Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.3.: Činnost určených škol se rozšiřuje i na mateřské školy

1.3.: Z policejního deníku: opilý muž bil dalšího pěstí do hlavy; muž dluží na alimentech 90 tisíc; vážná nehoda na Žďársku

1.3.: V jihlavské nemocnici opravují srdce kuchyně

1.3.: V Jihlavě začne oprava křižovatky mezi silnicí I/38 a dálnicí D1

1.3.: V Jihlavě při procházkách opatrně - stačí krok vedle a jste jiné v obci i v jiném okrese

1.3.: Táborští medvědi zimní spánek neznají, jsou aktivní po celý rok

1.3.: Provoz z části silnice I/38 v ulici Jihlavská v Havlíčkově Brodě bude zčásti převeden na provizorní silnici

1.3.: Policisté na Vysočině hlídají hranice okresů a krajů, pro lidi mají k dispozici i formuláře

1.3.: Odborníci budou diskutovat dopady pandemie na cestovní ruch v regionech

1.3.: O víkendu se stalo na Vysočině několik vážných nehod, při jedné zemřel člověk

1.3.: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě chystá výstavu NA HOUBY!, zatím nabízí online vernisáž

1.3.: Dárek k MDŽ? Darujte jí letos místo růží les a důkaz vaší lásky tu bude ještě za 100 let

1.3.: Darujte plazmu, vyzývají odborníci; mnoho z nás ji někdy v životě bude potřebovat

28.2.: Řidič po havárce u Jersína zemřel ve vrtulníku záchranářů

28.2.: Z policejního deníku: krádež přední kapoty masky z náklaďáku na dálnici; opilý muž napadl ženu i její nezletilou dcerku; motorkář utrpěl při nehodě těžké zranění

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.1.2010
Brouk v hlavě
No, prosím. Jen si klepnu na internet a hned mám brouka v hlavě. Broučka, abych nepřeháněl. Jen mě tak lehce pošimral a cvrnknul k přemýšlení. Jsem bohat či chud. Podle průzkumu tam u nás doma v Česku se dvě třetiny dotázaných cítí ani ne chudí, ani ne bohatí. Tak doslova to bylo uvedeno černé na bílém. Zbývající třetina jsou zřejmě bohatci. Ten průzkum navíc stanovil minimální měsíční příjem pro bohaté na 60 tisíc korun. Maximální hranice stanovena nebyla, což mě nepřekvapilo. Patrně ani ne může být. Ta suma se může stát v určitém momentě nesdělitelnou. Mnozí naši spoluobčané by ono číslo nepřežili a mohla by je klepnout pepka.
Mně se však přihodila neuvěřitelná věc se kterou jsem měl co dělat, abych ji sklepal. Sám si za to můžu. Jednou takhle zrána jsem vstal a cítil jsem se báječně. Pár dnů před tím, jsem se vrátil z jihlavské nemocnice, kde jsem se podrobil operacím šedého a zeleného zákalu. To je tak, komu Pánbů, tomu všichni svatí. Jsem dítě štěstěny, které mi dopřálo hned dvě barevná onemocnění. Jinej, chudák, chytne jednu berbarvou infekci a je na márách. Ale o to nejde. Já se cítil nevýslovně, přímo božsky krásně. Já viděl jak za mlada. Já koukal jak spadlej z višně. Abych to zkrátil. Můj celkový stav, moje bezchybně naladěné JÁ, bylo pojednou k nezaplacení. A co to znamená. Já byl boháč, pracháč, zazobanec. Milion byl v tom okamžiku pouhou almužnou. Já se v duchu povaloval v oblacích. Utápěl se v blaženosti. Zná někdo ten pocit. Už si někdo z vás někdy řekl, že je něco nebo někdo k nezaplacení a pak mu to spadlo přímo do klína a nebo jinam, co já vím... Mezi námi, co se peněz týče, obyčejný důchodce na tu hranici 60 tisíc korun ani se žebříkem nedohlédne. Ale je to vůbec důležité? Má takovej milionář vůbec něco k nezaplacení, když má pořád naditou srajtofli a furt jenom platí a platí. Všechno si kupuje. No, bože, jednou z něho bude stejná hromádka popelu, jako ze sousedky, co má důchod pro kočku a z toho živí jak sebe, tak tu kočku a ještě psa Alíka.
Ty dvě třetiny dotázaných jsou vykuci. Ani chudí, ani bohatí. Dolů nepadat, nahoru se necpat. Něco tutlají. Nebýt ani hodnej, ani zlej. Nebýt. Hlavně nebýt vidět, že na všechno mám a vám je do toho pendrek. Ať jdu tam u nás doma po kterékoliv ulici, pořád slyším, že to stojí za enono a někdy dokonce za ho---. A přitom to říkají slušní a slušně vychovaní lidé. A říkají to pořád. Říkali to za Husáka, říkají to i dneska. Jen při průzkumech se chtějí povytáhnou a tak neříkají tak ani tak a nebo říkají tak a ani ne tak. Tak nějak. Až tak ne, ale skoro tak. Řekněme si to upřímně, je to všechno taková žblechtomanie. Takové kecando vo ničem. Důležité je, jak se kdo cítí. Někdo je bohat duchem a k životu mu stačí žít a užívat si. Někdo je přebohat, ale chuďas na IQ. A pak najednou přijde ta s kosou a on, ač ne chuďas, je pojednou chudák. Musí tady nechat všechny ty miliony, prdnout na desku a jít. A na tý cestě tam do neznáma, tam není rozdílu, tam není pánů, ani boháčů, jak se pělo jednou v jedné písni.
Už se těším až bude jednou probíhat zas nějaký ten průzkum. Třeba o tom, kolik piva vypiju. Já vím, kolik vypiju, já jo. Ale průzkumníkovi řeknu, a vám to povím už teď, vypiju ani ne málo, ani ne moc. Jsem jedním z těch dvou třetin dotázaných. Vsaďte se.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)