Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.12.2010
A žiju dál, jakoby se nechumelilo...
Venku se setmělo a začal propadávat mokrý sníh. Od zamrzlého návesního rybníčku se pozvolna trousí poslední upachtěný krasobruslař. Pouliční lampa smutně civí do ticha a odkudsi z velké dálky plíží se první detonace zábavného čínského harampádí. Naše místní kulturní zařízení netrpělivě očekává první oslavovače. A bude co zapíjet i projásávat. Za pár hodin budeme staré kalendáře odhazovat do separovaného odpadu a věšet nové opatřené cifrou 2011.
Jaký byl ten starý rok. No, jaký asi. Byl mu rok. Co jsme od takového škvrněte mohli očekávat, když trval jenom dvanáct měsíců, jenom pouhých 365 dnů. Musím se přiznat. Byl krásný. Celý jsem jej prožil a přežil a tím pádem nemám nejmenší důvod si na něj stěžovat. Ráno co ráno jsem se probouzel, už to samo o sobě je zázrak. Někdo se vzbudit nestačil. Já procital do venkovských rán i nemocničních stěn. Všude byla jinačejší krásna, jiní lidé, jiné raňajky. Bože můj, kolik takových starých krásných roků už jsem prožil. Sedmdesát. A kousíček. A teď mě čeká stejných dvanáct měsíců a stejně dlohých 365 dnů. Budou stejně obyčejné a stejně krásně neobyčejné. Co den, to překvapení. To jiný obrázek stejna u prostřeného stolu, u stolu nad archivními lejstry co pamatují desítky a stovky takových různě očíslovaných let. Mám utkvělou a nikde nepoznamenanou zásadu, slavím každý nový den. A nový k novému, a člověk ani nepostřehne, že jakýsi starý rok kamsi odešel a nový už bláznivě letí jako o závod.
Čas pokročil k půlnoci a kultůrní jizba se zaplnila vyprázdněnými půllitry zbožných přání a předsevzetí. Oči blýskají na lepší a nejlepší časy a netrpělivost čeká na okamžik útoku na první sekundu roku 2011. Do vítězného mátožení se zapojují detonace a hvězdy rachejtliček. Nebesa mlčí, davy řvou...Nadešel čas tichonkých návratů. Vzpomínek. Na syna se psí slečnou schoulenou u nohou a kytarou v klíně. Na dceru s vnoučaty tam daleko na břehu Pacifiku, kde dnešní den začal zmrzlými kalužemi pod palmami. Na dědečky, co den co den vyprávěli stále stejné a stále půvabné historky z mládí. Na babičky, co brebentily o sto péro o něčem i o ničem a stále se culily od ucha k šedinám. Na naší kníračku Guffi, co v pokročilém věku nedoslýchala a tak neslyšela moje kruté nadávky, když se mi nejednou v lese ztratila a ukázala se až za hodinu. Na přátele z divadélka Skoba, se kterými jsem dokázal prokouřit i osmdesát cigaret denně. Na přátele z archivu, na doktora Křesadla, se kterým jsme povídali lidem o historii jejich vesnic, až jednoho dne přišel okamžit a my už dál chodit nemohli. Na lidičky i na lidi, co dnešní den oslavují stejně, jako ten včerejší a předvčerejší. Protože, jak jsem uvedl na začátku, nejde o roky, o měsíce, o dny, jde o celý dlouhý život. Někoho delší, někoho kratší. Ale vždycánky celý, od začátku až do konce! Je pátek 31. prosince, 23 hodin, je Silvestra. Rounek a já jsme vzhůru.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)