Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.9.: Z policejního deníku: recidivista byl přistižen při krádeži; agresivní opilec skončil na záchytce

24.9.: Vznešenost zavazuje

24.9.: Krojová pouť ve Žďáře nad Sázavou se bude konat o svátku svatého Václava

24.9.: Duchovní koncert v podání souboru Musica animata v chrámu svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou

23.9.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: Císařské manévry

23.9.: V jihlavském Domě Gustava Mahlera představí svoji tvorbu slovenský výtvarník Peter Šabo

23.9.: V jihlavské zoologické zahradě se narodilo mládě lenochoda dvouprstého

22.9.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl polystyrén

22.9.: Táborská princezna Líla se dokáže pěkně rozohnit

22.9.: Technici v Jaderné elektrárně Dukovany právě montují náhradní díl vyrobený 3D tiskem

22.9.: Pozor na podvodníky, kteří se vydávají za pracovníky peněžních ústavů! Nevěřte neznámým lidem, kteří vás straší napadením účtu

22.9.: Nová příležitost pro žáky devátých tříd. V Pelhřimově připravují zavedení oboru Praktická sestra

22.9.: Kriminalisté dopadli muže, který vyráběl a distribuoval pervitin

21.9.: Z policejního deníku: do aut v Telči se vloupal neznámý zloděj; muž dluží na alimentech 130 tisíc

21.9.: Svatý Václav s družinou zakončí v Telči letní sezonu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 28.9.2011
Svátek svatého Václava...
Stačí letmý pohled do kalendáře. Středa 28. září, Václav, Státní svátek, Den české státnosti. Máme sváteční den. Ranní mlhy se rozutelky a sluníčko nasměle vykouklo mezi mraky. Je neobvykle poklidno. Po silnici středem obce přejíždějí sem a tam auta. Projel i párek cyklistů. Chodec žádný. Na střeše kulturního domu staví zedníci nový komín. Je státní svátek. Svátek sv. Václava. Nevím proč, napadlo mě zalistovat v publikaci Umělecké památky Jihlavy. Byla vydána v roce 1960. To to utíká. Ale pojďme raději listovat. Je přece svátek sv. Václava. Seďme a svěťme. A čtěme a dívejme se. Našel jsem něco, co jsem nečekal. Zmínka o zaniklé kapli sv. Václava v Jihlavě. Píše se v ní:
V terase při chrámu sv.Jakuba dochoval se nepatrný pozůstatek z kaple sv. Václava s dvěma gotickými okny a malým čtyřhranným střílnovitým okénkem. Kaple vznikla z nadace jihlavského měšťana Řídela z r. 1400 a konány v ní bohoslužby pro český lid a městem vydržován český kazatel, k zničení došlo r. 1646 Švédy.
To stojí za malou prohlídku. A co dál? Uvedená publikace nabízí celou řadu obrázků Jihlavy té doby. Exteriéry i interiéry významných památek. Můžeme si prohlédnout silně zlacenou barokní plastiku sv. Václava stojící v mariánské kapli v kostele sv. Jakuba. Můžeme se zahledět do kaple sv. Václava v kostele u minoritů zbudované někdy v osmdesátých letech 14. století. Tamnímu oltáři dominuje vedle zázračného obrazu Panny Marie Pomocné a kopie pražského Jezulátka také socha sv. Václava. Je umístěna na pravé stěně kaple a je dílem jihlavského sochaře Jaroslava Šlezingera. Autor ji daroval kostelu krátce před zatčeníním STB. Stalo se tak po jednom večerním požehnání, po uzavření kostela. Aktu jsem byl tehdy osobně přítomen a jako kluk, ministrant, jsem jej velmi citlivě prožíval. Nemohu nezmínit ani několik pohledů fotografa do Palackého ulice. V přízemí domu č.5 dva obchody se zanedbanými a papíry polepenými výlohami, nemluvě o omšelé a rozpadající se fasádě. Nejinak tomu bylo i v sousedních domech. S úsměvem hledím na reklamní ceduli hlásající HRAČKY a Provaznictví. dnes je zde prosperující non stop herna, jak také jinak. Nebo umudlané výlohy v ulici Matky Boží či na náměstí v domě č. 35 nebo v domě č. 31, kde vedle renesanční fasády trčena výloha Šicích strojů s jedním zaprášeným plakátem. Ale jedno se mi na tom všem omšelém a nevlídném přece jenom líbilo, všude bydleli lidé. V průvanu vlály záclony a před domy besedovali či postávali staří i mladí. Dnes většina těchto míst září novotou a přehršlí reklam, ale v útrobách hekají kanceláře a banky a kvílí hrací automaty.
Ale pojďme raději na zdravý vzduch. Je svátek sv. Václava. A kde můžeme tohoto patrona naší země ještě zastihnout. Tak třeba při návštěvě kapličky na návsi v Bílém Kameni. Je tam vymalován neznámým malířem při levé straně ilusivního barokního oltáře. S praporcem a se lvem. S českým lvem. To se hned pozná. Leží světci tiše u nohou. Je na ně na oba krásný pohled. A nebo navštivte kapli sv.Jana Nepomuckého v Plandrech. Na tamní Noseckého nástropní malbě objevíme snad všechny naše české zemské patrony včetně sv. Václava. V té knížecí čapce ho nemůžete přehlédnout. A to bude pro dnešní sváteční den všechno.
Venku stále ještě svítí podzimní sluníčko a zedníci čile pracují na komíně kulturního domu. Inu, svátek je svátek. Každý jej světíme jinou prací. Nebo i nic neděláním.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)