno v literatuře. Stejný pomístní název můžeme objevit na jednom z kopců u Hosova, kde rovněž probíhala rozsáhlá těžba stříbronosných rud. Je skutečností, že opuštěná kutiště s odvaly hlušiny postupně zarůstala především křovisky a na dlouhá léta tak zůstala nedotčena zemědělskou činností.
Největším kutištěm je lokalita dodnes nazývaná Vlčí jámy, vzdálená asi 2 km západně od obce Rounek. Dodejme jen, že uvedený pomístní název se traduje pro zaniklá kutiště v celém kraji a na starých mapách bývá uváděn Bey Wolffs Graben. Řada malých a středně velkých šachet s odvaly se táhne od SZ k JV v délce 140 m. V polovině 80. let minulého století byly při ukvapeném a předem neprozkoumaném budování nové svážnice tři šachty zavezeny a celistvost kutiště tak byla vážně narušena. Zajímavostí je šachtice o rozměrech 1,5 x 1,5 m tesaná ve skále na dně jedné z největších jam s odvalem o průměru 8 m. Před léty byla dokonce prohloubena do 10 m a zabezpečena výdřevou. V r. 1996 však došlo k sesuvu a částečnému závalu a současný stav je výsledkem úprav souvisejících se zařazením této lokality na seznam technických památek. Hned v sousedství byla zbudována další mohutná šachta s odvalem o průměru 10 m a současnou hloubkou 5 m. Podle vyobrazení na annaberském hornickém oltáři z r. 1521 mohlo by se opět jednat o tzv. leznou a těžní šachtu opatřenou rumpálem, jehož existenci potvrdil nález závěsného háku a ložisek rumpálu, které svým tvarem odpovídají vyobrazením G. Agricoly z r. 1556. Během dalšího průzkumu této lokality byly objeveny i zbytky hornického nářadí. Podle odborníků lze toto kutiště datovat do první etapy dolování na Jihlavsku tj. do poloviny 13. století. Za zmínku stojí i zbytky hráze nevelkého rybníčku vzdáleného několik desítek metrů JZ od kutiště a stará cesta vedoucí odtud do Rounku a dál k dosud užívanému brodu na řece Jihlavě a pokračující směrem k Hornímu Kosovu a Jihlavě. Nelze vyloučit, že součástí dolů byla rovněž kaskáda asi 6 rybníků, z nichž se dochoval jen jediný všeobecně nazývaný Honzák.
Další pozůstatky po dolování nalezneme asi 1 km západně od právě popsaného kutiště. Na zalesněné ploše 40 x 100 m se nachází několik malých nehlubokých šachet a nad nimi dosud patrný odvodňovací příkop s rybníčkem. Prostor je opatřen pomístními názvy Bey Schrepka a ind der Kholin, patrně Kohlen, místo pálení dřevěného uhlí. Tomu odpovídají i další dva názvy In der Höll a Beym Maylern, V pekle a U Milířů, což nepotřebuje další komentář. Kouř a plameny skutečně připomínaly okolo jdoucím peklo... A bez dřevěného uhlí se neobešlo žádné kutiště, ani huť.
Zatím co severozápadní svahy vrchu U sv. Antonína vydávaly z útrob stříbronosnou rudu, jihozápadní stráně poskytovaly křemen pro nedalekou sklárnu v Mirošově. Jámy po této těžbě jsou dodnes rovněž patrné.
Jedno z dalších zajímavých míst je dnes zatopeno Hubenovskou vodovodní nádrží. Tady stával už ve středověku mlýn a nad ním dva rybníky, Patri Teicht a Neue Teicht. Vše dokumentuje mapa z r. 1780. Dost možná i tady se drtila ruda z nedalekých dvou kutišť, ta však už spadají do katastru obce Hubenov.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)