Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
5.4.: Ve Staré Říši se převrátilo auto na střechu, jedna osoba utrpěla zranění

5.4.: V nemocnici v Havlíčkově Brodě zemřel druhý klient z domova pro seniory v Břevnici

5.4.: V jihlavské zoologické zahradě se narodila dvojčata poloopiček ouloňů malých

5.4.: Sbírka pro osiřelou Gábinku z Okříšek vynesla více jak 3,4 miliony korun

5.4.: S batohem na zádech vyjíždí zdravotní sestry Domácí hospicové péče za nemocnými i nyní

5.4.: Neznámý zloděj sebral na ubytovně peníze, v nouzovém stavu mu hrozí až osm let vězení

5.4.: Jihlavské zastupitelstvo se sejde zřejmě až v květnu

4.4.: U Bystřice nad Pernštejnem si dopravní nehoda osobního auta vyžádala lidský život

4.4.: Nervový jed otrávil několik kriticky ohrožených luňáků na území CHKO. Bude to někdo důkladně vyšetřovat?

4.4.: Dva noční požáry v Batelově

4.4.: Ani karanténa nezabrání řidičům usednout za volant s alkoholem či drogami v krvi

3.4.: V Pohořelicích na Brněnsku se sešlo 4201 velikonočních pohlednic

3.4.: Primátorka a její náměstek položili květiny k pomníčku Evžena Plocka

3.4.: Opilý čtyřiatřicetiletý řidič na Havlíčkobrodsku havaroval, tři lidé utrpěli zranění

3.4.: Na dálnici D1 u Velkého Meziříčí budou z důvodu zahájení stavebních prací hlídat řidiče kamery

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.1.2010
Brouk v hlavě
No, prosím. Jen si klepnu na internet a hned mám brouka v hlavě. Broučka, abych nepřeháněl. Jen mě tak lehce pošimral a cvrnknul k přemýšlení. Jsem bohat či chud. Podle průzkumu tam u nás doma v Česku se dvě třetiny dotázaných cítí ani ne chudí, ani ne bohatí. Tak doslova to bylo uvedeno černé na bílém. Zbývající třetina jsou zřejmě bohatci. Ten průzkum navíc stanovil minimální měsíční příjem pro bohaté na 60 tisíc korun. Maximální hranice stanovena nebyla, což mě nepřekvapilo. Patrně ani ne může být. Ta suma se může stát v určitém momentě nesdělitelnou. Mnozí naši spoluobčané by ono číslo nepřežili a mohla by je klepnout pepka.
Mně se však přihodila neuvěřitelná věc se kterou jsem měl co dělat, abych ji sklepal. Sám si za to můžu. Jednou takhle zrána jsem vstal a cítil jsem se báječně. Pár dnů před tím, jsem se vrátil z jihlavské nemocnice, kde jsem se podrobil operacím šedého a zeleného zákalu. To je tak, komu Pánbů, tomu všichni svatí. Jsem dítě štěstěny, které mi dopřálo hned dvě barevná onemocnění. Jinej, chudák, chytne jednu berbarvou infekci a je na márách. Ale o to nejde. Já se cítil nevýslovně, přímo božsky krásně. Já viděl jak za mlada. Já koukal jak spadlej z višně. Abych to zkrátil. Můj celkový stav, moje bezchybně naladěné JÁ, bylo pojednou k nezaplacení. A co to znamená. Já byl boháč, pracháč, zazobanec. Milion byl v tom okamžiku pouhou almužnou. Já se v duchu povaloval v oblacích. Utápěl se v blaženosti. Zná někdo ten pocit. Už si někdo z vás někdy řekl, že je něco nebo někdo k nezaplacení a pak mu to spadlo přímo do klína a nebo jinam, co já vím... Mezi námi, co se peněz týče, obyčejný důchodce na tu hranici 60 tisíc korun ani se žebříkem nedohlédne. Ale je to vůbec důležité? Má takovej milionář vůbec něco k nezaplacení, když má pořád naditou srajtofli a furt jenom platí a platí. Všechno si kupuje. No, bože, jednou z něho bude stejná hromádka popelu, jako ze sousedky, co má důchod pro kočku a z toho živí jak sebe, tak tu kočku a ještě psa Alíka.
Ty dvě třetiny dotázaných jsou vykuci. Ani chudí, ani bohatí. Dolů nepadat, nahoru se necpat. Něco tutlají. Nebýt ani hodnej, ani zlej. Nebýt. Hlavně nebýt vidět, že na všechno mám a vám je do toho pendrek. Ať jdu tam u nás doma po kterékoliv ulici, pořád slyším, že to stojí za enono a někdy dokonce za ho---. A přitom to říkají slušní a slušně vychovaní lidé. A říkají to pořád. Říkali to za Husáka, říkají to i dneska. Jen při průzkumech se chtějí povytáhnou a tak neříkají tak ani tak a nebo říkají tak a ani ne tak. Tak nějak. Až tak ne, ale skoro tak. Řekněme si to upřímně, je to všechno taková žblechtomanie. Takové kecando vo ničem. Důležité je, jak se kdo cítí. Někdo je bohat duchem a k životu mu stačí žít a užívat si. Někdo je přebohat, ale chuďas na IQ. A pak najednou přijde ta s kosou a on, ač ne chuďas, je pojednou chudák. Musí tady nechat všechny ty miliony, prdnout na desku a jít. A na tý cestě tam do neznáma, tam není rozdílu, tam není pánů, ani boháčů, jak se pělo jednou v jedné písni.
Už se těším až bude jednou probíhat zas nějaký ten průzkum. Třeba o tom, kolik piva vypiju. Já vím, kolik vypiju, já jo. Ale průzkumníkovi řeknu, a vám to povím už teď, vypiju ani ne málo, ani ne moc. Jsem jedním z těch dvou třetin dotázaných. Vsaďte se.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)