Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.8.: Město Jihlava vydalo katalog k výstavě historických fotografií

4.8.: Filmaři hledají v Třebíči komparz pro film Slovo režisérky

4.8.: Eduard Petiška, spisovatel, který nejvíc autorských knih oficiálně věnoval své ženě

4.8.: Dárci krve? V létě nedostatkové zboží

3.8.: Po čelním střetu dvou náklaďáků na Třebíčsku jeden řidič zemřel, druhý utrpěl vážná zranění

3.8.: Na dálnici D1 bouralo před polednem osobní auto a náklaďák, nyní už je dálnice průjezdná bez komplikací

3.8.: Makak jávský z táborské zoo by jako nosič jídla rozhodně neuspěl

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Sochy mluví v jihlavské galerii

2.8.: U Nového Rychnova zemřel při nehodě osmnáctiletý řidič osobního auta

2.8.: Sýčci letos vyvedli rekordních 95 mláďat

2.8.: Odešel Karel Křesadlo, emeritní ředitel okresního archivu v Jihlavě

2.8.: Na jihlavském magistrátě je nově zřízený dětský koutek plný her a omalovánek

2.8.: Dvojčata Radek a Miloš Kolouchovi získali titul rekordmani roku za absolutně největší sbírku seker a hoblíků

2.8.: Chudobínská borovice u Vírské přehrady je zřejmě o 150 let starší, než se předpokládalo

1.8.: V jihlavské nemocnici je nově rouškomat

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 28.9.2011
Svátek svatého Václava...
Stačí letmý pohled do kalendáře. Středa 28. září, Václav, Státní svátek, Den české státnosti. Máme sváteční den. Ranní mlhy se rozutelky a sluníčko nasměle vykouklo mezi mraky. Je neobvykle poklidno. Po silnici středem obce přejíždějí sem a tam auta. Projel i párek cyklistů. Chodec žádný. Na střeše kulturního domu staví zedníci nový komín. Je státní svátek. Svátek sv. Václava. Nevím proč, napadlo mě zalistovat v publikaci Umělecké památky Jihlavy. Byla vydána v roce 1960. To to utíká. Ale pojďme raději listovat. Je přece svátek sv. Václava. Seďme a svěťme. A čtěme a dívejme se. Našel jsem něco, co jsem nečekal. Zmínka o zaniklé kapli sv. Václava v Jihlavě. Píše se v ní:
V terase při chrámu sv.Jakuba dochoval se nepatrný pozůstatek z kaple sv. Václava s dvěma gotickými okny a malým čtyřhranným střílnovitým okénkem. Kaple vznikla z nadace jihlavského měšťana Řídela z r. 1400 a konány v ní bohoslužby pro český lid a městem vydržován český kazatel, k zničení došlo r. 1646 Švédy.
To stojí za malou prohlídku. A co dál? Uvedená publikace nabízí celou řadu obrázků Jihlavy té doby. Exteriéry i interiéry významných památek. Můžeme si prohlédnout silně zlacenou barokní plastiku sv. Václava stojící v mariánské kapli v kostele sv. Jakuba. Můžeme se zahledět do kaple sv. Václava v kostele u minoritů zbudované někdy v osmdesátých letech 14. století. Tamnímu oltáři dominuje vedle zázračného obrazu Panny Marie Pomocné a kopie pražského Jezulátka také socha sv. Václava. Je umístěna na pravé stěně kaple a je dílem jihlavského sochaře Jaroslava Šlezingera. Autor ji daroval kostelu krátce před zatčeníním STB. Stalo se tak po jednom večerním požehnání, po uzavření kostela. Aktu jsem byl tehdy osobně přítomen a jako kluk, ministrant, jsem jej velmi citlivě prožíval. Nemohu nezmínit ani několik pohledů fotografa do Palackého ulice. V přízemí domu č.5 dva obchody se zanedbanými a papíry polepenými výlohami, nemluvě o omšelé a rozpadající se fasádě. Nejinak tomu bylo i v sousedních domech. S úsměvem hledím na reklamní ceduli hlásající HRAČKY a Provaznictví. dnes je zde prosperující non stop herna, jak také jinak. Nebo umudlané výlohy v ulici Matky Boží či na náměstí v domě č. 35 nebo v domě č. 31, kde vedle renesanční fasády trčena výloha Šicích strojů s jedním zaprášeným plakátem. Ale jedno se mi na tom všem omšelém a nevlídném přece jenom líbilo, všude bydleli lidé. V průvanu vlály záclony a před domy besedovali či postávali staří i mladí. Dnes většina těchto míst září novotou a přehršlí reklam, ale v útrobách hekají kanceláře a banky a kvílí hrací automaty.
Ale pojďme raději na zdravý vzduch. Je svátek sv. Václava. A kde můžeme tohoto patrona naší země ještě zastihnout. Tak třeba při návštěvě kapličky na návsi v Bílém Kameni. Je tam vymalován neznámým malířem při levé straně ilusivního barokního oltáře. S praporcem a se lvem. S českým lvem. To se hned pozná. Leží světci tiše u nohou. Je na ně na oba krásný pohled. A nebo navštivte kapli sv.Jana Nepomuckého v Plandrech. Na tamní Noseckého nástropní malbě objevíme snad všechny naše české zemské patrony včetně sv. Václava. V té knížecí čapce ho nemůžete přehlédnout. A to bude pro dnešní sváteční den všechno.
Venku stále ještě svítí podzimní sluníčko a zedníci čile pracují na komíně kulturního domu. Inu, svátek je svátek. Každý jej světíme jinou prací. Nebo i nic neděláním.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)