Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 13.2.2008
Československé legie v Rusku
Zalistujme společně v publikaci Havlíčkobrodsko v národním odboji vydané v roce 1946 a začtěme se do legionářské historie v Rusku, kterou nám v krátkosti přiblížil Josef Kohout.
Už na samém počátku první světové války hlásili se do zbraně Češi usedlí v Rusku. Obraceli se na vládu a samotného cara se žádostí, aby mohli utvořit samostatnou vojenskou jednotku, která by bojovala v rámci ruské armády proti společnému nepříteli.
Dne 4.srpna 1914 podali Češi sídlící v Moskvě návrh na utvoření vojenské jednotky a za osm dnů byl jejich návrh během jednání ministrů v Petrohradě přijat. Ihned se začali sjíždět dobrovolci ze všech stran, aby vstoupili do tzv. České Družiny, která se stala základem pozdější naší armády v Rusku. Družina byla ubytována v Kyjevě a Michajlovském klášteře a v tamní reálce. Po výcviku se konala přísaha Družiny před její bojovou zástavou a to v Kyjevě na svátek sv.Václava a již 27. října byla začleněna na frontu, aby se zúčastnila důležitých bojových úkolů. Na tomto místě je třeba zmínit jednoho z prvních účastníků a pozdější nejznámější legionářskou osobnost, hrdinu Josefa Jiřího Švece, kterému bude věnována samostatná kapitola.
Česká Družina byla rozdělena na roty a půlroty k různým armádním částem, kde vykonávala především výzvědnou službu a brzo se tím i proslavila.
V prosinci roku 1914 bylo armádním rozkazem III. ruské armády povoleno
přijímat do Družiny i zajaté a dobrovolně se hlásící Čechy. Dne 31. prosince 1915 se Družina přejmenovala na Česko-Slovácký střelecký pluk. Postupem doby zajatců přibývalo a tak roku 1916 došlo k utvoření 1. Československé střelecké brigády, neboť k 1. pluku Mistra Jana Husa se přidružil 2. pluk Jiřího z Poděbrad. Brigáda tehdy dosáhla stavu skoro 6.000 mužů. Byla vybudována také záložní rota a v říjnu 1916 povoleno utvoření I. Československé divize, do níž se v březnu 1917 zapojil 3. pluk Jana Žižky z Trocnova a posléze 4. pluk Prokopa Holého.
Po slavném vítězství u Zborova dne 2. července 1917 nastal houfný příliv dalších českých zajatců a tak záhy vznikla II. a III. Československá divise z dalších pluků a to z 5. Tomáše Garrigua Masaryka, 6. Hanáckého, 7. Tatranského a 8. Slezského. V roce 1918 byly zformovány další vojenské části - 1. jízdní pluk Jana Jiskry z Brandýsa a brzo potom 2. Sibiřský, a další pěší pluky 9. Karla Havlíčka Borovského, 10. Františka Palackého, 11. Jana Koziny Sladkého a nakonec 12. pluk Milana Rastislava Štefánika.
Legionářské vzpomínky z Ruska publikoval Alois Holzmann v roce 1938 v časopisu Polensko. Dají se pročítat jedním dechem :
Střelba ustala. Ticho po boji je děsivé. Jen tu a tam ozve se rána jako ozvěnou. Co bude dále ? Hlídky hlásí, že je před námi volno. Naše úloha se blíží ku konci. Rozkaz k ústupu. Až ke stanici Česnokovka, kde se zastavujeme a zaujímáme novou pozici. To už naše části, jak se dovídáme, projely téměř všechny Bachmačí. Jsou zachráněni. Ani si neuvědomili, jak byli blízko smrti, hroznému zajetí a potupné smrti. Té, která byla provedena na našich bratřích, kteří se jim dostali do rukou při bojích o vítězství.
A u Česnokovky nové zákopy, znova vyhazovat bláto, při tom hlad a hlad. Nedostali jsme k jídlu po celé dva dni nic, nebylo možno nám něco dodat a ve vsi nebylo co vzít. Proklatí Němci odvezli vše. Teprve večer objevily se kuchyně. Nemohu vám vylíčiti krásu kouřícího komína polní kuchyně. To zná jenom voják, civilista nepochopí nikdy, protože to neprožil. Najedli jsme se a hlídkovali dále. Spát se chtělo, ale nešlo to. Osvědčený prostředek proti spánku na vojně se osvědčil i u nás. Občas si každý vystřeli, aby neusnul, ač to mnohým nepomohlo.
Taková byla situace na nekonečných pláních Sibiře. Současně s jednotlivými divizemi byly utvořeny postupně i pomocné vojenské oddíly dělostřelecké, technické, sanitní a další. Tak stála v Rusku celá armáda, o jejíž důležitosti už bylo mnohé napsáno. Jen je třeba zdůraznit, že ve všech jejích útvarech bojovali rodáci z našeho kraje Vysočina, o nichž se podrobně rozepisují publikce Českoslovenští legionáři 1914-1920 vydávané postupně v roce 2001 jednotlivými okresními archivy, kde o ně zámci mohou stále ještě požádat.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)