Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.2.: Z policejního deníku: zloděj ukradl nářadí; muž ukradl v prodejně alkohol a maso, pral se s ostrahou

27.2.: Táborská zoo společně s právníky z Hlasu zvířat uspěla v boji za ochranu vlků, ministerstvo zrušilo sporná rozhodnutí umožňující jejich odstřel

27.2.: Potřeba nezištně pomáhat je v nás zakořeněná, říká Marta Valová

27.2.: Porodní gauč v pelhřimovské nemocnici pomáhá maminkám najít si ideální polohu pro pohodlný a bezpečný porod

27.2.: Mladistvý posprejoval, co mu pod ruce přišlo; napáchal škodu za téměř čtyři sta tisíc korun

27.2.: Jihlava bude mít ještě letos psí hřiště

27.2.: Derniéra výstavy Mizpah. Příběhy židovských rodin z Havlíčkova Brodu

26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.1.2013
Křížem krážem a po svých
Nedovedu si představit život běžného Američana bez automobilu. Chtě nechtě musí jezdit. Za vším. Za prací, po nákupech, za zábavou a s dětmi za vzděláním. Já auto mít nemusím. Jsem tady dočasně a navíc, nikdy jsem nebyl držitelem řidičského průkazu. Každodenní život jsem absolvoval pěšky.
A také teď, tady v Kalifornii, popajdávám si ulicemi kráčeje po bezvadných betonových chodnících, na nichž čas od času přelousknu název dodavatelské firmy a rok výroby. Tady ve čtvrti La Mesa převládá rok 1955-1963. Tou dobou jsem u nás doma v Jihlavě chodíval nejraději uličkou V důlkách a pak kousek Fibichovou. Ta první ulička byla jen hlína udusaná staletími a místy posypaná škvárou, ta druhá měla chodníky vydlážděné klasickou městskou dlažbou a má je dodnes. Ulička V důlkách zmizela a na jejím místě vyrostl asfaltový obchvat starého města. Vzpomínám si, že jsem tady potkával denně stejné lidi spěchající jako já před šestou hodinou ráno do práce. Nevím, ač bych si rád vzpomněl, že bychom se vzájemně pozdravili dobrým ránem. Bez ohledu na věk či pohlaví. Tady v Americe, když jdu kterékoliv ráno nebo odpoledne na čochtanou, každého koho potkám, mě zdraví. Anglicky. A já mu anglicky odpovídám. Muž nebo žena, bez ohledu na stáří, dokonce i mladá děvčata pochodující za zdravím mě uctivě pozdravují a ještě se při tom usmívají. Dělá mi to moc dobře. Tetelím se, kolik že mám v tom milionovém městě známých. Inu, my pěšáci, ať jsme odkudkoliv a kdekoliv máme k sobě nějak blíž. Sbližuje nás to. Patříme k sobě. Auta vzal ďas.
V pondělí má celá Amerika státní svátek. Státní instituce a podniky mají zavřeno. V kalendáři je 21.ledna uvedeno Martin Luther King, Jr. Day. Vím o něm víc, než mnohý Američan. Psalo se o něm v našich socialistických novinách, Dral se tehdy o práva černochů s americkým imperialismem. A dnes je slavný a vážený a patří mu sváteční den. Vlajky se tady vyvěšovat nemusejí. Tady státní vlajky vlají po celé dny. I na rodinných domcích. Tůhle jsem se musel pousmát. Před jedním domkem majitel předělával zahrádku. Všude samá hromádka, samá jamka, a ve všem tom neuspořádaném chaosu vlály ve větru dvě malé americké vlaječky na špejlích zapíchnuté jen tak do země. Zase mě to přinutilo k návratu domů. Také jsme dávali za okna vlaječky zapíchnuté do květináčů. Bedlivě na to dohlížel uliční důvěrník. On vůbec dohlížel na všechno a na všechny v celé ulici. Někdy i zazvonil a doporučoval nejen naši, ale také sovětskou vlaječku. Nedávali jsme ji. Později v paneláku jsme nedávali do oken vůbec nic. Nějak s tou naší vlajkou neumíme dodnes v úctě nakládat. Škoda. Většina vidí špejle nejraději na jitrnicích. Stačí mi listovat současným děním u nás doma. Kdože z těch dvou ve špíně vymáchaných prezidentských kandidátů vyjde nejčistší a bude na mne shlížet na úřadech a já ho budu olizovat na známkách na dopisy. To tady v Americe mají také vyřešeno. Známky se neolizují, známky se dodávají samolepící. A prezidenta Obamu jsem na žádné známce neviděl. Převládají motivy s americkou vlajkou, s krajinou a nebo s květenou.
Pokud jde o svátky, drží se tady ve Státech úplně jinak, než na co jsme zvyklí z domova. Všechny obchody jsou otevřeny, drobní živnostníci a řemeslníci pilně pracují. Ptal jsem se na platy. Od 35 do 120 $ na hodinu. Podle odbornosti a důležitosti. Tady by se uplatnily zlaté české ručičky. Znám takové a znám i výsledky jejich činností. Těm by tady bylo hej a nikdo by jim nezáviděl. Zítra ráno, ač ve svátek, řemeslníci se objeví i na našem sídlišti a budou pokračovat s rozvodem kabelové televize a zavlažovačů, Bez těch se žádná zdejší zelená plocha neobejde. Nekropit ráno a večer, bylo by po zeleni a po květech. Slunce tady už teď kolem poledního žhne a spaluje. A což teprve v letních dnech, kdy rtuť teploměrů šplhá přes čtyřicítku a občas poskočí i výš. Právě před chviličkou jsme se vrátili z odpolední procházky. Bylo po páté hodině a slunce příjemně hřálo do zad a do kloubů. Doma naopak přimrzá a propadává sníh a na silnicích jsou hlášeny karamboly a o kus dál v Anglii není o nic lépe a Londýn dokonce ruší letecké spoje. Ještě to tak, Abych tady musel zůstat a nepoznat zač je toho letošní zima na Vysočině.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)