Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: V domově pro seniory v Břevnici u Havlíčkova Brodu je na covid pozitivních 12 lidí, dvě klientky budou hospitalizovány

28.3.: Uzavřená obec Kynice na Havlíčkobrodsku kvůli koronaviru se otevře ve středu 1. dubna, některé rodiny ještě zůstanou v karanténě

28.3.: Provoz Urgentního příjmu v nemocnici v Novém Městě na Moravě částečně vrácen k původnímu režimu

28.3.: Požár v Enviropolu v Jihlavě je již zažehnán, jedovaté látky by již do ovzduší unikat neměly

28.3.: Na Vysočině stoupl počet nakažených koronavirem na 76; na Havlíčkobrodsku onemocnělo deset lidí v domově seniorů

28.3.: Blokové čištění v Jihlavě v nouzovém stavu: Odtahovat se nebude, ale pokud můžete, přeparkujte

27.3.: Ze soboty na neděli začne platit úřednický, tzv. letní čas

27.3.: V Jihlavě - Hruškových Dvorech hoří elektroodpad, do ovzduší unikají nebezpečné toxické látky

27.3.: U Rokytna na Žďársku se těžce zranil řidič, přiletěl pro něj vrtulník

27.3.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě od 1. dubna letos nebude

27.3.: Nově narozené jehně bretaňského skřítka hned ráno uvítalo ošetřovatele

27.3.: Na železničním přejezdu ve Ždírci nad Doubravou se střetl kamion s osobním vlakem

27.3.: Na Vysočině je nemocných koronavirem 70 lidí, nejvíce na Havlíčkobrodsku

27.3.: Město Jihlava ukončilo spolupráci s advokátní kanceláří Bánský

27.3.: Charita v Třebíči poskytuje všechny služby, které umožnila vláda

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 16.1.2010
O koukání kolem dokola
Člověk jde a kouká. Když nekouká, nic nevidí. Když nic nevidí, zakopne a upadne. Když upadne a je postarší, přinejmenším si udělá bouli na čele a hned kouká. Hele, kámen v cestě, kde se tady vzal. Vzal, nevzal, kámen leží na cestě a vedle něho človíček co nekoukal a šel a praštil sebou o kámen. Inu, neštěstí nechodí po horách, ale po kamenech.
Taková příhoda se může přihodit kdekoliv. Jeden ze zdejších amerických sousedů chodil a koukal a jezdil a koukal a nakonec mu všechno bylo houbelec platné. Udělal si kýlu. Jak se dělá kýla, to nevím, ale je to protivná věc a člověka to otravuje a tak kouká, jak by se té kýly zbavil. Náš soused proto navštívil lékaře, ten ho poslal do nemocnice a tam mu po prohlídce stanovili datum operace. Přijdete ve čtvrtek 14. ledna o půl desáté dopoledne, operace proběhne o půl jedné odpoledne. Stalo se. Operace proběhla a soused byl ještě týž den o půl deváté večer doma. Žádná sanitka ho nedovezla ani tam, ani zpátky. Žádné velké ceremonie se nekonaly. Soused dostal prášky a teď polehává doma a občas kouká z okna a čeká na převaz. Soused kouká a já koukám taky. U nás si pacienti pár dnů poleží v nemocnici. Tady si polehává a kouká doma. Venku ne, venku by mohl nekoukat a kdoví co ještě si přivodit...
Člověk jde a kouká. Lidi nepotkává, ti putují v autech. Potkává jen a jen parkující auta. Některá dřepí stále na jednom místě a nebo se posouvají jen o pár metrů dál. Čtyři taková auta přešlapují v blízké ulici. Rád a zvědavě se u nich zastavuju. Připomínají mi majetného bezdomovce. Jejich útroby jsou zavalené harampádím až do stropu. Volné je pouze místo pro řidiče. Dozvěděl jsem se, že taková auta a jejich majitelé to vůbec nemají jednoduché. Jsou pronásledováni městskými strážníky a ti sledují ujeté kilometry na jejich zaprášených tachometrech. Běda autu, které trčí několik dnů na jednom místě. Následuje odtahová služba a pokuta majiteli nepojízdné plechařiny. Majitel proto musí s auty každý druhý den objíždět pár ulic a pak teprve zaparkovat. Ptal jsem se po majitelích. Všechna čtyři patří jednomu. Je prý to daleko široko známý všesběratel. Navštěvuje s oblibou velké kontejnery a zachraňuje co se dá. Trochu mi připomíná Suchého písničku o dvou levých rukavicích. A také vzdálený domov, kde bydlel také takový podivín. Jednou se mi pochlubil, že má na půdě kufr se starými penězi. Neodevzdal je při měnové reformě v padesátých letech a manželce na smrtelné posteli musel slíbit, že je nevyhodí. A zase ta písnička, možná budou ještě jednou platiti... Neplatily. Osud kufru s papírem neznám. Snad leží na té půdě doposud. Osud aut sleduji už více jak sedm let. Auta se nepřestávají posouvat, majitel stále žije. Až se jednoho dne auta nepohnou, odtahová služba je doveze na vrakoviště a já nebudu mít na co koukat...
Člověk jde a kouká. A dokud kouká, žije. Z toho je patrné, jak důležité je žít a při tom koukat. Koukat na všechno a pod nohy. Od té doby, co mi na očním oddělení v jihlavské nemocnici vyměnili čočky, koukám. Jsou okamžiky kdy poulím oči, hledím, čučím, očumuji, sleduji, patřím, upírám, zvídám, zkrátka koukám abych viděl, protože co nevidět můžu přestat koukat a pak je se mnou amen. Všem čtenářům Regionalistu přeji krásné zimní koukání na cokoliv.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)