Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.3.: V havlíčkobrodské nemocnici zemřela klientka domova pro seniory v Břevnici

29.3.: Tradiční pašijová hra Co se stalo s Ježíšem ve Žďáře nad Sázavou letos nebude

29.3.: Opilý řidič dostal u Velkého Beranova smyk a převrátil se s autem na střechu

29.3.: Na Vysočině je nakaženo koronavirem 95 lidí, nejvíce na Havlíčkobrodsku, na Pelhřimovsku nikdo

29.3.: Domov seniorů se zvláštním režimem v Břevnici je v karanténě

28.3.: V domově pro seniory v Břevnici u Havlíčkova Brodu je na covid pozitivních 12 lidí, dvě klientky budou hospitalizovány

28.3.: Uzavřená obec Kynice na Havlíčkobrodsku kvůli koronaviru se otevře ve středu 1. dubna, některé rodiny ještě zůstanou v karanténě

28.3.: Provoz Urgentního příjmu v nemocnici v Novém Městě na Moravě částečně vrácen k původnímu režimu

28.3.: Požár v Enviropolu v Jihlavě je již zažehnán, jedovaté látky by již do ovzduší unikat neměly

28.3.: Na Vysočině stoupl počet nakažených koronavirem na 76; na Havlíčkobrodsku onemocnělo deset lidí v domově seniorů

28.3.: Jsem „kačena“. Nevěříte? Tak jo, správně se to píše „cachena“

28.3.: Blokové čištění v Jihlavě v nouzovém stavu: Odtahovat se nebude, ale pokud můžete, přeparkujte

27.3.: Ze soboty na neděli začne platit úřednický, tzv. letní čas

27.3.: V Jihlavě - Hruškových Dvorech hoří elektroodpad, do ovzduší unikají nebezpečné toxické látky

27.3.: U Rokytna na Žďársku se těžce zranil řidič, přiletěl pro něj vrtulník

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.9.2009
Barevný den u svatojánského kostelíka
Barevný. Od samého rána den pěkně vymalovaný domodra. Spěchám od městského nádraží podél rušných ulic na Jánský kopeček. Všichni tou dobou spěchají. Auta nevyjímaje. Jejich výfuky hlasitě odfukují a kola nervosně kvičí. Heká i vesele pomalovaný trolejbus. Už když jsem vykročil z domova, málem jsem zašlápl slimáka. Toho hnědého, co prý vážil cestu k nám až ze Španělska. Taková dálka. Také spěchal. V tom momentě moje paměť bleskově zalistovala v památníčku - z velikánské dálky jakoby ke mně doléhal sytý hlas nebožky sousedky: Spěchejte pomalu, sousede, pomalu se vystavěla Praha!
Pomalu jsem došel až pod Jánský kopeček. Právě ve chvíli, kdy po železničním mostě zaburácel vlak. A ještě si k tomu pronikavě zahvízdal. A pak bylo ticho. Pod korunami stromů tichounce odpočívaly hromádečky odpadků a já stoupal po cestičce vzhůru ke kostelíku sv. Jana Křtitele. Božské ticho vůkol. Snad že Bůh byl tak blizoučko. A na nevysokém lešení dvě postavy před černou dírou. Tady se sklíčko po sklíčku noří ze tmy nové okno. Nová vitráž. Replika té předchozí, kterou tady věřící z bývalé tabákové továrny v Jihlavě zasadili v roce 1905. Barevná i průzračná spousta skleněných koleček zasazených do olověných rámečků.
Ticho tichoucí. Vcházím do přítmí kostelní lodi a prohlížím si okno po okně. Krásná podívaná. Ta stará, původní okna, vypadají opravdu staře. Na každém z nich se podepsal čas i vandakové. Chtěla by omladit. Chtěla by jedno po druhém opravit. Doplnit rozbitá kolečka. To aby jedno okno nezávidělo tomu druhému, co se právě rodí pod rukama mistra Miloše Jírovce ze Světlé nad Sázavou. Toho, co stojí s druhým mužem tiše na lešení a oba opatrně kladou sklíčko vedle sklíčka, až se za pár hodin celý prostor zaplní a tma zůstane tam kdesi za lesklými kotoučky naplněnými slunečním svitem.
Chvála tichu. Chvála tiché práci tichých lidiček tam na lešení. Chvála tiché kráse prostých i barevných sklíček. Kdo umí, umí. Kdo neumí... tiše udělá pár fotosnímků a odchází. Krásný to den. A člověku se hnedle a s chutí pospíchá...
3. září 2009
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)