Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.6.: Z policejního deníku: auto v příkopu shořelo, řidič utrpěl lehké zranění

23.6.: Do jihlavské zoo s vysvědčením s jedničkou za jednu korunu, chybět nebude oblíbené komentované krmení

22.6.: Výstava fotografií divokých zvířat i vzácných rostlin Barky Hrušky v jihlavském muzeu

22.6.: Pane. Kupte si rakvičku!

22.6.: Na Vysočině při bouřce padaly stromy, nejvíce práce měli hasiči na Třebíčsku

22.6.: Festival Vesuv plný muziky a piv od malých pivovarů pomůže Vojtovi, Františkovi nebo malé Agátce získat hiporehabilitaci na celý rok

22.6.: E-shop Dopravního podniku města Jihlavy umožňuje cestujícím správu a dobíjení jihlavské karty

21.6.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; malého chlapce policisté nalezli a předali matce

21.6.: Tragická nehoda na Jihlavsku. Zemřel řidič osobního auta

21.6.: Muž a žena z Třeště vyráběli a prodávali pervitin, skončili s pouty na rukou

21.6.: DOKem letos proplulo 306 třídních lodí

20.6.: Z policejního deníku: vandal posprejoval lokomotivu; zloděj v obchodě byl dopaden; žena nadýchala téměř 3,5 promile

20.6.: Výměnu řidičských průkazů urychlí bankovní identita, jen na Vysočině si je musí do konce roku vyměnit patnáct tisíc lidí

20.6.: Vzpomínka na betlémáře, malíře a kapelníka Josefa Lišku v jeho rodné Třešti

20.6.: Svatojánská noc na Michalově statku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.2.2013
Nejen o koukání pod nohy
Chodím denně na dopolední procházky ulicemi kolem nízkých domečků a dívám se kolem sebe. Snad bych měl popravdě dodat, že více koukám pod nohy, abych neškobrtnul. Levá noha si občas trucuje a né a né se odlepit od země. Inu, stáří si žádá trochu jiné pokukování, než bývalo za mlada. Ale proč se o tom rozepisuji.
Koukání na zem, na chodník, mě tady v amerických ulicích přimělo zpozornět. Chtě nechtě jsem začal registrovat podivuhodné igelitové balíčky poházené někde přede dveřmi do domu, jinde před vraty do garáže a nebo jen tak na chodníku před domem. Náhoda tomu chtěla, že jsem jednoho dne, kvůli dešti, procházku vynechal. Druhého dne leželo na chodnících dosti promočených balíčků a vedle nich balíčky nové, do kterých se opíraly dopolední sluneční paprsky. I dostalo se mi vysvětlení. Do novinových schránek lidé dostávají výhradně dopisy a reklamní letáky. Roznášku novin zajišťuje novinová služba. Do schránek je nedává, v igelitových obalech je roznáší či spíš rozhazuje před domy. Tím by moje novinové povídání mohlo skončit, ale je tady ještě jeden můj né nezajímavý postřeh. Někde leží těch balíčků víc. Už kolik dnů je nikdo nezvedá a neodnáší a tím pádem ani nečte. A přitom v domě štěká pes a na okně sedí kočka a někde je balíček před garáží zcela evidentně přejet autem majitele domu. To se u nás doma nestává. U nás si čtenáři rádi počtou. Zvláště v posledních dnech tištěné řádky přímo hltali.
Měl jsem možnost navštívit před pár dny areál University of California v San Diegu. Město ve městě. Obrovitánský komplex roztodivných budov. Přehlídka moderní architektury. Vlastní klinika, laboratoře a výzkumná pracoviště, jídelny, kavárničky, obchody, bazény, posilovny, domovní bloky ubytoven pro studenty, knihovna ve tvaru létajícího talíře na betonových sloupech, kde po čas zkoušek mají otevřeno ve dne i v noci. Obrovské trávníkové plochy a stejně rozlehlé parky s košatými stromy. Lavičky se stolky, všude odpadkové koše. Mezi jednotlivými budovami asfaltové komunikace, po kterých projíždí nepřetržitě místní autobusová doprava. Vedle parkovišť pro automobily jsou zde parkoviště pro jízdní kola. Tolik mladých lidí z celého světa jsem pohromadě jak živ neviděl. V doprovodu vnuka jsem nahlédl do jeho učeben. V knihovně jsme vyjeli rychlovýtahem až do posledního patra odkud je výhled na nedaleký lesknoucí se Pacifik. V přízemí jsme si prohlédli výstavku fotografií a vitríny se starými knihami ze 16. a 17.století. Nevím, co mě to napadlo, zeptal jsem se na Palackého Dějiny národu českého. Mají ho tady, v němčině.
Je první únorová neděle. Je krásný den. Zastavujeme na parkovišti a spolu s vnukem jdeme koupit kytičku pro naši hospodyni. Blíží se poledne a teploměr ukazuje 30 st.Celsia. Na přechodu pro chodce nám zastavují auta. Tady auta vždycky zastavují. Při vstupu na velkou žlutou ocelovou desku pro slepce, která je tady instalována na okraji chodníků na všech přechodech, náhle klopýtám a upadám. Ani nevím jak se to přihodilo. S rukama na betoně, s koleny na hrbolaté žluté desce. Pomalu vstávám. Kolena a dlaně mě pálí. Vyděšený vnuk mi pomáhá. Přibíhá nějaký mladý muž a nabízí pomoc. Rázem procitám. A děkuji. Už stojím. Hlavou mi problesklo několik podobných příhod z domova. Nikdo mi nikdy nepřišel na pomoc. Nemluvě o čekání na přechodech. U nás máme uchvátaná auta. A nejvíc mají napilno, když prší. Nějaký čas teď budu pokulhávat a koukat pod nohy. Určitě zase uvidím něco zajímavého o čem žádný průvodce městem nepíše a kam noha turisty nikdy nevkročí.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)