Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.3.: Činnost určených škol se rozšiřuje i na mateřské školy

1.3.: Z policejního deníku: opilý muž bil dalšího pěstí do hlavy; muž dluží na alimentech 90 tisíc; vážná nehoda na Žďársku

1.3.: V jihlavské nemocnici opravují srdce kuchyně

1.3.: V Jihlavě začne oprava křižovatky mezi silnicí I/38 a dálnicí D1

1.3.: V Jihlavě při procházkách opatrně - stačí krok vedle a jste jiné v obci i v jiném okrese

1.3.: Táborští medvědi zimní spánek neznají, jsou aktivní po celý rok

1.3.: Provoz z části silnice I/38 v ulici Jihlavská v Havlíčkově Brodě bude zčásti převeden na provizorní silnici

1.3.: Policisté na Vysočině hlídají hranice okresů a krajů, pro lidi mají k dispozici i formuláře

1.3.: Odborníci budou diskutovat dopady pandemie na cestovní ruch v regionech

1.3.: O víkendu se stalo na Vysočině několik vážných nehod, při jedné zemřel člověk

1.3.: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě chystá výstavu NA HOUBY!, zatím nabízí online vernisáž

1.3.: Dárek k MDŽ? Darujte jí letos místo růží les a důkaz vaší lásky tu bude ještě za 100 let

1.3.: Darujte plazmu, vyzývají odborníci; mnoho z nás ji někdy v životě bude potřebovat

28.2.: Řidič po havárce u Jersína zemřel ve vrtulníku záchranářů

28.2.: Z policejního deníku: krádež přední kapoty masky z náklaďáku na dálnici; opilý muž napadl ženu i její nezletilou dcerku; motorkář utrpěl při nehodě těžké zranění

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 12.6.2010
Předpouťové poděkování
Kol kolem extrémní horko. Dusno. I stíny se očividně tetelí parnem a rozpálená mýtina kolem kapličky sv. Antonína Paduánského nad Rounkem tiše a trpělivě čelí extrémnímu času v nečasu. Kolikrát asi. Za těch takřka 300 let, co tady stojí od roku 1737.
Nebýt rozhlasových a televizních zpráv lidé by ani netušili, co že to kolem dokola žhne. A právě v jednom z těch extrémních dnů, a ještě k tomu krátce po poledni, vydal jsem se na takový docela obyčejný předpouťový úklid kolem již zmíněné kapličky. A nebyl jsem sám. Sešla se nás taková malá skupinka obyčejných lidiček. Skutečně lidiček. Dva velci a dva malí. Klučina a děvčátko, oba školou povinní. A extrém neextrém, vedro nevedro, uklízelo se o sto šest. Umývala se okna, vstupní dveře, trhala se tráva kolem zdi a sbírala se opadaná omítka ze soklu. Trochu se povídalo, trochu brebentilo, ale úklid pokračoval jako by nic.Jakoby onen extrémní čas měl teprve přijít, jakoby slunce mělo teprve prahnout a žhnout a pálit a bodat. A ono to zatím vypadalo na docela obyčejný horký červnový den. Stačilo se podívat na toho malého kluka, jak s velkým dřevěným náklaďákem statečně, navzdory extrémnímu popoledni, jezdil s autíčkem plným smetí pod nedaleké křovisko. Na děvčátko, jak otíralo pečlivě staré dřevěné svícny z oltáře, zatím co maminka balancovala na špalku při ometání stěn v kapli. Krásný vzhled byl na ten Boží svět... Dvě hodinky uběhly jako nic.Kaplička prokoukla. Vyloupla se z šedi ročního prachu.
Poutníkům se bude určitě pěkně koukat, až v neděli dopoledne budou stát či posedávat při pouťové bohoslužbě před kapličkou. A to hlavní jsem si ponechal nakonec. S úklidem mi pomáhala rodina Jonášova z Vyskytné nad Jihlavou. Extrémně obětavá v tom stejně extrémním čase. Taková docela obyčejná báječná rodinka.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)