Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

10.10.: Záchranná stanice v Pavlově získá nové léčebné zařízení, rehabilitační voliéry i nové auto pro převoz zvířat

10.10.: Pseudogotická synagoga ve Velkém Meziříčí zůstane pro veřejnost uzavřená i v příštím roce, město chystá rekonstrukci

10.10.: Každý návštěvník Vánoční výstavy betlémů v Třebíči může přinést figurku a přispět k výrobě nového betlému

9.10.: Výstava Kniha v muzeu v Havlíčkově Brodě představí práci kurátorů a ukáže i pracně tvořené rukopisy

9.10.: Urologové v Jihlavě provedli unikátní implantaci umělých svěračů močové trubice

9.10.: Táborská zoo slaví narození čtrnáctého zubra. Jméno nejmladší zubřici opět vyberou fanoušci zoo

9.10.: Lev Simba si východy slunce úplně užívá. V táborské zoo je můžete zažít i vy

9.10.: Dekorační květy obohatily sortiment v pelhřimovském turistickém informačním centru

9.10.: Chodkyni v Jaroměřicích nad Rokytnou srazila dodávka, žena na místě podlehla zraněním

3.10.: Zrekonstruovaná Zelená komnata v Třebíči nabídne nové archeologické objevy

3.10.: Organizovaná skupina způsobila v jihlavské firmě škodu za více jak dva miliony korun

3.10.: Brusel umožní opětovné vyhubení vlků, státy EU snížily jeho ochranu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.2.2013
Nejen o koukání pod nohy
Chodím denně na dopolední procházky ulicemi kolem nízkých domečků a dívám se kolem sebe. Snad bych měl popravdě dodat, že více koukám pod nohy, abych neškobrtnul. Levá noha si občas trucuje a né a né se odlepit od země. Inu, stáří si žádá trochu jiné pokukování, než bývalo za mlada. Ale proč se o tom rozepisuji.
Koukání na zem, na chodník, mě tady v amerických ulicích přimělo zpozornět. Chtě nechtě jsem začal registrovat podivuhodné igelitové balíčky poházené někde přede dveřmi do domu, jinde před vraty do garáže a nebo jen tak na chodníku před domem. Náhoda tomu chtěla, že jsem jednoho dne, kvůli dešti, procházku vynechal. Druhého dne leželo na chodnících dosti promočených balíčků a vedle nich balíčky nové, do kterých se opíraly dopolední sluneční paprsky. I dostalo se mi vysvětlení. Do novinových schránek lidé dostávají výhradně dopisy a reklamní letáky. Roznášku novin zajišťuje novinová služba. Do schránek je nedává, v igelitových obalech je roznáší či spíš rozhazuje před domy. Tím by moje novinové povídání mohlo skončit, ale je tady ještě jeden můj né nezajímavý postřeh. Někde leží těch balíčků víc. Už kolik dnů je nikdo nezvedá a neodnáší a tím pádem ani nečte. A přitom v domě štěká pes a na okně sedí kočka a někde je balíček před garáží zcela evidentně přejet autem majitele domu. To se u nás doma nestává. U nás si čtenáři rádi počtou. Zvláště v posledních dnech tištěné řádky přímo hltali.
Měl jsem možnost navštívit před pár dny areál University of California v San Diegu. Město ve městě. Obrovitánský komplex roztodivných budov. Přehlídka moderní architektury. Vlastní klinika, laboratoře a výzkumná pracoviště, jídelny, kavárničky, obchody, bazény, posilovny, domovní bloky ubytoven pro studenty, knihovna ve tvaru létajícího talíře na betonových sloupech, kde po čas zkoušek mají otevřeno ve dne i v noci. Obrovské trávníkové plochy a stejně rozlehlé parky s košatými stromy. Lavičky se stolky, všude odpadkové koše. Mezi jednotlivými budovami asfaltové komunikace, po kterých projíždí nepřetržitě místní autobusová doprava. Vedle parkovišť pro automobily jsou zde parkoviště pro jízdní kola. Tolik mladých lidí z celého světa jsem pohromadě jak živ neviděl. V doprovodu vnuka jsem nahlédl do jeho učeben. V knihovně jsme vyjeli rychlovýtahem až do posledního patra odkud je výhled na nedaleký lesknoucí se Pacifik. V přízemí jsme si prohlédli výstavku fotografií a vitríny se starými knihami ze 16. a 17.století. Nevím, co mě to napadlo, zeptal jsem se na Palackého Dějiny národu českého. Mají ho tady, v němčině.
Je první únorová neděle. Je krásný den. Zastavujeme na parkovišti a spolu s vnukem jdeme koupit kytičku pro naši hospodyni. Blíží se poledne a teploměr ukazuje 30 st.Celsia. Na přechodu pro chodce nám zastavují auta. Tady auta vždycky zastavují. Při vstupu na velkou žlutou ocelovou desku pro slepce, která je tady instalována na okraji chodníků na všech přechodech, náhle klopýtám a upadám. Ani nevím jak se to přihodilo. S rukama na betoně, s koleny na hrbolaté žluté desce. Pomalu vstávám. Kolena a dlaně mě pálí. Vyděšený vnuk mi pomáhá. Přibíhá nějaký mladý muž a nabízí pomoc. Rázem procitám. A děkuji. Už stojím. Hlavou mi problesklo několik podobných příhod z domova. Nikdo mi nikdy nepřišel na pomoc. Nemluvě o čekání na přechodech. U nás máme uchvátaná auta. A nejvíc mají napilno, když prší. Nějaký čas teď budu pokulhávat a koukat pod nohy. Určitě zase uvidím něco zajímavého o čem žádný průvodce městem nepíše a kam noha turisty nikdy nevkročí.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)