Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Oba hlavní vjezdy do pelhřimovské nemocnice budou od 22. dubna do 15. května uzavřeny

20.4.: Medvědí trojka z táborské zoo se těší na návštěvníky

20.4.: Kraj Vysočina postaví v Třebíči nový pavilon praktické výuky pro budoucí zemědělce a veterináře

15.4.: Upleťte si pomlázku a najděte velikonoční vajíčko v táborské zoo

15.4.: Dětská pohotovost v jihlavské nemocnici čelí zneužívání a problémům s nerovnoměrným rozložením služeb

13.4.: Truck Trial v Pístově u Jihlavy: Když se monstra z oceli utkají s nezdolným terénem

12.4.: Výstava Leteckomodelářského klubu v zámeckých konírnách v Třebíči

12.4.: Květinové vazby na zámku ve Velkém Meziříčí budou k vidění po celé Velikonoce

10.4.: Smetanovy sady v Jihlavě čeká oživení: park dostane nové stromy, keře i cesty

10.4.: Pašijová hra Co se stalo s Ježíšem? ve Žďáře nad Sázavou

10.4.: Nemocnice v Pelhřimově modernizuje diagnostiky kolorektálního karcinomu

10.4.: Kreativní velikonoční tvoření a prohlídky v jaderné elektrárně v Dukovanech

10.4.: Cesta z Třebíče na Pekelný kopec ožije mraveništěm, obřím včelím úlem či pavučinou

8.4.: Řidič Mercedesu se obcí prohnal rychlostí 126 kilometrů v hodině, přišel o řidičský průkaz

8.4.: V jihlavské nemocnici na Den zdraví poradí kuřákům i nastávajícím maminkám

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.9.2009
Barevný den u svatojánského kostelíka
Barevný. Od samého rána den pěkně vymalovaný domodra. Spěchám od městského nádraží podél rušných ulic na Jánský kopeček. Všichni tou dobou spěchají. Auta nevyjímaje. Jejich výfuky hlasitě odfukují a kola nervosně kvičí. Heká i vesele pomalovaný trolejbus. Už když jsem vykročil z domova, málem jsem zašlápl slimáka. Toho hnědého, co prý vážil cestu k nám až ze Španělska. Taková dálka. Také spěchal. V tom momentě moje paměť bleskově zalistovala v památníčku - z velikánské dálky jakoby ke mně doléhal sytý hlas nebožky sousedky: Spěchejte pomalu, sousede, pomalu se vystavěla Praha!
Pomalu jsem došel až pod Jánský kopeček. Právě ve chvíli, kdy po železničním mostě zaburácel vlak. A ještě si k tomu pronikavě zahvízdal. A pak bylo ticho. Pod korunami stromů tichounce odpočívaly hromádečky odpadků a já stoupal po cestičce vzhůru ke kostelíku sv. Jana Křtitele. Božské ticho vůkol. Snad že Bůh byl tak blizoučko. A na nevysokém lešení dvě postavy před černou dírou. Tady se sklíčko po sklíčku noří ze tmy nové okno. Nová vitráž. Replika té předchozí, kterou tady věřící z bývalé tabákové továrny v Jihlavě zasadili v roce 1905. Barevná i průzračná spousta skleněných koleček zasazených do olověných rámečků.
Ticho tichoucí. Vcházím do přítmí kostelní lodi a prohlížím si okno po okně. Krásná podívaná. Ta stará, původní okna, vypadají opravdu staře. Na každém z nich se podepsal čas i vandakové. Chtěla by omladit. Chtěla by jedno po druhém opravit. Doplnit rozbitá kolečka. To aby jedno okno nezávidělo tomu druhému, co se právě rodí pod rukama mistra Miloše Jírovce ze Světlé nad Sázavou. Toho, co stojí s druhým mužem tiše na lešení a oba opatrně kladou sklíčko vedle sklíčka, až se za pár hodin celý prostor zaplní a tma zůstane tam kdesi za lesklými kotoučky naplněnými slunečním svitem.
Chvála tichu. Chvála tiché práci tichých lidiček tam na lešení. Chvála tiché kráse prostých i barevných sklíček. Kdo umí, umí. Kdo neumí... tiše udělá pár fotosnímků a odchází. Krásný to den. A člověku se hnedle a s chutí pospíchá...
3. září 2009
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)