Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
30.11.: Z policejního deníku: krádež v hudební zkušebně; nález munice či opilí řidiči, kteří bourali

30.11.: Výstava Barbora Šimková, Andreas Gajdošík: Nejlepší z možných výzkumů v jihlavské galerii bude zahájena on-line

30.11.: Táborská zoologická zahrada otevře pro veřejnost už tento víkend

30.11.: Na muže v lese u Karasína spadl strom, na pomoc mu letěl vrtulník

30.11.: Městská knihovna v Jihlavě otevřela výdejní okénko; ve čtvrtek bude již otevřena

30.11.: Meteorologové v části Vysočiny a Jihomoravského kraje varují před mrznoucí mlhou

30.11.: Kniha Pověsti z Velkomeziříčska se věnuje strašidlu u Netínského rybníka, bílé paní či zázračné studánce

29.11.: Z policejního deníku: vloupání do domu, recidivista při krádeži přistižen, nález munice či opilý cyklista

29.11.: V domácnostech lidé zapalují adventní věnce; opatrnosti s otevřeným ohněm není nikdy nazbyt

29.11.: Novoměstská Horácká galerie představuje osobnost architekta Bedřicha Rozehnala

29.11.: Muzejní výdejní okénko v Třebíči nabízí výtvarná díla Svatopluka Máchala

28.11.: Ve Světlé nad Sázavou mohou se mohou lidé po celý advent procházet osvětleným městem

28.11.: V kapličce v Petrovicích u Třebíče si mohou lidé o adventních víkendech prohlédnout vyřezávaný betlém

28.11.: Policisté zadrželi na dálnici D1 na Vysočině další dva migranty z Maroka

28.11.: Akce zrušeny? Vytvořme si vánoční atmosféru v ulicích města!

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.5.2008
Nikdy není ničeho dost
A věřte nevěřte, není. Stále je třeba o něco se starat, o něco pečovat. Na něco je třeba mít techniku velkou, na něco malou a na něco stačí jen chuť do práce. Hrabat lupení. Odnosit na hromadu po zimě polámané větve. Posekat trávu. Upravit cestičku k hřbitovu. Těžko budete hádat. Napovím vám. Cestičku k židovskému hřbitovu ve Větrném Jeníkově.
Zájemců k návštěvě této nemovité kulturní památky evid. čís. 5388 nebude patrně mnoho. Je stranou hlavních cest. Je přístupná po polní cestě. Je krásně zasazená do louky za Dolním mlýnem. Spolu s nemnoha přáteli ji navštěvujeme pravidelně už několik let. Teď se k nám přidal ještě host nežádoucí. Zloděj. Prašivec. Barbar. Úspěšně pokradl už téměř všechny kamenné krycí desky ze hřbitovní zdi. Nebude trvat dlouho a zdivo potrhá mráz a kameny se rozkutálí po louce ...
Tři stovky let tady zeď stála spolu s malou márnicí. Pamětníci pamatují ještě pár let po válce. A protože Židé nepřicházeli a nebyl kdo by něco málo poopravil, odhodlal se přijít první zlodějíček. Prvních pár kamenných desek si odnesl na svoje zápraží k chaloupce. Má je tam doposud. Před pár lety přišel další. Tomu se zalíbila kamenná část jednoho zdejšího náhrobníku. Použil ji jistě k něčemu ušlechtilému. Jak také jinak. Byla to pěkně tvarovaná žula. Krásný to podstavec pod něco stejně krásného... A nakonec náš nedávný host. Ten nepřišel. Ten přijel s nákladním autem louka nelouka. Bylo to nepochybně několik párů zdatných chlapských rukou, co rvalo desku po desce. Chvátat nebylo třeba. Daleko široko živáček. A úcta k hřbitovu. K židovskému. K dávno mrtvým, a navíc bez žijících potomků a příbuzných. Když někdo krade na židovském hřbitově, kdekoliv, na kterém koliv, určitě nemyslí na něco posvátného. Co je doma, to se počítá.
Také letos jsme se s přáteli sešli na zdejším tichém a kouzelném místečku. Bylo nás pět. Pan Poláček měl jistě radost. Určitě se spolu s Lewitem a Wassermannem dívali, jak nám to tentokrát šlo pěkně od ruky. Jenom jednu chvilku nás liják zahnal pod střechu. Ale potom zase vysvitlo slunko a tráva voněla a ptáci zpívali a potůček bublal v trávě a celý Větrný Jeníkov si užíval do sytosti volných sobotních chvil. My jsme totiž, ke vší té smůle, pracovali o sobotě 3. května L. P. 2008. A kdo pracoval? Není to chlubení, není to nic vyjímečného, všichni to děláme se stále neutuchající chutí. Tak tedy, nejdříve žena, paní Žáčková, a potom my ostatní, pánové Vlach, Jelínek, Dvořák a Vilímek. Celá jména by vyzněla neskromně. Snad až příště. Po podzimní úklidové návštěvě. To nás bude nejmíň - ale počkejme si až na ten podzim. Uvidíme. Zájemcům ještě na závěr sdělujeme, že jsme na hřbitově instalovali ceduličku s krátkou historii zdejších Židů sepsanou v jazyce českém a anglickém. A teď už doopravdy všem čtenářům krásný den a zlodějům, nechť si všeho nakradeného na židovském hřbitově ve Větrném Jeníkově až do smrti krásně užijí.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)