Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů v Jihlavě aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
Zatím co opravy byly zakončeny, polemika kolem založení kláštera trvá stále. Podle jednoho z pramenů přišli minorité do Jihlavy v roce 1241. Tehdy se zde objevili první bratři této řehole v šedivých kutnách zavrhujících všeliké jmění a věnující se v přísné chudobě pouze žebrání. Byli však známí především jako výteční kazatelé, horlivě se starající o duchovní správu, školní vyučování a studium vůbec. Uvážíme-li, že si vybrali místo při západní straně hradebního opevnění a při jedné z městských bran, nemohlo jít o pouhou náhodu, stejně jako založení Jihlavy se nemohlo od samého počátku vyvíjet podle předem nestanoveného plánu nebo alespoň jakési základní studie, která předurčila místa pro výstavbu jak minoritského, tak také dominikánského kláštera při severovýchodním a okraji města. Oba kláštery tak byly budovány v duchu svých tradic a to vždy při okrajích, v těsném sousedství hradebních pásů. Jinou otázkou je umístění kostela sv. Jakuba, který nakonec zaujal dominantní postavení poblíž náměstí, ve východní části města. Patrně se tak dělo s ohledem na možnost rozšíření hřbitova, který se kolem něho od samého počátku rozkládal a který postupně nahradil původní hřbitov při kostelíku sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě. Odtud byla v roce 1257 převedena ke kostelu sv. Jakuba všechna farní práva a správu kostela převzali premonstráti z želivského kláštera.
Historik Alois J. Pátek ve své topografii Okresní hejtmanství Jihlavské z roku 1888 píše, že klášter minoritů stál v Jihlavě už v roce 1223 a podle zdejších kronik byli minorité uvedeni do Jihlavy z Vlach a to samým králem Přemyslem Otakarem I. roku 1221. Z toho Pátek mimo jiné usoudil, že zdejší minoritský klášter byl prvním svého druhu na Moravě a že minorité přišli do Brna až roku 1230. Podobně se vyjádřil ve Vlastivědě moravské - Jihlavský okres, kterou vydal roku 1901. V textu dále uvedl, že minorité byli jediní, jejichž řád a klášter přetrval všechny náboženské bouře až do 20. století. Za působení kvardiána Sylvestra Clementa byly klášterní budovy v roce 1738 zvýšeny o druhé patro. Jinak výstavbu celého souboru včetně kostela Nanebevzetí Panny Marie zařadil do 13. století. Mimo pozoruhodnou osmibokou gotickou věž upozornil na hlavní oltář z roku 1745 od brněnského malíře Etgense a chór z roku 1756. Zdejší konvent prý žil z pozemků o rozloze 163 měr, z úroků a sbírek. Podle katalogu brněnského biskupství z roku 1887 evidovala Jihlava 21.403 katolíků, 120 protestantů a 1.520 Židů. V přifařených venkovských obcích bylo 2.345 katolíků a 11 Židů.
Historii kláštera se v roce 1908 věnoval Alois Hrudička v publikaci Topografie diecese brněnské (str.351-358). V krátkosti uveďme, že u minoritů se udržela katolická bohoslužba i v období, kdy Jihlavu ovládli protestanté a katolíci byli vylučováni ze správy města. Ke zdejší faře náleží menší část města, kde v roce 1908 žilo 6654 katolíků, 53 evangeliků, 449 Židů a 1 bez vyznání. Správcem fary byl P. Leopold Tůma, konsist. rada, a dále tady byli dva kooperátoři z řad minoritů a ustanovený katecheta. Faru založila matice náboženská r.1784. Prvním farářem byl světský kněz P. Frant. Kautschker. Od r.1800 byla duchovní správa svěřena řádu minoritů, které měl do Jihlavy uvést Přemysl Otakar I. r.1243. Za vlády protestantů minorité opustili klášter a ten potom zabralo město. Teprve po r. 1620 došlo opět k obnově a osazení kláštera.
V popisu autor dále uvádí, že mimo hlavní oltář je v kostele umístěno 10 dalších oltářů se slušnými obrazy a celá svatyně byla r. 1895 péčí představených kláštera a sbírkou vkusně upravena a okna vyzdobena barevnými vitrážemi. Pozoruhodná je zdená gotická věž nesoucí 3 zvony. Cenná jsou kostelní paramenta. V r.1891 zde byly konány misie. Vlastní jmění obnášelo tehdy 1.314 K, zádušní 30.593,57 K, z čehož se platilo 64,05 K. Na farním území pak ležel hřbitov s novogotickým kostelem Nanebevstoupení Páně z r. 1893 a dále městský chorobinec a opatrovna. Náboženské spolky - živého růžence, III. řád český a německý, konf. sv. Vincenze z Pauly. Konventní a farní budova se tehdy jevila jako slušný dvoupatrový dům upravený r. 1901 s některými pěknými obrazy. Důchody - z nábož. matice měl správce fary 504 K, dva kooperátoři po 105 K.
Zajímavý pohled do historie zdejšího kláštera přinesl jihlavský archivář JUDr. Emanuel Schwab. S výstavbou celého areálu minorité započali někdy v letech 1230-1240. Přitom Schwab pečlivě prostudoval mnoho materiálů z různých archivů a sám se pokusil o rekonstrukci původních klášterních objektů, které údajně přiléhaly k západní straně kostela a zaujímaly prostor směrem k bráně Matky Boží. Tady se vedle kapitulní síně a refektáře měla nacházet kaple sv. Barbory, patronky horníků. Lze se domnívat, že byla zřízena velmi záhy a opatřena zvláštním vstupem přímo z ulice Matky Boží. Už proto, aby jako jediná svatyně mohla sloužit horníkům, kteří bez modlitby a Božího požehnání neodcházeli do práce a po vyfárání přicházeli děkovat za šťastný návrat z hlubin země. Kaple byla zřejmě přístupná po celý den. Podle zápisků zdejšího P. Müllera z roku 1865 je zřejmé, že původní vstup do kláštera byl skutečně z ulice Matky Boží. Staré dormitáře byly prý po r. 1536 zrušeny a nově zřízeny nad křížovou chodbou. S tím souvisel r. 1570 odprodej blíže neurčené části kláštera soukromníkovi, odsouhlasený představeným P. Bernardem.
Situační plánek kostela včetně původní a pozdější nové klášterní budovy Schwab několikrát publikoval. Zdá se, že měl k dispozici ty plány kláštera, o nichž se zmiňuje P. Müller v roce 1865 a které jsou dnes nezvěstné. Zajímavé je rovněž umístění kaple sv. Wolfganga při východní straně kostela, na níž navazovala stará sakristie. Kaple byla postavena v první polovině 15. století (1513) a v roce 1886 byla spolu se starou sakristií odstraněna. Archeologický průzkum z počátku 21. století ponechal odkryté základy těchto staveb.
Historik Karel Křesadlo v publikaci Jihlava uvádí, že první část zdejšího kostela zbudovaná kolem roku 1250 je nejstarší kamennou stavbou v Jihlavě. První písemná zmínka o klášteru pochází z roku 1257, kdy tady byl kvardiánem Bertold.
Mnoho zajímavého o minoritech přináší historik František Hoffmann a to především v Místopisu města Jihlavy a v publikaci Jihlava v husitské revoluci, odkud pochází jeho plán města z první poloviny 15. století. Podle této předlohy byl zhotoven velký model města Jihlavy umístěný dnes v Muzeu Vysočiny. Je na něm dobře patrný celý areál minoritského kláštera včetně kostela Nanebevzetí, hřbitova a okolní zástavby.
Nejnovější hodnocení a popis interéru přináší Bohumil Samek ve 2. svazku Uměleckých památek Moravy a Slezska. Příchod minoritů do Jihlavy souvisí podle něj až se založením města. V roce 1353 a 1523 klášter vyhořel. V době josefínské byla u kostela zřízena druhá jihlavská farnost. Z původního řádového obydlí se dochovalo pouze přestavěné torzo. Za nejstaší část autor považuje kapitulní síň z osmdesátých let 13. století a přilehlé partie jižní budovy včetně jižního křídla křížové chodby. Další úpravy areálu se děly postupně až do 18. století, kdy v roce 1736 bylo provedeno navýšení klášterní budovy o druhé poschodí. Kostel byl budován nejpozději ve čtyřicátých letech 13. století a patří k nejstarším klenutým stavbám žebravých řádů ve střední Evropě. S datováním bočních kaplí Samek váhá a doporučuje nové přezkoumání dosavadních zpráv a jejich nové vyhodnocení. Kostel pak představuje jako trojlodní bazilikální stavbu orientovanou jih-sever a popisuje její jednotlivé části a vybavení.
- polračování v pátek 6. června -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)