Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 12.2.2010
Učme se radovat
Celá Vysočina poskakuje stále ještě v bílé košilce. Sníh nepřestává padat a vyplazuje jazyky na upachtěná auta s radlicemi. Blíží se půlka února. Lidé jsou netrpěliví a mrzutí. Jedni se na oblevu těší, druzí se děsí záplav. Vybavuji si celou řadu zimních dnů a za humny zavátých úvozů. Ledových fičáků a zamrzlých rybníčků pod vrchem U svatého Antonína nad Rounkem. Vzpomínám na první cestu sněhem ke kapličce. Na první oslavu svátku sv. Valentina či našeho českého Valentýna.
Taková náhoda to byla. Takové docela obyčejné listování v pamětní knize farního úřadu ve Vyskytné nad Jihlavou. Takový docela malý odstaveček psaný rukou důstojného pana faráře Prokeše. Farnost obdržela čtyři oltářní kameny pro zdejší čtyři kaple. Nevelké destičky z bílého mramoru a uvnitř ostatky dvou patronů - sv. Valentina a sv. Bonifáce. V tom okamžiku se zrodil nápad a vznikla tradice. Už více jak deset let uběhlo od první oslavy. Na vstupní mříži do kaple sv. Antonína v lese nad Rounkem se ocitl obrázek se životopisem obou světců. V dalších letech už lidé přicházeli postát ve sněhu a mrazu na krátkou bohoslužbu pod bílými statnými smrky a pak se tiše rozcházet bílým tichem ke svým domovům. Sváteční dny patří k našemu životu. Patří se slavit a scházet se a tiše postávat a rozjímat sám nad sebou. Je třeba zalistovat v paměti a lecos si připomenout. Osvěžit. A nebo zahnat kamsi do ústraní. Nejen radosti nás provázejí od rána do večera...
Právě sedím u okna a vyhlížím do překypující zeleně palem a pepřovníků a kvetoucích broskvoní a záhonů s barevnými hledíky a maceškami a chtě nechtě se vracím do sněhu a k bílým střechám na naší návsi. Je báječné lebedit si v únoru v tričku a kraťasech na sluníčku a procházet se mokrým pískem po pobřeží Pacifiku. Je stejně báječné poslouchat praskání dřevěných polínek ve starých kamnech a hřát si ruce na teplém bílém komíně ve vyhřáté světnici. Dokud to všechno vnímáme, cítíme, osahaváme, je nám hej. Jen nám dudáčku hrej. A nebo zůstaň potichu stát a poslouchej. To ticho staletých trámů, to mlčení kamenných zdí lepených na maznici, to ovzduší naplněné tichem tisíců halasných hašteření našich dávno zmizelých sousedů. Poslouchej a dívej se očima dokořán. Dívej se do oparu nad rybníčkem na návsi, do korun staletých lip, do hnijících vrat prázdných stodol a rozlámaných lisatek zarůstajících do kopřiv opuštěných zahrad. Není kam spěchat. Žijeme. Žijme...
Neděle bude pro někoho svátkem sv. Valentina, pro jiné docela obyčejná všední neděle. Budu se budit v sedm hodin ráno a u nás doma už budou čtyři hodiny odpoledne. Ke kapličce sv. Antonína bude vyšlapaná cestička a nebo nebude. Já si tu svoji cestičku znovu vyšlapu. Půjdu úvozem, lesem, kolem hájenky a postojím před zelenou mřížící co vykoval pan Gustav Krum, tatínek jihlavského malíře Gustava Kruma. Neviditelným klíčkem ji otevřu, tiše zavrzá v prokřehlých pantech a já, nikým neviděn, tiše postojím uprostřed té barokní nádhery. A až se budu vracet, zatahám třikrát za zvoneček. To aby se mi splnila všechna přání. To abych se, pokud budu na světě, stále jen radoval. Abych se samou radostí někdy i rozbrečel.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)