Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.5.2008
O chrámu Božského Srdce páně v Malém Beranově
Před lety měl jsem skryté a vytoužené přání : moci projektovat kostel. Léta jsem se na to připravoval pečlivými studiemi a hlavně prohloubením svého duchovního života, k čemuž se mi ve Třetím řádu sv. Františka dostalo mnohé příležitosti a dobrého vedení. Učinil jsem slib, že svůj prvý projekt kostela vypracuji za každou cenu úplně zdarma. Nebylo to lehké ! Právě tato stavba - nehledě k její vzdálenosti - byla spojena s tolika obtížemi, vyžadovala nesčetně obětí osobních i finančních, ale přinesla mi mnoho požehnání.
Malý Beranov! Když jsem se poprvé seznámil na svátek Božího Těla r. 1937 s beranovskými, cítil jsem hned, že jsem si tuto naši českou a katolickou obec na prvý pohled zamiloval, viděl jsem, že jsem mezi svými a od prvého okamžiku jsem patřil celý jim a oni se zdáli býti mými.
Stál jsem před úlohou, jak pro ně vybudovat Boží chrám, aby jim byl tím nejlepším a nejschůdnějším mostem na jejich cestě k Pánu Bohu, aby je k němu co nejvíce povznášel. Po pečlivém prostudování celého okolí a rozřešení vnější architektury co nejjednodušší, avšak včleňující se do této malé a roztroušené osady, vrátil jsem se k interiéru a od té doby měl jsem jej hlavně stále před očima a snažil se docíliti prostředky co nejlevnějšími účinu nejvyššího. Pečlivě jsem eliminoval vše, co by mohlo rušiti při nesčetných úvahách s ohledy náboženskými, liturgickými a psychologickými piloval jsem celé dílo pilníky stále jemnějšími, abych přivedl celý prostor chrámový v jeho řešení architektonickém, barevném i ve volbě použitých materiálů v jedinou a spontánní harmonickou oslavu a chválu Tvůrce.
Veliké kruhové kované a barevně zasklené okno nad hlavním vchodem jasně říká: " Pakliže na vlnách dnešního nejistého života se upevníš v těchto třech (t. j. víře, naději a lásce), pak na tebe bude zářit Boží slunko, Boží milost. " Stále více a více jest patrna lidská bezmocnost a malost, ale tím také větší a větší moc Pána našeho. Vidím jedinou možnost naší záchrany a spásy v Eucharistii a v prosbách k Jeho mastickému Tělu, aby ochránilo své. Proto řešil jsem prostor chrámový jednolodní a tak přehledný, aby jednak bylo ode všech vchodů ihned vidět přímo na svatostánek, a pak aby prostor tento umožnil svou přehledností spontánní společné adorace.
Presbytář od lodi jest oddělen - povýšen nad ni - nejen svou větší výškou a zlaceným stropem, nýbrž i žlutě zbarvenými katedrálními skly v oknech (ve dne) , při večerním osvětlení pak zlato - žlutými filtry na osvětlujících reflektorech.
Podlaha kůru jest v přízemí podepřena dvěma sloupy, jež jakoby vyrůstaly ze svěcené vody kolem nich řešených kropenek a k nebesům povznášely a s andělskými zpěvy spojovaly náš zpěv. Ozdobný kovaný pás zábradlí na kůru znázorňuje pevnou spojitost a závaznost obou zákonů, Starého i Nového, vzájemně se prostupujícím kruhem ( Bůh - Všehomír ) a křížem ( Kristus ).
Nad vítězným obloukem po jeho obou stranách se vznášejí dva andělé
( návrh prof. Josefa Lieslera ) nesoucí stuhu s nápisem : " Pojďte, klaňme se Jemu ". Andělé volají nás, abychom my společně s nimi uctívali Boha.
Kovová mříž komunia, řešená ve formě plamenů, má znázorňovati naši horoucí lásku ke svátostnému Spasiteli, a přední zlacené plochy této mříže pak čistotu naší lásky k jeho Božskému Srdci.
Po levé straně chrámové lodi jest vytvořena menší zapuštěná kaple s oltářem P. Marie, a po pravé straně vítězného oblouku ve výšce nika pro sochu sv. Josefa.
Nad hlavním oltářem, jehož mírně a decentně zlacené kanelury jakoby nás - jejich vodorovné části - sbíraly a řídily naši mysl - jejich svislé části - k Ježíši Kristu, k Jeho božskému Srdci. Sochu Božského Srdce Páně, božského Rozsévače lásky, jenž svou levou rukou ukazuje na své Nejsvětější Srdce a pravou rukou a celým svým náklonem je nám rozdává, rozsévá to nejdražší a nejcennější co má, - vytvořil mladý umělec, rodák ze Zhoře u Jihlavy, akad. sochař Josef Vítek. Nelze bez pohnutí stanouti před touto sochou, nelze necítit mocný nápor lásky Srdce Kristova. Socha řezána jest z lipového dřeva.
Socha Kristova, oltář Panny Marie, po instalaci dosud také chybějící sochy sv. Josefa, budou nám představovat celou Božskou rodinu.
Vyřešení přístupu na kazatelnu nepostrádá symbolického významu. Vystupuje se přímo od evangelijní strany oltáře a nelze jinak, než projíti těsně kolem svatostánku a v místech nejposvátnějších prositi za dar Ducha Svatého. Kazatelna má silně přečnívající baldachýnovou desku, parabolicky vydutou, aby hlas kazatele byl jí zachycen a veden přímo k lidu.
Oba oltáře i kazatelnu dle plánů zhotovila kutnohorská řezbářská firma Bohumil Bek.
Kasetový strop kombinovaného modřínu a smrku zdá se býti jakoby nadzdvižen 43 žárovkami, umístěnými ve středech kaset, jež jako hvězdy nebeské sesílají dolů své klidné, mírné a vyrovnané světlo. Málokdo postřehne, že šedá barva postranních stěn lodi jest u stropu skoro úplně bílá, u podlahy pak tmavě šedá, neboť na výšku osmi metrů se tento přechod takřka ani nepozná, avšak i toto vytónování značně přispívá k dojmu, že loď jest vyšší, než vskutku jest. Oba tyto optické účiny ( stropní žárovky a do ztracena přecházející vytónování stěn ) zabraňují věřit, že chrámová loď je tak vysoká, jako široká, t. j. osm metrů.
Není mi možno v rámci této kratičké stati zmínit se o všech detailech a podrobnostech, které s tak pečlivou a velkou láskou byly tvořeny k jedinému cíli: Nerušeně a s největší vroucností odevzdat své srdce Srdci Ježíšovu.
Ještě mnoho schází: socha Panny Marie, sv. Josefa, sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého, obrazy našich svatých zemských patronů, jež jsou proponovány přímo malované na zdech mezi jednotlivými okny, schází Křížová cesta, ozdobné zlacené kování na svatostánek, lavice, zpovědnice, klekátka, zvony, varhany, bohoslužebná roucha a oltářní plátna. Není dosud provedeno oplocení kostela a dokončena úprava jeho okolí.
A což fara?
Mnoho a mnoho ještě třeba vykonat. Nicméně hodně již jest za námi. Největší práce vykonána: Malý Beranov má živý dům Boží. A má jej proto, že si jej plně zasloužil, poněvadž se přičinil. Nikdy bychom neměli zapomínat tak vážných a tolik poučných slov: "Člověče přičiň se a Bůh ti pomůže!"
Ing. arch. Jar. Čermák
- pokračování ve středu 7. května -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)