Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.8.: Město Jihlava vydalo katalog k výstavě historických fotografií

4.8.: Filmaři hledají v Třebíči komparz pro film Slovo režisérky

4.8.: Dárci krve? V létě nedostatkové zboží

3.8.: Po čelním střetu dvou náklaďáků na Třebíčsku jeden řidič zemřel, druhý utrpěl vážná zranění

3.8.: Na dálnici D1 bouralo před polednem osobní auto a náklaďák, nyní už je dálnice průjezdná bez komplikací

3.8.: Makak jávský z táborské zoo by jako nosič jídla rozhodně neuspěl

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Sochy mluví v jihlavské galerii

2.8.: U Nového Rychnova zemřel při nehodě osmnáctiletý řidič osobního auta

2.8.: Sýčci letos vyvedli rekordních 95 mláďat

2.8.: Odešel Karel Křesadlo, emeritní ředitel okresního archivu v Jihlavě

2.8.: Na jihlavském magistrátě je nově zřízený dětský koutek plný her a omalovánek

2.8.: Dvojčata Radek a Miloš Kolouchovi získali titul rekordmani roku za absolutně největší sbírku seker a hoblíků

2.8.: Chudobínská borovice u Vírské přehrady je zřejmě o 150 let starší, než se předpokládalo

1.8.: V jihlavské nemocnici je nově rouškomat

1.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede maďarskou hravou absurdní pohádku pro dospělé Líza, liščí víla

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.2.2013
Nejen o koukání pod nohy
Chodím denně na dopolední procházky ulicemi kolem nízkých domečků a dívám se kolem sebe. Snad bych měl popravdě dodat, že více koukám pod nohy, abych neškobrtnul. Levá noha si občas trucuje a né a né se odlepit od země. Inu, stáří si žádá trochu jiné pokukování, než bývalo za mlada. Ale proč se o tom rozepisuji.
Koukání na zem, na chodník, mě tady v amerických ulicích přimělo zpozornět. Chtě nechtě jsem začal registrovat podivuhodné igelitové balíčky poházené někde přede dveřmi do domu, jinde před vraty do garáže a nebo jen tak na chodníku před domem. Náhoda tomu chtěla, že jsem jednoho dne, kvůli dešti, procházku vynechal. Druhého dne leželo na chodnících dosti promočených balíčků a vedle nich balíčky nové, do kterých se opíraly dopolední sluneční paprsky. I dostalo se mi vysvětlení. Do novinových schránek lidé dostávají výhradně dopisy a reklamní letáky. Roznášku novin zajišťuje novinová služba. Do schránek je nedává, v igelitových obalech je roznáší či spíš rozhazuje před domy. Tím by moje novinové povídání mohlo skončit, ale je tady ještě jeden můj né nezajímavý postřeh. Někde leží těch balíčků víc. Už kolik dnů je nikdo nezvedá a neodnáší a tím pádem ani nečte. A přitom v domě štěká pes a na okně sedí kočka a někde je balíček před garáží zcela evidentně přejet autem majitele domu. To se u nás doma nestává. U nás si čtenáři rádi počtou. Zvláště v posledních dnech tištěné řádky přímo hltali.
Měl jsem možnost navštívit před pár dny areál University of California v San Diegu. Město ve městě. Obrovitánský komplex roztodivných budov. Přehlídka moderní architektury. Vlastní klinika, laboratoře a výzkumná pracoviště, jídelny, kavárničky, obchody, bazény, posilovny, domovní bloky ubytoven pro studenty, knihovna ve tvaru létajícího talíře na betonových sloupech, kde po čas zkoušek mají otevřeno ve dne i v noci. Obrovské trávníkové plochy a stejně rozlehlé parky s košatými stromy. Lavičky se stolky, všude odpadkové koše. Mezi jednotlivými budovami asfaltové komunikace, po kterých projíždí nepřetržitě místní autobusová doprava. Vedle parkovišť pro automobily jsou zde parkoviště pro jízdní kola. Tolik mladých lidí z celého světa jsem pohromadě jak živ neviděl. V doprovodu vnuka jsem nahlédl do jeho učeben. V knihovně jsme vyjeli rychlovýtahem až do posledního patra odkud je výhled na nedaleký lesknoucí se Pacifik. V přízemí jsme si prohlédli výstavku fotografií a vitríny se starými knihami ze 16. a 17.století. Nevím, co mě to napadlo, zeptal jsem se na Palackého Dějiny národu českého. Mají ho tady, v němčině.
Je první únorová neděle. Je krásný den. Zastavujeme na parkovišti a spolu s vnukem jdeme koupit kytičku pro naši hospodyni. Blíží se poledne a teploměr ukazuje 30 st.Celsia. Na přechodu pro chodce nám zastavují auta. Tady auta vždycky zastavují. Při vstupu na velkou žlutou ocelovou desku pro slepce, která je tady instalována na okraji chodníků na všech přechodech, náhle klopýtám a upadám. Ani nevím jak se to přihodilo. S rukama na betoně, s koleny na hrbolaté žluté desce. Pomalu vstávám. Kolena a dlaně mě pálí. Vyděšený vnuk mi pomáhá. Přibíhá nějaký mladý muž a nabízí pomoc. Rázem procitám. A děkuji. Už stojím. Hlavou mi problesklo několik podobných příhod z domova. Nikdo mi nikdy nepřišel na pomoc. Nemluvě o čekání na přechodech. U nás máme uchvátaná auta. A nejvíc mají napilno, když prší. Nějaký čas teď budu pokulhávat a koukat pod nohy. Určitě zase uvidím něco zajímavého o čem žádný průvodce městem nepíše a kam noha turisty nikdy nevkročí.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)